Mlčenlivý

Tady celkem není o čem, prostě stará poctivá francouzská špionážní krimi s Lino Venturou a přímočarým scénářem, u kterého jsem si v polovině filmu nějak neuměla představit, že by dokázal ve stejném tempu udržet mou pozornost další hodinu, ale jemu se to povedlo a ještě jsem byla napnutá jak trenky. Filmová výzva 2016 (05.07.2016)

Jo, jo - Le Silencieux je pre mna najlepsi film rezisera Claude Pinoteau-a /videl som este Vecirek 1 a 2/. Pan Vino Lentura v roli francuzskeho vedca, ktory je donuteny dobrovolne -nedobrovolne spolupracovat s obavanou KGB /Komitet Gosudarstvennoj Bezopasnosti - to pre tych, co nevedia presnu skratku KGB/. Nadherne su herecke vykony, kde pana Vina Lenturu povazujem za extra herecky talent. Plus neskutocne fascinujuca depresivna atmosfera - ak sa clovek ocisti, KGB ho zlikviduje, ale ak sa neocisti, caka cloveka sudny proces a takmer ista smrt. Depresivny zaver filmu je pre mna nezabudnutelny. 95 % (14.02.2015)

Vyčerpávající paranoidní neo-noir s mimořádně tísnivou atmosférou. V rolích málomluvných, samotářských a životem těžce zkoušených hrdinů je Lino Ventura jako doma, a režisér se výhradně spolehl na jeho schopnosti. Okolní události načrtl jen v náznacích, nepřítele ukázal jenom tu a tam letmo, ale svému hlavnímu trumfu se věnoval opravdu důkladně. Ventura prakticky neslezl z plátna, a i když si neustále snaží udržovat ten stejný nuceně nezúčastněný výraz a mnoho toho neřekne, dokázal brilantně vyjádřit pocity únavy a bezmocnosti tváří v tvář smrtelnému ohrožení. Tento polozapomenutý skvost je oslavou jeho hereckého projevu. Díky němu jsem jsem sledoval celý film bez dechu, a na konci jsem se cítil uštvaný přesně jako on. Jeden z dílů volné trilogie noir film Staré Francie. (19.02.2012)

Pocitově nemůžu jít pod 4. Něco to v sobě má, asi atmosférou. Na druhý straně mi přijde, že se hlavní hrdina chová divně. Dostane v Londýně nové papíry a peníze a ví, že po něm půjdou a bojí se smrti. No a místo toto, aby zmizel někde na venkově, tak jede do Paříže a postupně se snaží spojit se všemi lidmi, co znal dřív, ale které logicky zná i KGB (a on to ví!). Tohle mi vadilo. I když to je samozřejmě podstata toho hledání, protože kdyby to udělal jinak, tak ho prostě nenajdou a není o čem točit film... Stejně mě to vadilo. Jinak ale moc hezky natočené a Ventura skvělý. (14.10.2022)

Ne(po)zapomenutelný koncert s minimem výrazových prostředků, pod taktovkou dirigenta C. Pinoteau, se sólistou L. Venturou, o několika dějistvích, spějící pomalu, ale jistě, k velkolepému osudovému finále. V samotném úvodu si možná budete připadat, jako ve snímku G. Heslova „Muži, co zírají na kozy“, při rozebírání rusko-francouzského ponorkového „kachního“ konfliktu popř., pokud je vám bližší, slovy majora Terazkyho„volaaký zmetění“ , přičemž ani L. Ventura, se svým typickým mlčenlivým „poker face“ výrazem, dvakrát nepomůže. Celkem rychle však snímek nabere jasný směr a divák si tak užívá herecký a režijní orgasmus. L. Ventura, jako „agent Bourne staré školy“, možná neběhá s takovou lehkostí po střechách, rychle se zadýchá a střetům se vyhýbá jak upír česneku resp. svěcené vodě, ale úsporným výrazem , jenž by si mohl nechat z fleku patentovat, to bezproblému utahne. Nic pro fanoušky zběsilého klipovitého střihu, ale pro příznivce volně plynoucí režie, s inteligentním scénářem a šťavnatě paranoidní atmosférou, kdy divák postupem času podezírá (souhlas viz borsalino) i zmrzlináře u stánku popř. stařenu krmící holuby, troufám si rozhodně tvrdit, (milá) povinnost. Osobně mám rád ten typ snímků, který vám bez jakýchkoliv pochyb v závěru dokáže, že tu zvýšenou pozornost, kterou jste mu věnovali, si bezezbytku zaslouží. Takovým snímkem Mlčenlivý bezesporu je. 90%[ Snad pouze ta lehkost resp. volnost a počet, s jakou resp. v jakém, se zdejší agenti KGB pohybují v tehdejším západním bloku, kdy má divák neodbytný pocit, že na něj vykouknou i z krabičky cigaret, budí (mírné) rozpaky resp. potutelný úsměv. Řekněme, že tehdejší rok jim byl neobyčejně příznivě nakloněn :-)]. (26.12.2013)