Substance
The Substance
The Substance
The Substance
The Substance
The Substance
Réžia:
Coralie FargeatScenár:
Coralie FargeatKamera:
Benjamin KracunHudba:
RaffertieHrajú:
Demi Moore, Margaret Qualley, Dennis Quaid, Hugo Diego Garcia, Oscar Lesage, Joseph Balderrama, Vincent Colombe, Matthew Géczy, Brett Gillen, Matthew Luret (viac)Obsahy(2)
Starnúca hviezda televíznych obrazoviek Elisabeth Sparkle (Demi Moore) dostáva možnosť vyskúšať zázračnú substanciu, vďaka ktorej môže byť mladšia, krajšia a dokonalejšia. Má to ale jeden háčik, musí sa deliť o čas. Jeden týždeň pre ňu, jeden pre jej nové ja, Sue (Margaret Qualley). Každých sedem dní. Dokonalá rovnováha. Jednoduché, nie? Ak všetko dodržíte, čo by sa mohlo stať? (Filmtopia)
(viac)Recenzie (151)
Nechtěl jsem vidět vytahané bradavky a prdel s pomerančovou kůží od staré Demi Moore...a to bylo ve filmu před proměnou. Tedy realita! Film zpočátku nuda, ale pak... Pak se to zvrtlo v hnus :-) ()
Nenechte se odradit prvoplánovou dějovou premisou a béčkovou stylizací. Reflektujíc pravidla televizního show businessu je to povrchní záměrně. Zašlé se musí měnit za mladé s dokonalým tělem. A celebrity jsou kvůli tomu se svým tělem ochotny udělat cokoliv. Prvních asi sto minut se mi až nechtělo věřit v přítomnost tak lacině stylizovaného braku v soutěžní sekce Cannes FF. Ovšem Coralie Fargeat má s námi vyšší plán a roztočí to do nečekaných obrátek - psychologicky vnitřním konfliktem hlavní postavy, i žánrově po vzoru ranní splatter tvorby Petera Jacksona. A to do takřka transcendentálního body horor spektáklu, ve kterém se nebojí vtipně použít ani Herrmannovu hudbu z Vertiga či Straussovu z Vesmírné odysey. Perfektně obsazená Demi Moore v roli končící, a Margaret Qualley v roli vycházející hvězdy televizní show. Ta, mimochodem, býti v letošní Cannes soutěži taky v novém Lanthimosovi, zažívá skutečnou kariérní krasojízdu. Díky Tarantinovi za její objevení! Kdyby film v prvních sto minutách nepracoval s béčkovými prvky tak průhledně a předvídatelně, dal bych pět hvězd! ___ Přijde mi, že režisérky začínají ve filmech ukazovat daleko více ženské nahoty než režiséři. Příkladem jsou jenom z letošního Cannes jak Les Femmes au balcon, tak The Substance, kde si detailně prohlédneme prsa Demi Moore i Margaret Qualley. Nemluvě o smršti jejích křivek v elasťácích. Mňam! [Cannes FF] ()
Ač je Demi už pěkně zteřelá a vyžilá Moora, pořád s tou reklamou na své plastické chirurgy a mejkapové přepatlávaly tak nějak děsivě zvráceně apeluje. Něco, jako kdyby jeden čtrnáct dnů nežral a pak mu jako jedinou možnost naservírovali plesnivou rybu. Ač je malá MekDaulová fuckt prudce jedlá a v pohodě dá i nohy do třičtvrtě na tři, neherečka je to naprosto příšerná. Něco, jako by jeden vlezl na katalogovou roštěnku, a ta pak ty orgasmy předstírala s vervou ochotníka amatérského divadla při Klinice pro léčbu obrny a logopedických vad v Dolních Neumětelích. Ač je Koralína velmi kulantní žabožroutská MILFka, s přihlédnutím k její dosavadní explicitně humusácké filmografii holka asi nebude tak úplně v cajku, mám z ní koule zalezlé v břiše, podezřívám ji, že nekouše jen ústy, a pohlavní interakce s ní by asi nebyly pro milovníky styků bez jizev, hematomů a nestandartních ruptur to pravé ořechové. Něco, jako by jeden dobrovolně nahý skočil do bazénku s barakundami s pytlíkem namalovaným na Nema. Každopádně je tento moderně přemalovaný Obraz Demijána Geje docela uhrančivou a v nechutných detailech hodně sugestivní popkulturní hnusárnou. Avšak zase tu máme ten současný nešvar v podobě zcela bezradného konečníku, milá paní Faržé! Zfinalizovat to satanolibé snažení nějak rozumně, a nikoliv tou škaredou, přiblblou, neúměrně dlouhou a totálně nesubstanciální Věcnou kečupiádou a lá Švankmajer, narval bych vám tam o dvě hvězdy s řádně nabroušenými cípy víc. Vaše škoda! ()
Poučný příběh o tom, že pravidla jsou od toho, aby se dodržovala; zvlášť když jde o zázračný preparát, který si člověk hodlá aplikovat do těla. Zpočátku jsem měl trochu mrzení, že jsem ze strany režisérky nezaznamenal snahu budovat atmosféru a pokoušet se diváka strašit - namísto toho rozjíždí "jen" zábavnou přímočarou satiru. Jakmile se ale začne vnitřní psychologický boj mezi hrdinčiným chtíčem a racionální vůlí (vzpomněl jsem si živě na své pokusy zanechat kouření :D) projevovat i fyzicky, nabere Substance šílené grády. U toho filmu si člověk několikrát říká, že asi bude brzo končit, protože už se rozjel do měřítka, kam se ostatní horory dostanou vyloženě až ve finále... ale Fargeat pak vždy snímku do žil píchne další injekci body horor humusu a povznese tu jízdu o další level výš. Tahle ženská má koule. Trochu se divím, že to v Cannes dostalo zrovna cenu za scénář, protože ve finále si to dělá tak trochu co chce, pravidla fikčního světa jsou načrtnuta jen velmi volně. Čekal bych tedy spíš úspěch u diváků půlnočních projekcí než u kritiků, ale zázraky se občas evidentně dějí. Substance asi na konci roku nebude můj nejoblíbenější horor sezóny, vždy v tomhle ohledu upřesnostním seriózní hrůzu a děs, ale zároveň je třeba říct, že málokterý film má na sobě napsáno INSTANT CLASSIC takhle velkými písmeny. ()
Až jednou budu někomu vysvětlovat, co znamená „hezký, ale k hovnu“, pustím mu tenhle film. Nebo alespoň půlku, ať na to nemusí koukat ty nelidské dvě a půl hodiny. Coralie Fargeat mě hodně zklamala už svou předchozí Pomstou, ale oba její snímky toho mají dost společného. Vypadají krásně, nápaditě se tu hraje s barvami, v tomhle případě se i docela stylově odkazuje na Kubricka, Cronenberga nebo Carpentera, zpomalené záběry televizních vystoupení jsou víc než efektní a zatraceně sexy, ale pod vším tím pozlátkem se ukrývá velké nic. Substance je film, který by rád otevíral zajímavá témata jako neschopnost stárnout, kult mládí v šoubyznysu a řeší i cenu slávy a jak moc je za ni kdo ochotný zaplatit. Jenže to všechno dělá naprosto banálním způsobem, který ničím nepřekvapí a ještě mu to nepřekvapování trvá nelidsky dlouho. Už po nějakých dvaceti minutách jsem si v hlavě udělal seznam, podle kterého Substance pojede až do samého konce. A jen si to odškrtával. Pod tou audiovizuální dravostí se reálně skrývá povrchní show bez nápadů plná hloupých postav dělajících ještě hloupější rozhodnutí a tvářících se, jak moc je překvapují následky. Je unavující to celé sledovat a za všemi těmi hezkými obrázky, nechuťárnami (které nakonec zas až takové peklo nejsou), nahotou a záběry na sexy zadky ve spandexech se schovává jen navoněné nic ()
Tahle přefouklá bublina by přece jen trochu měla splasknout. Coralie Fargeat napsala velmi hloupý a prázdný scénář, ale díky velmi stylové režii to není tak dobře poznat anebo je vám to rovnou jedno, protože jste ochotní jet na audiovizuálně opojné až zahlcující vlně. Snad každému se přepjatostí každého záběru, střihu či zvukového efektu vybaví Requiem za sen, podobně uvědoměle a přiznaně Fargeat vykrádá i Lynche, Cronenberga, Kubricka či Hitchcocka. Dosahuje tím postmoderního efektu povědomosti, což je pro žánr satiry v pořádku – o to větší je škoda, že její satirický osten je zcela otupělý.Po dvou a půl hodinách je opravdu těžké přijít s nějakou skutečně neotřelou myšlenkou, k níž vás snímek vyprovokoval, jelikož veškeré tepání do kultu krásy a společností podmíněné nenávisti k sobě samému jsme už jinde a jindy (a lépe) viděli. Jako viscerálně iritující variace na dvě výborné epizody Červeného trpaslíka (Já na druhou a Výměna těl) ale Substance funguje a cesta za vyprázdněným, avšak notně krvavým závěrem je bezesporu zábavná; čekat ale cokoli víc než naleštěnou bídu by bylo chybou. ()
Viděla jsem už v roce 2006, kdy to natočil Kim Ki-duk, s tím rozdílem, že Čas byl dobrej. Kdybych neznala žádnej body horor, nepředpověděla to od první minuty dál a měla klacek, kterej bych si při sledování mohla mastit, tak snad možná... no, asi ani pak ne. Šokující max, pokud člověk nikdy neviděl starej zadek. No nic, čas si podesátý pustit Excision, to aspoň nevykrádá Černou labuť i bez toho mála, kvůli čemu nebyla Černá labuť okamžitě zapomenutelná. ()
Absolutely Insane!! Působivá hororová satira, nástupce Cronenberga, budoucí kultovní klasika a vstup Coralie Fargeat do áčkové moderní hororové ligy jakožto první žena- vedle Peela,Astera a Eggerse. You are not ready for this shit!! 2 a půl hodiny naprosté zábavy, kde první polovinu Coralie útočí na mužské vzrušení vrcholným stylem a z bohyně Margaret Qualley, nejeden bude mít vášnivé a sexy představy- ta holka has a future! ( Kdy jsme naposled viděli nějakou herečku full frontal naked ? hm hm ? !! ) nezaostává však ani Demi Moore, která i ve svých 60 letech pořád vypadá k světu a předvádí působivý herecký koncert a když se bavíme o herectví, tak musím zmínit i Dennise Quaida, který si roli naprosto užívá. Zaujme úderný soundtrack jak z nějaké hutné Rave party,který tomu celému šílenství dodává neskutečné grády, působivé kamerové záběry s přesahem do artu- ty detailní záběry slast, načančaný vizuál, parádní myšlenka a pak tu samozřejmě máme oblíbené Body Horor prvky, kde maskéři odvádí mistrovskou práci- Závěrečná přeměna evokuje cokoliv od the Fly po the Thing a sáánka rozhodně padla dole jak už dlouho ne. Došlo i na mé neoblíbené trhání zubů a nehtů a finále jak od Tromy už bylo sice trochu přes čáru a věřím, že některé diváky dokáže spíš naštvat, ale pro mne tenhle gejzír krve, kteréj omaloval celéj sáál ! ( Myslel jsem, že už nikdo neomaluje barák od střechy po sklep krví jak TJahjanto v Macabre, ale i tady se bořily hranice), tak jsem rozhodně nestačil zírat. Ženy však většinu stopáže budou mít pocit méněcennosti, nedokonalosti a pořádný komplexy- tedy hejt z jejich strany na tenhle film je víc než očividný, ale jak já nejradši říkám the Chosen Ones si film bezpochyby užjí. Hypnotizující, transcedentní zážitek a taky pořádný humáč jak se patří.10/10. ()
Kritika šovinismem prodchnutého zábavního průmyslu? Třetina stopáže neviděna, protože nedokážu sledovat chuťovky na plátně? Pocit, že si ze mě Coralie Fargeat dělá nepokrytě srandu, ale nechce se smát mně, ale se mnou? Kdo chce víc, nemá nic: The Movie? Všechno tu je. Někdo touží najít ztracenou krásu, někdo touží vidět film, jaký tu ještě nebyl. A oba by si měli dát pozor na svá přání. ()
// Substance je krutej film. Nejdřív jako by někdo vzal moje nejmilejší fantazie s Margaret Qualley a zhmotnil je tak, že jsem z toho byl konstantně v extázi, jenom aby následně přišel očekávaný twist v podobě brutálního (i když možná víc groteskního) body hororu, který rychle graduje do čím dál většího bizáru. Co je zvláštní, že od obou těch rovin jsem po všudypřítomném hypu čekal možná ještě víc, takže mi to nakonec přišlo relativně krotké. Nicméně Demi + Margaret skvělá dvojice, Dennis Quaid ďábelský a kamera od začátku do konce top. 8/10 ()
Prvních 30 minut psychologická sci-fi, posledních 30 minut absurdní groteska. A z jednoho do druhého se to překlopí velmi nápaditě, promyšleně a zvolna. Představte si "Evil Dead 2" nebo "Braindead", ale pro současného diváka a s nějakou tou myšlenkou navíc. Všichni zúčastnění zaslouží pochvalu, protože tento projekt velmi snadno mohl dopadnout hrozně. ()
Stopáž je vzhledem k jednoduchosti příběhu zbytečně přepálená a doslovností film diváka poslední půlhodinu doslova ubije, ale jinak je to skvěle natočená a ohromně zábavná hororová satira. ()
Pitomé, ale zábavné. Jsem dost v šoku z toho, jak lidi tenhle film považují za nějaký masterpiece, ale vlastně to tvůrcům přeju, protože mě ten film bavil a byl mi sympatický. ()
Určitě originální snímek, který za mě bohužel od druhé půlky začíná hodně ztrácet a za rádoby skrytým přesahem v podobě dnešního vnímání krásy a povrchnosti doby, se spíše koukáme na sérii nechutností nad kterými zůstává rozum stát. Film jako takový není špatný a určitě chápu, že si najde publikum, ale asi nejsem správná cílovka, která se bude u závěrečné scény popadat za břicho jako to dělala půlka sálu. Za mě max 3 hvězdy. 65% ()
Kvůli takovým filmům se vyplatí jezdit do Varů, protože sdílet zážitek z jednoho z nejlepších filmů posledních let s tisícovkou dalších lidí ve Velkém sále je neopakovatelné. Ano, jeden z nejlepších filmů posledních let a letos spolu s Chudáčky (mj. také s Margaret Qualley!) nejlepší. Rozkošné, přepálené, brakové, vtipné, brutální, Requiem for a Dream na steroidech. Snažte se o ději vědět co nejmíň, já nevěděl skoro nic a bylo to ideální. Překvapila Demi Moore, o které jsem čtvrt století neslyšel a ona vypadá pořád k světu (tedy, ze začátku filmu). Comeback par excellence. A z Qualley naopak hvězda bude. Musí. Těším se, až se to dostane do kinodistribuce a půjdou na to nic netušící lidi. O tom filmu se bude ještě hodně mluvit. Škoda, že vzhledem k obsahu to asi nebude oscarový materiál.____(závěr filmu dal vzpomenout na výbornou krátkou, ale intenzivní počítačovou hru INSIDE z roku 2016, kdo neznáte, zkuste) ()
Sexy natočené, poctivě nechutné, ale dějové nudné a s přepálenou stopáží. Černá labuť mě bavila mnohem víc. ()
Vyinženýrovaný festivalový produkt čerpající z Jekylla a Hyda, Doriana Graye a mnoha jiných zdrojů, který ale těžko může znechutit, uchvátit nebo znepokojit, když ho divák ani na chvilku nebere vážně, přinejmenším divák, který už někdy v životě viděl nějaký body horor. A po většinu stopáže je žel bohu až příliš očividné, že ho vážně nebrala ani sama režisérka. Všeprostupující sterilita brání divákovi v jakékoli identifikaci s postavami, respektive děním na plátně, zrcadlové neurony tak zůstávají potichu a veškeré „nechutnosti“ vyšumí do ztracena, místo aby spoluutvářely prožitek, příběh, film (dobrým příkladem jsou nehty, srovnej s Mouchou). A více neznamená lépe. Je blbý to takhle napsat, ale chybí tomu „srdíčko“, láska k filmu. Obrovský kontrast oproti Ti Westovi a jeho Maxxxine viděné o pár dní dříve (i pár dní potom), která je sice scénáristicky vcelku jednoduchá, ale aspoň upřímná. A že to mělo myšlenku? To má i Bony a klid. ()
Obraz Doriana Graye + Dr. Jekyll a pan Hyde pro 21. století, bohužel v naprosto zoufale předvídatelném a pekelně dlouhém podání. Důležité téma - tlak společnosti na mládí a krásu, v důsledku čehož vzniká neschopnost stárnout a ochota zaplatit jakoukoliv cenu za uchování mladistvého vzhledu, je zde podané úplně polopaticky, bez větší hloubky, s neustálými vysvětlivkami, kdyby to náhodou někomu nebylo úplně jasné, takže film plyne líně, bez většího překvapení, divák jen celou dobu čeká na to, co se logicky musí stát. _____ Po dvou nekonečných hodinách precizně natočené nudy nicméně dojde ke zvratu, který jsem skutečně nečekal (za to body nahoru), kdy se celý snímek z realisticky pojatého dramatu promění ve splatter hororovou komedii, jak od studia TROMA. Po dvou hodinách nudného techno-thrilleru se změní nejen žánr, ale i styl - snímek najednou obsahuje na malé ploše hodně odkazů a aluzí, pozorný divák rozpozná doslovné citace z filmů Moucha (1986) nebo Věc (1982), ale tuším tam i pomrknutí na Toxického mstitele (1984). To vše zabalené do stopadesáti hektolitrů krve, asi největší krvavá lázeň, co jsem kdy viděl, od dob Braindead (1992). To vše, aby autorka Coralie Fargeat dotáhla pointu svého "vtipu" do konce. Čímž se celý film skutečně redukuje spíše na vtip, nutno říct, že zbytečně dlouhý, nudný a překvapivá závěrečná pointa stejně ponechává spíše hořkou pachuť. ()
Smrt jí sluší na substanci. Coralie Fargeat se dost utrhla ze řetězu a je to dobře. Hodně si to bere, kde může: Obraz Doriana Graye, Smrt jí sluší, maskami mi to připomnělo Čarodějky s Anjelicou Huston a Cronenbergovu Mouchu. Zvukovou stopou zas Rekviem za sen. Chtěl bych vidět scénář a celý proces vzniku, protože místy je to tak sexy a tak šílené, až to působí, že to nikdy nemůže držte pohromadě, ale nějakým zvláštním způsobem to všechno funguje. Paradoxně nejhnusnější scéna je hned v úvodu, když Dennis Quaid jí krevety. Bleh! ()
Důležité téma ztracené ve filmu, který v prvních dvou třetinách funguje jako velmi slušné, stylové a ironické béčko, ale bohužel se v závěrečném aktu mění na pokračování Toxického mstitele. Demi Moore je v kondici na Oscara, navíc vždycky uměla pracovat se svou tělesností, což ale není nic nového (Striptýz, G. I. Jane). Margaret Qualley pokračuje ve své kariéře bílého masa a bude se muset ještě hodně snažit, aby se udržela, protože třicítky už přece nejsou atraktivní zboží. Za jiných okolností bych Coralie Fargeat dokázala držet pěsti, ale ona jen natočila klasický šok za každou cenu (protože na její evropský debut se už samozřejmě stihlo zapomenout). #čsfdprojekce ()
Súvisiace novinky
MFF Karlovy Vary v číslech ČSFD a očima agentů
V sobotu 6. července skončil 58. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. V rámci slavnostního zakončení byly samozřejmě rozdány festivalové ceny, a jak jsme zde psali, hlavní ocenění… (viac)
Zlatá palma festivalu v Cannes zná svého vítěze
Večer v sobotu 25. května proběhl ceremoniál slavnostního zakončení 77. ročníku prestižního mezinárodního Filmového festivalu v Cannes. Na prosluněné francouzské riviéře tak skončil dvanáctidenní… (viac)
Jaké filmy budou soutěžit o Zlatou palmu v Cannes?
Ve čtvrtek 11. dubna proběhla v kinosále UGC Normandie v Paříži tisková konference ku příležitosti zveřejnění oficiálního výběru v rámci programu nadcházejícího 77. ročníku Filmového festivalu v… (viac)
Reklama