Viceroy's House
Partition: 1947
Viceroy's House
Viceroy's House
Réžia:
Gurinder ChadhaKamera:
Ben SmithardHudba:
A.R. RahmanHrajú:
Gillian Anderson, Michael Gambon, Hugh Bonneville, Manish Dayal, Simon Callow, Om Puri, Denzil Smith, Sarah-Jane Dias, Huma Qureshi, Darshan Jariwala (viac)Obsahy(2)
Místokrálův palác v Dillí byl domovem britských panovníků, kteří vládli v Indii. Po 300 letech však jejich vláda dospěla ke svému konci. Po šest měsíců v roce 1947 zastával Lord Mountbatten, pravnuk královny Viktorie, funkci posledního místokrále, který byl pověřen předáním Indie zpět jejímu lidu. Příběh filmu se odvíjí v tomto úžasném domě. Nahoře bydlel Mountbatten společně se svou ženou a dcerou, dole pak žilo jejich 500 hinduistických, muslimských a sikských služebníků. Když se v domě sjela politická elita – Nehru, Jinnah a Gándhí – aby se přela o zrod nezávislé Indie, vypukl konflikt. Bylo přijato rozhodnutí rozdělit zemi a vytvořit novou muslimskou domovinu – Pákistán. Důsledky tohoto rozhodnutí přetrvávají až dodnes. Snímek nahlíží na tyto události optikou manželství Dickieho a Edwiny Mountbattenových a milostného vztahu mezi mladým hinduistickým sluhou Jeetem a jeho zamýšlenou muslimskou nevěstou Aaliou. Přestože se mladí milenci ocitnou lapeni ve víru znepokojivého konce říše, konfliktu s Mountbattenovými i vlastními komunitami, nikdy se nevzdají naděje. (Cinemax)
(viac)Recenzie (17)
Trochu jsem se bál, aby to nebyla puhá romanťárna, jíž hrajou události předcházející rozdělení Indie pohou kulisu, ale nebylo tomu tak. Mladý pár tu spíš symbolizoval obě znesvářené strany a hlavní prostor dostávala politická rokování a rodina vícekrále Mountbattena, která se ze všech sil snažila předat moc mírovým způsobem. Režisérska se ale neomezila na mluvící hlavy a zákulisí jednání i všechny přítomné vylíčila barvitě, což platí i pro náhled na to, co se dělo za zdmi paláce. Celé to podpořil hezký vizuál a velmi dobří herci. Pravda, mohlo to být trochu vypjatější i o něco špinavější, ale to vem čert. Líbilo. 80% ()
V poslednom čase sa v Británii roztrhlo vrece s točením filmov z prostredia Indie. Konkrétne historických filmov z konca kolonializmu. Žeby spomienka Angličanov na bývalé kolónie? Alebo snáď ľútosť nad tam vykonanými činmi? Ani nápad, od Angličanov sebareflexiu nečakajte. Tieto filmy sa točia len preto, pretože India už prišla do Británie a má tam značné cieľové publikum. Londýn je už Novým Pakistanom. Film je teda účelovo zameraný na nové domáce publikum, bežného pôvodného Angličana India vôbec nezaujíma, ešte aj o kari si myslí, že to je pôvodný anglický produkt. ()
Náboženský fanatismus názorně a přehledně. 1) Historicky věrohodný snímek ukazuje náboženský fanatismus a současně i bezskrupulózní britskou koloniální politiku. 2) Závěrečná pointa je působivá. 3) Zaujal mě i 34letý Američan Manish Dayal (zamilovaný Jeet). 4) Za místokrálův palác posloužilo několik staveb v Radžasthánu v Indii, kde byl film natáčen. ()
Zúčastnění herci předvedli vynikající výkony. Film vytváří dost prostoru, abyste se celkem slušně seznámili s každou z hlavních postav a na konci je vám tak například Hugha Bonnevilla i toho Inda líto. Je třeba zdůraznit, že nejde primárně o romantický snímek, zapovězená láska jen ilustruje náboženskou nenávist během rozdělování Britské Indie. Vizuálně je to barevné a poměrně velkolepé, přitom zřejmě upečené s malým rozpočtem. Někdo tu píše, že to pocitově má asi pět hodin - což můžu potvrdit. Mně to ale nevadilo, nenudil jsem se ani chvíli. Jediné, co bych filmu vytkl, je nedostatečná syrovost. Indicko-pakistánské dělení zahrnovalo jedny z nehorších masakrů v moderních dějinách, to si ovšem člověk neznalý kontextu z filmu vůbec neuvědomí. To, že někdo zahynul ve vlaku, vám tak může přijít jako vymyšlené klišé, přitom ale právě tyto smrtící vlaky, kde často bez varování povraždili všechny pasažéry včetně malých dětí, jsou v Indii pověstné. Na kameře nezemře ani jeden člověk, a děj tak není ani z poloviny tak silný a nervydrásající, jak by mohl být a jaký ve skutečnosti byl. Divákovi jsou všechny ty masakry vzdálené, protože se o nich jen nuceně mluví (zničili naši vesnici a přežil jsem jenom já, ve vlaku zemřeli všichni, konflikty pokračují...), a vnímá je jen jako nějaký dějový podkres. S čistým svědomím čtyři, které si to za vizuál, herce a hudbu určitě zaslouží. ()
Veľmi smutný film o kontroverznom rozdelení Britskej Indie spred 70 rokov. Dodnes sa vtedajší Mountbattenov plán a Radcliffova línia považujú za veľmi neuvážený a unáhlený krok v rámci ukončenia britskej nadvlády nad obrovskou časťou Indického subkontinentu. Najmä Pandžáb a Bengálsko sa stali obrovským symbolom vtedajšej krivdy, ktorá trvá prakticky dodnes (spoločne s pretrvávajúcou nevraživosťou medzi Indiou a Pakistanom). Čo sa týka filmu, tak musím uznať, že už dávno na mňa nič nespravilo taký obrovský dojem ako tento kúsok od Gurinder Chadha, za ktorý jej tlieskam. Už samotné zasadenie deja do Miestokráľovho paláca v Delhi, kde sa o predstavách nezávislosti horlivo diskutovalo, bolo veľmi dobrým krokom. Všetky dôležité historické udalosti a súvislosti tu boli reálne zachované, a tak malo celé toto dielo zároveň aj didaktický charakter. Vizuál filmu bol famózny - od fantastickej výpravy, cez dobové kulisy a kostýmy, až po hodnoverné stvárnenie vtedajších politických osobností akými boli Mountbatten, Nehru, Jinnah či Gandhi. Romantická vetva deju medzi služobníctvom (Jeet a Alia) prekvapujúco nepôsobila rušivým dojmom, ako to v historických filmoch často býva, ale práve naopak - pohľad na celú situáciu spoza opony palácu prostredníctvom nábožensky a etnicky rôznorodého služobníctva ponúkol aj ľudový rozmer týchto udalostí. Napriek kritickým názorom a priemerným hodnotenia, za mňa jednoznačne 5* a zatiaľ najlepší film roku 2017. ()
Reklama