Posledný cisár

Poutavé historické drama o Süan-tchungovi (později přijal jméno Henry Pchu-i), který byl posledním císařem Čchingské dynastie, s jejímž pádem a nastolením republiky v roce 1912 se stal také posledním císařem Činy. Své císařování si moc neužil (v r. 1912 mu bylo 6 let), ale v roce 1934 si ho mohl zopakovat, když byl jako poslední potomek mandžuské císařské rodiny dosazen Japonci do nově vzniklého státu Mandžukuo. Oproti své zlaté kleci - Zakázenému městu v Pekingu - si však moc nepomohl, protože byl jen loutkou v rukou okupantů - Japonců. Jeho neslavný osud byl dovršen po nástupu Maa k moci v roce 1949, kdy skončil v komunistickém převýchovném táboře jako kolaborant. (28.05.2007)

Tak som si po mnohých rokoch opätovne pozrel Bertolucciho veľkofilm, ktorí akademici štedro ovešali Oscarmi. A ako obvykle som znížil hodnotenie o hviezdičku. Síce uznávam, že ide o vysoko nadpriemerný, vysoko nákladový a poriadne dlhý film, ale mal som z neho pocit, že sledujem populárno-náučný film z dejín Číny v 20. storočí. Posledného cisára som vnímal ako celoživotného väzňa, ktorému vonkajšie udalosti iba menili klietku. Pôvodne zlatú v Zakázanom meste, neskôr japonskú v Mandžusku a nakoniec klietku v tvare väzenia pre triednych nepriateľov. Ani z jednej klietky sa mu nepodarilo utiecť a keď ho po prevýchove pustili na slobodu, chvíľu zažil slobodu v nejakej botanickej záhrade, vrátil sa do detstva za lístok do Zakázaného mesta a navždy zmizol v dejinách. Ani neviem, či by som kratšiu verziu hodnotil vyššie (veď tých rituálov tam nemuselo byť toľko), skôr by som ocenil, ak by bolo jasnejšie, čo chceli tvorcovia týmto filmom povedať divákovi, lebo ohúriť veľkoleposťou už nestačí. Vlastne stačí, ale mne nie. (23.07.2017)

Suchá politická fakta a formální okázalost na úkor emocionálnosti příběhu. Přesně tak, jak jsem čekal. Některé části filmu jsou nepopiratelně dojemné ( především ten závěr ), ale celkově nemůžu říci, že by mě tenhle film chytl za srdce. Přesně tak, jak jsem čekal - 70%. V Indočíně se s podobným problémem vypořádali tvůrci lépe. Navíc příšerný televizní ořez mě otravoval po celý film. (02.03.2005)

Čínska história ma vždy zaujímala. Mám rád historické filmy, no musia byť byť divákovi podané podané nejakým zaujímavým spôsobom. V Poslednom cisárovi sa film strhol do nudnej prednášky plnej faktov. Samozrejme chápem, že sa film snažil poukázať na fakt, že celkovo život čínskych cisárov bol jednotvárny, nudný a stereotypný. Vtáčik v zlatej klietke. Film je síce zasadený do dosť búrlivej doby, no ani to nepomohlo zvýšiť jeho spád a nejakým spôsobom navodiť akciu. No aby som nekrivdil s pár výnimkami sa mu to podarilo. Produkcia jednoznačne stavila na kostými, interiéry, či mystickosť Zakázaného mesta, avšak po úvodnom úchvate a postupnom si zvyknutí na vśetky tieto okázalosti a pompéznosti sa snímok dostal do už spomínanej jednotvárnosti. Od 9 oskarového filmu čakal čosi viac. (24.01.2011)

Nádherný životopisný film Bernarda BERTOLUCCIHO o posledním čínském císaři, který byl vlastně ve svých 3 letech korunován na císaře, ale byl vlastně vězněm ve vlastním paláci a vládl jen pomyslně své zemi, protože změny různých režimů mu neumožnily žádnou vlastní volbu ani na poli vlády ani soukromého života. Nádherný historický film s úžasnou výpravou, hudbou i citlivou kamerou přesvědčil akademii o udělení 9 Oscarů. (13.06.2008)