Dukla 61

Že ten po všech stránkách vynikající první díl filmu bezprostředně po závěrečné scéně zabijeme mluvícími hlavami pamětníků (při vší úctě nicneříkajícími), to napadlo autory, nebo nějakého troubu z ČT? Celkově to nicméně vypadá, že Ondříček po několika výtvorech různé kvality vyzrál v režiséra, který umí udělat film jako ze známých českých tvůrců málokdo, resp. skoro nikdo, a který si (konečně!) umí vybrat tvůrčí kolektiv. Scénář, reálie, scéna, dramatický sled, Taclík(!) s Issovou, oběma mladými i všichni další. Skvěle pojatá hudba, jak dějová, tak doprovodná. Na tv film skvělá kamera a střih. A ačkoli jsme podobný příběh mohli ve všech jeho složkách stokrát vidět např. v běžné americké produkci, teprve tady ho vidím vyprávěna tak, že se mě opravdu může dotýkat, což samozřejmě není dáno jen objektivní kvalitou, ale také konkrétním vztahem mezi divákem a dílem - především ale musí jít o film, ke ktrému je mi vůbec možno si nějaký vztah (nezaměňovat prosím se "vztahem k postavám") vytvořit. Dukla61 je takovým filmem. (A Enšpígle, když už jsme u toho šajnu, tak ne, Issová nepřehrává, to jen možná tobě chybí srovnávací materiál z reálného světa.) (27.05.2018)

Oběti z Dukly dostali důstojný filmový pomník a to je ve finále nejdůležitější. Ondříček však i v rámci televizního formátu natočil relativně velkolepé drama jedné obrovské tragédie. Všemožné přízvuky z toho místy dělají spíše komedii, ale i herci se celkem vyřádili. Issová jednoznačně vládne, ovšem cena za Mimořádný počin v oblasti audiovize je fraška a měla dostat regulérního Českého lva. (15.03.2024)

„Já myslela, že mě nemáte ráda.“ - „Slova se mluvi a čas plyne.“ Od poslední Ondříčkovy pecky Ve stínu uplynulo dlouhých 6 let, přesto jsem se má vysoká očekávání snažil krotit, co to šlo. I kvůli faktu, že jde „jen“ o TV film, navíc rozmělněný do dvou dílů. Skryté obavy z nezáživného retra se naštěstí velmi rychle rozplynuly, stejně tak ze specifického akcentu herců, se kterým jsem též neměl nejmenší problém (snad proto, že nejsem z regionu…ti, co jsou, to možná neskousnou tak snadno, pokud vůbec). Základem úspěchu bylo, že jsem si rychle oblíbil postavy a začal jim fandit. A to včetně mladého páru, jehož naivita, nezralost a určitá nevýraznost byla jen ku prospěchu věci, jak se nádherně ukázalo u pořádně tvrdého probuzení do skutečného života místních. Jak děj plynul, stával se příběh čím dál víc napínavým, vtahujícím a ke konci emocionálně velmi silným. Snad jen ty promluvy pamětníků byly paradoxně tak nějak navíc, nepasovaly mi tam a navíc jsem z nich ze strany tvůrců cítil určitý kalkul. Podtrženo sečteno silné 4*. (02.12.2018)

Výborně natočená havířská tragédie, která může sloužit i jako intro do té drsné ostravské subkultury. Rodinná rovina je tu stejně důležitá jako ta nervy drásající, která se odehrává pod zemí. Líbí se mi i komplexnost, s jakou tvůrci pojali mapování události, která za neštěstím na Dukle stojí, včetně webového speciálu a dokumentu se vzpomínkami pamětníků. (03.06.2018)

Česká televize opět udeřila kvalitním tématem a perfektním zpracováním. Pravda sice je, že první díl byl trošku rozvleklejší, ale být musel. Vytvořil totiž emotivní část filmu, která je založená na seznamování s místními rodinami havířů. S jejich přístupem k životu, který se rozhodně vymykal od zajetého komunistického standardu tehdejší doby. A je pravda, že i přes onu vleklost a občasnou nudu, si mě tvůrci získali precizně ztvárněnou atmosférou tehdejší doby, která vhodně nalákala na druhý díl. No a druhý díl? To byla jedna velká emotivní smršť, která nebrala konce. Závěrečný pohled Roberta Mikluše mě utvrdil v tom, že za komunistů havíři sice umírali, ale havířina stále pokračovala vpřed. Dukla 61 je perfektní filmařský počin, kterému jsem přes jazykovou bariéru havířského slangu sem tam vůbec nerozuměl, ale stejně mi to bylo jedno. Užíval jsem si filmařský zážitek, který mi opět připravila Česká televize a já ji za to děkuji. (03.06.2018)