Přeskočit na obsah

Leonard Helfried z Meggau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leonard Helfried z Meggau
Nejvyšší císařský hofmistr
Ve funkci:
1626 – 1637
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceGundakar z Liechtensteinu
NástupceMaxmilián z Trauttmansdorffu
Ve funkci:
1617 – 1619
PanovníkMatyáš
Ve funkci:
1612 – 1613
PanovníkMatyáš
Nejvyšší dědičný zemský hofmistr v Horních Rakousích
Ve funkci:
1626 – 1644
PanovníkFerdinand II., Ferdinand III.
Místodržitel v Dolních Rakousích
Ve funkci:
1621 – 1626
PanovníkFerdinand II.
Nejvyšší císařský komorník
Ve funkci:
1612 – 1619
PanovníkMatyáš
Tajný rada
PanovníkMatyáš, Ferdinand II., Ferdinand III.
Nejvyšší dvorský komorník a správce úřadu nejvyššího hofmistra arcivévody Matyáše
Ve funkci:
1607 – 1612
PanovníkRudolf II.

Narození1577
Bad Kreuzen nebo Kreuzen-Berg
Úmrtí1644 (ve věku 66–67 let) nebo 23. dubna 1644 (ve věku 66–67 let)
Zámek Greinburg
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě 1626 hrabě
ChoťI. Anna Khuenová z Belasi (1588–1628)
2. Polyxena z Leiningenu (1617–1668)
Děti4 dcery
Příbuznívnuk: Ferdinand Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1630–1673)
vnuk: Jan Jiří Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka (1638–1689)
vnuk: František Leopold Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1639–1691)
vnuk: Jan Karel Jáchym Slavata z Chlumu a Košumberka (1641–1712)
Alma materUniverzity v Padově a Boloni
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Ocenění1622 Řád zlatého rouna (č. 349)
CommonsLeonhard Helfried von Meggau (1577-1644)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonard Helfried hrabě z Meggau (německy Leonhard Helfried Graf von Meggau, ve starší české literatuře také jako Linhart Helfrýd z Megova, 1577, Kreuzen23. dubna 1644, Greinburg) byl rakouský šlechtic, státník a dvořan. Za vlády Ferdinanda II. byl dolnorakouským místodržitelem a císařským nejvyšším hofmistrem, byl povýšen na hraběte a získal Řád zlatého rouna.

Kromě majetku v Horním Rakousku získal i rozsáhlé statky v Čechách (Rabštejn nad Střelou, Žleby). Zemřel bez mužského potomka a panství v Čechách krátce po jeho smrti dcery rozprodaly.

Život a kariéra

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodiny Meggau

Pocházel z původně měšťanské rodiny z Míšně, která vstoupila do služeb Habsburků, jeho otcem byl Ferdinand Helfried z Meggau (1530–1585), zemský hejtman v Horních Rakousích. Po matce Zuzaně Veronice (1558–1617) pocházel z rodu Harrachů a odtud také pocházelo křestní jméno Leonard v té době u Harrachů typické.

Vystudoval práva na univerzitách v Padově a Boloni[1] a od roku 1595 byl členem dvora arcivévody Maxmiliána. Později přešel do služeb jeho bratra Matyáše, kterého významně podpořil v roce 1608 a stal se jeho komorníkem. V letech 1612–1644 byl členem Tajné rady a ve službách císaře Matyáše byl správcem úřadu nejvyššího hofmistra, hejtmanem hradů Forchtenstein a Eisenstadt na hranici Rakouska a Uher, jako císařův zplnomocněnec se zúčastnil také zemských sněmů v Praze a Bratislavě.

Ještě za vlády císaře Matyáše se připojil ke dvoru Ferdinanda Štýrského, v roce 1617 patřil k předním stoupencům jeho nároku na trůn a za jeho vlády pak dosáhl vrcholu kariéry. V letech 1621–1626 byl místodržitelem v Dolních Rakousích a v letech 1626–1637 císařským nejvyšším hofmistrem. V roce 1622 obdržel Řád zlatého rouna a v roce 1626 byl povýšen do hraběcího stavu, získal také dědičnou hodnost hofmistra v Horních Rakousích. Po smrti Ferdinanda II. musel uvolnit post nejvyššího hofmistra, i za Ferdinanda III. ale zůstal členem tajné rady a také titulárním císařským komořím, od roku 1637 se ale spíše zdržoval na svých venkovských statcích. Proslul mimo jiné jako štědrý mecenáš katolické církve a na svých panstvích zakládal kláštery.

Majetkové a rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Greinburg, hlavní rodové sídlo

Po otci byl dědicem panství s hrady Ruttenstein a Kreuzen v Horních Rakousích, k nimž v roce 1621 přikoupil sousední panství Greinburg, kde inicioval přestavbu zámku do podoby honosného rodového sídla. Z konfiskací po stavovském povstání v Horních Rakousích koupil zámek Schwertberg (1622) a vzápětí získal i město Freistadt poblíž českých hranic. Později získal statky i v Čechách, v roce 1631 koupil z konfiskací po Kolovratech panství Rabštejn nad Střelou, z kupní ceny 155.000 zlatých mu bylo odpuštěno 100.000 zlatých za prokázané služby.[2] V roce 1636 uplatnil nárok na panství Žleby na Čáslavsku a také zde mu byla z předepsané kupní ceny větší část sražena za pohledávky u císaře.[3]

Byl dvakrát ženatý, poprvé s Annou Khuenovou z Belasi (1588–1628), podruhé se oženil s výrazně mladší hraběnkou Polyxenou z Leiningenu (1617–1668), která se poté ještě třikrát vdala. Z prvního manželství pocházely čtyři dcery provdané do předních šlechtických rodin (Dietrichstein, Starhembergové, Cavrianiové, Slavata). Majetek v Rakousku si rozdělily, zatímco panství v Čechách vlastnily společně a později jej prodaly (Žleby prodány 1662,[4] Rabštejn 1665[5]).

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Brno, 2006, s. 237, 272–273 ISBN 80-210-4130-7
  2. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1883, s. 288–289 dostupné online
  3. BÍLEK, Tomáš: Dějiny konfiskací v Čechách po r. 1618; Praha, 1883, s. 703 dostupné online
  4. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VII. - Východní Čechy; Praha, 1989 s. 577–579
  5. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. - Západní Čechy, s. 285

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Brno, 2006 ISBN 80-210-4130-7