Přeskočit na obsah

Sojuz 4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Sojuz 4
Údaje o lodi
COSPAR1969-004A
Hmotnost6625 kg
Údaje o letu
Volací znakАмур (Amur)
Členů posádky1 (při návratu 3)
Datum startu14. ledna, 1969 07:30:00 UTC
KosmodromBajkonur, Kazachstán
Vzletová rampa31/6
Nosná raketaSojuz
Délka letu2 d, 23 h, 20 min, 47 s
Datum přistání17. ledna, 1969 06:50:47 UTC
Spojení se stanicí
Apogeum224 km
Perigeum213 km
Sklon dráhy51.7°
Doba oběhu88,8 min
Navigace
Předchozí
Sojuz 3
Následující
Sojuz 5

Sojuz 4 byla trojmístná pilotovaná kosmická loď SSSR typu Sojuz o hmotnosti 6625 kg. Mise byla významná spojením dvou lodí a přestupem kosmonautů mezi nimi. Byla v pořadí 27. pilotovanou kosmickou lodí z naší planety.

Pouze přistání

Záložní posádka

[editovat | editovat zdroj]

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Loď odstartovala z kosmodromu Bajkonur ráno 14. ledna 1969. Při startu byl v lodi pouze Vladimír Šatalov.

Po dvou dnech letu se podařilo Šatalovovi po několika předchozích korekcích dráhy spojit se s další kosmickou lodí SSSR Sojuz 5, které startovala o hodinu později. Spojení proběhlo na orbitální dráze Země ve výši 209-250 km nad jejím povrchem. Trvalo přes 4 hodiny a během něj k Šatalovovi z druhé lodě přestoupili kosmonauté Jelisejev a Chrunov a druhého dne 7. ledna 1969 ráno celá trojice přistála s kabinou na padáku 40 km od Karagandy na území Kazašské SSR.[1] Volacím znakem posádky Sojuz 4 byl Amur a pro posádku lodi Sojuz 5, se kterým se měl Sojuz 4 spojit, byl Bajkal. Sojuz 4 strávil na oběžné dráze téměř 72 hodin a obletěl 48x Zemi. Sojuz 5 řízený osamoceným Borisem Volynovem přistál o dvě hodiny později [2].

Výstup do vesmíru

[editovat | editovat zdroj]
  • Jelisejev a Chrunov - EVA 1
    • EVA 1 začátek: 16. ledna, 1969, 12:43:00 UTC
    • EVA 1 konec: 16. ledna, 13:15 UTC
    • Trvání: 37 minut
  1. VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Pilotované kosmické lety, s. 286. 
  2. CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha: Práce, 1982. Kapitola Vladimír Alexandrovič Šatalov, s. 219. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]