Už jsme „herní“ filmy probrali z mnoha úhlů pohledu, ale naše nedávná redakční návštěva Johna Wicka 4 (vizte video) nás inspirovala k zamyšlení, které filmy z her citují, ovšem ne doslovně. Tedy inspirují se jimi, někdy přiznaně, někdy ne, ale nejde o přímé adaptace konkrétních titulů. Někdy si půjčí level a využijí ho pro netradiční pojetí scény, jindy si z her berou základní koncept nebo nějaký dějový prvek.

Pár takových filmových zdrojů inspirace jsme dali dohromady, a ač určitě nejde o vyčerpávající seznam, možná vám pomůže s nápady na filmový večer nebo si zavzpomínáte na svoje oblíbené snímky. A pokud vás napadne něco, nač jsme zapomněli, napište nám to do komentářů!

Enderova hra

zdroj: Foto: Lionsgate

Enderova hra je stejně jako Ready Player One filmovým zpracováním výborné knižní předlohy, které se naštěstí povedlo. Snímek sleduje dětské válečníky připravující se na boj s mimozemským nepřítelem tím, že hrají hry. Strategii, taktice a týmové spolupráci se učí v arénách bez gravitace, zatímco samotný válečný konflikt simulují na trenažerech.

Film před deseti lety ulovil i nějaké ty známé tváře jako Harrisona Forda a Bena Kingsleyho a na jeho závěr zkrátka nezapomenete.

ExistenZ

zdroj: Foto: Momentum Pictures

Totální cronenbergovský mindfuck, který funguje i čtrnáct let po premiéře. Je to sci-fi s notnou dávkou body hororu, jehož ústředními prvky jsou soupeřící videoherní firmy a osoba geniální vývojářky Allegry Heller. Pokud chcete netradiční zážitek, který se nestydí za videoherní inspiraci a zároveň zůstává svým (ostatně, těžko by mohl film od Cronenberga být jiný než „svůj“), určitě si ho pusťte.

Střídání realit, videoherního scénáře a úrovní, doslovné využívání herních mechanismů a trocha toho fantazírování o virtuální realitě se tu krásně spojují s prvky, jako je kostěná pistole na zuby, ztráta jistoty vlastní existence a otázka, co vlastně tvoří identitu člověka. ExistenZ ve své době strašlivě prodělal, ale po právu získal kultovní status a v dnešní konkurenci stále působí jako nádherné zjevení.

Free Guy

zdroj: Foto: 20th Century Studios

Free Guy je podobně jako Ready Player One takovou obecnou oslavou videoher. Vypráví příběh chlapíka v podání Ryana Reynoldse, který je tím nejobyčejnějším NPC v onlinové videohře, která jako by z oka vypadla GTA V. Jenže tato zcela zbytečná postavička předurčená dennodenně umírat bídnou smrtí si začne uvědomovat, že je ve hře.

Free Guy je komediální akční jízda s „Deadpoolem“ a mnoha narážkami na videohry, ať už je řeč o Portal Gunu, Pac-Manovi či obecné anarchii, k níž může docházet v multiplayerových titulech. Film vám udělá radost i několika překvapivými camey a obecně je to snímek, který v rámci předplatného Disney+ prostě stojí za to.

Gamer

zdroj: Foto: Lionsgate

Zatímco naprostá většina filmů v tomto seznamu je rozhodně hodná doporučení, Gamer s Gerardem Butlerem je na pováženou. Zařazujeme ho sem ale kvůli skvělé herní myšlence, díky níž si jistou pozornost rozhodně zaslouží. Hry jsou tu totiž v blízké budoucnosti posunuté na další level.

Hráči zde ovládají v rámci střílečky skutečné lidi, trestance odsouzené na smrt, kteří doufají, že zrovna jejich hráč budete ten nejlepší, protože jinak je čeká rychlý skon. Ale umíte si představit, že vás někdo vhodí do arény plné zabijáků a vy nemáte žádnou kontrolu nad svým tělem? Když Butler v aréně vidí nepřítele, kterého nevidí jeho hráč v teple domova, a nemůže s tím tak vůbec nic udělat, atmosféra by se dala krájet…

Hardcore Henry

zdroj: Foto: STXFilms

Hardcore Henry je velmi unikátní snímek z Ruska, který je úplně celý natočený z pohledu první osoby hlavního hrdiny, tedy Henryho. Nikdy se nepřepnete do třetí osoby, abyste Henryho viděli v celé jeho kráse. Veškerou akci prožijete z pohledu jeho očí a možná se vám z toho udělá trochu šoufl.

Hardcore Henry je zkrátka filmové FPSko, které nemá obdoby. Veškerou tu šílenou akci, střelbu, parkour, bitky i rozhovory prožíváte pěkně zblízka, a protože tu není nic jako cutscény, tak tu vlastně nejsou ani obvyklé střihy (je jich jen pár, aby vás filmaři ušetřili dlouhých přejezdů, ale zkrátka a dobře si moc neodpočinete, protože se pořád něco děje). Je to bezesporu zvláštní snímek, který nestojí na příběhu, ale velmi nevšedním diváckém zážitku.

John Wick 4

zdroj: Foto: Lionsgate

Ano, už první John Wick je typická střílečka, která by klidně mohla existovat snad i jedna ku jedné jako videohra. Ale čtvrtý díl dotáhl inspiraci akčními hrami k dokonalosti. Střídá se tu jedno poutavé prostředí za druhým (japonský kyberpunk, německý noční klub) a nechybí tu správně přepálené boss fighty.

K vrcholům patří scény s brokovnicí s výbušnými projektily, kdy si Wick všechny nepřátele dává jednou ranou jako v Doomovi, a pasáž, kdy se kamera vznese nad scénu do ptačího pohledu a z celé akce se vlastně stane Hotline Miami. Obojí má původ ve hrách a na plátně to funguje brilantně.

Jumanji (série)

zdroj: Foto: Sony Pictures Entertainment

První díl dnes již třídílné série Jumaji (s jedním krátkometrážním filmem) sem vlastně vůbec nepatří, protože snímek z roku 1995 s Robinem Williamsem pojednává o deskovce. Ale moderní zpracování Jumanji: Vítejte v džungli! z roku 2017 se chtělo přiblížit hráčům videoher a místo deskové hry Jumanji je tu stejnojmenné dobrodružství na staré konzoli.

Je to velmi čerstvý závan akční zábavy, kde jsou Dwayne Johnson, Karen Gillan, Jack Black a Kevin Hart uvěznění ve videohře, mají několik životů, své speciální schopnosti a slabiny a společně řeší hloupoučký quest, zachraňují svět a s ním i své vlastní životy.

Využití videoher je zde mnohem decentnější než v Ready Player One a Free Guy, díky čemuž má film co nabídnout i nehráčům. Pokračování z roku 2019 už tak dobré nebylo.

Na hraně zítřka

zdroj: Foto: Warner Bros

Již devět let staré sci-fi Na hraně zítřka s Tomem Cruisem a Emily Blunt patří k tomu nejlepšímu, co můžete v rámci žánru vidět. A přitom jde o film, který využívá naprosto základní mechanismus, s nímž se hráči setkávají dennodenně a dávno jim nepřijde jakkoliv výjimečný. Aspoň tedy pokud mají rádi žánr roguelike.

Cruise se tu totiž dostává do časové smyčky v rámci bitvy s mimozemšťany a zjišťuje, že každá jeho smrt znamená návrat chvíli před započetím bitvy. Prožívá tak pořád a pořád dokola drtivou porážku a vymýšlí, jak ji zvrátit ve vítězství. Ve hrách běžná věc, v televizi ale nevídaná, svěží a skvěle zpracovaná (něco podobného tu tedy bylo už v roce 2004 v romantické komedii 50x a stále poprvé s Adamem Sandlerem a Drew Barrymore, ale pusťte si spíš Na hraně zítřka…).

Mimochodem, pokud nemáte rádi Cruise a nevyváží to Blunt, přečtěte si původní japonskou novelu nebo mangu, kterou jsme recenzovali.

Ready Player One: Hra začíná

zdroj: Foto: Warner Bros

Co by to bylo za seznam filmů inspirovaných hrami bez už několikrát zmiňovaného Ready Player One. Původně se jedná o výbornou knihu přeplněnou narážkami na klasické i moderní hry, kterou se rozhodl přenést na plátna sám velký Steven Spielberg.

Film se od knihy liší v mnohém, ale fanouškům videoher zajišťuje velmi dobrý servis s mnoha a mnoha easter eggy. Celý snímek je v podstatě o hraní ve virtuální realitě, plnění několika questů a rozluštění hádanek. Zápletka se ale točí i okolo kontrastu perfektního digitálního světa s tím ohavným skutečným a samozřejmě tu dojde i na internetovou lásku. Za zhlédnutí to každopádně stojí.

Scott Pilgrim proti zbytku světa

zdroj: Foto: Universal Pictures

Ryze videoherní film, který se do gamingové popkultury noří až po uši a funguje mu to v jeho hravosti a nápaditosti lépe než otrockému stylu Ready Player One. V jádru je to ale vlastně metafora jednoho romantického vztahu, překonávání bývalých vztahů a vyrovnávání se s těmi současnými.

K tomu přidejte krásný vizuál, který se vyznává z lásky k osmibitové éře, a široké žánrové spektrum od plošinovek až po RPG. Navíc, Edgar Wright je skvělý režisér, který do filmu dostal jak mladé talenty, tak i zkušenější matadory a především dokázal spojit veškerou audiovizuální šílenost předlohy a koherentní, smysluplný příběh, což nebývá časté. A hraje tu Chris Evans neboli Kapitán Amerika!

Snowpiercer

zdroj: Foto: Weinstein Company

Postapokalyptická akce Joon-ho Bonga, který o pár let později oslovil i ty, kteří o korejskou kinematografii ani nezakopli, se svým oscarovým Parazitem. Proto si ji za žádnou cenu nepleťte se seriálem, který je… Když řekneme „špatný“, budeme ještě mírní.

Bong filmového Snowpiercera natočil s hollywoodskými herci v České republice a výsledek je nádherná, bizarní jízda vlakem, který si proráží cestu věčně zasněženou krajinou a v jeho útrobách vznikl totalitní ekosystém. Až když se ti nejníže položení, samozřejmě v zadních vagónech, rozhodnou povstat, celá vlaková společnost se rozkolísá.

Snowpiercer si z videoher půjčuje hodně. Jednotlivé vagóny fungují jako oddělené levely či arény, ve většině se nachází nějací ti minibossové a hlavní hrdinové se probíjejí vlakem vpřed, aby dosáhli na finálního bosse. Korejská flexibilita v oblasti žánrů, kdy film balancuje mezi karikaturou, akcí a zabíhá do syrové brutality, tu funguje na jedničku. Samozřejmě, mnohem víc si film užijete, když si uvědomíte, že jde o další z Bongových kritik současné společnosti a sociálního rozvrstvení. A hraje tu Chris Evans neboli Kapitán Amerika!

Sucker Punch

zdroj: Foto: Legendary Pictures

Dnes už prakticky zapomenutý snímek Zacka Snydera, který ve své době zcela pohořel. Je to ale velmi solidní akční film s unikátní stylizací, který si z videoher ani tak nepůjčuje, jako spíš bere plnými hrstmi. Je zbytečné tu vyprávět příběh, který se stihne během stopáže snímku třikrát protočit, hlavní jsou akční scény, kdy se hrdinky prosekávají de facto videoherními levely. Číhají tam na ně tu náckové, tu orkové a do toho je tu paralelní realita s vlastním příběhem.

Snyder se sice zaklínal, že chce, aby byl film „víc než jen videohra“, ale právě videohry jeho snímku darovaly to nejlepší. Dnes se na Sucker Punch podíváte právě kvůli jeho citacím her a akčním scénám. Snahu o silnější emoce si vezměte ze Snyderových starších filmů.

Tron

zdroj: Foto: Walt Disney Studios Motion Pictures

Původní film z roku 1982 bez nadsázky předběhl dobu a zároveň velmi přesně předpověděl, nakolik se digitální světy jednou propíšou do našich reálných životů. A třeba i to, že videohry v budoucnu nebudou jen záležitostí pro děti a puberťáky, nýbrž formou umění a především obrovským byznysem.

Režisér Steven Lisberger se nechal slyšet, že ho při natáčení inspiroval kupříkladu Pong, jakkoliv tenhle vliv musel opatřit velkou dávkou fantazie. Soudobé herní klasiky jako Pac-Man nebo Space Invaders se dočkaly alespoň narážek, na motivy filmu pak vznikla samostatná arkáda.

Každopádně je ale z původního Trona velmi patrné, že ho vytvořili lidé, kteří už tehdy hrám propadli – a nechtěli se jen přiživit na slavných značkách, k čemuž sklouzla spousta mizerných filmových adaptací videoher.

Extraction

zdroj: Foto: Netflix

Co se stane, když skloubíte devadesátkovou akci s moderními trendy a nepopiratelným vlivem videoher na současnou popkulturu? Dostanete Zátah (nebo Extraction), který patří mezi nejpovedenější a nejúspěšnější snímky Netflixu a svou dějovou a vizuální strukturou ze všeho nejvíc připomíná Call of Duty.

Máte tu vše potřebné – světové metropole, v nichž se odehrává zběsilá akce (film hodně sázel na indický trh a do vedlejší role obsadil místní hvězdu Randeepa Hoodu), speciální jednotky ze západu i Indie, zradu, boj s narkomagnáty a především neutuchající akční jízdu, v níž nenajdete chvíli na oddech.

Režisér Sam Hargrave párkrát hry doslova cituje, především v automobilové honičce. Taky je to patrné ze sympatického gun fetiše, kdy hlavní hrdina, ale i vedlejší postavy používají široký arzenál, jehož zástupce vždy kamera nezapomene správným pozastavením zdůraznit. Film stejně jako Call of Duty nabízí jednoduchou, ale efektní zábavu.

Matrix

zdroj: Foto: Warner Bros. Pictures

Matrix se dá do značné míry považovat za etalon adaptace herní kultury. Přeci jen se v něm lidé z nehostinného skutečného světa vydávají do virtuální reality, ve které je možné dělat úplně všechno včetně ohýbaní zákonů fyziky.

Celá trilogie (existenci čtvrtého filmu někteří z nás odmítají připouštět) je navíc prodchnutá videoherními postupy, jako je trénink a získání vybavení k porážce finálního bosse, klipové střídání akčních scén ve dvojce (hromadná bitka s agenty/honička na dálnici/zámeček) připomínající herní levely nebo závěrečný střet obránců Zionu se záplavou robotických chobotniček, který jako by vypadl z libovolné mecha akce.

Matrix je zároveň snem příznivců virtuální reality, protože, přiznejme si, představa zasunutí kabelu do hlavy je mnohem příjemnější než nutnost se potit v plastovém headsetu. Nebo se snad mýlíme?