biasim1

Časy covidové a středoškolské, kdy jsem měl času extrémní nadbytek a sledování stovek anime a filmů pro mě nebyl problém, jsou pryč a mé možnosti se čím dál tím více ztenčují. Od posledního updatu je to zase nějaký rok, tak mi přišlo fajn, si sem alespoň zapsat, proč jsem čsfd prakticky úplně ignoroval a jestli se k němu chci vracet.

Maturita, střední škola za mnou, konečně. Nástup na japanologii na FFUK se povedl docela kvalitně, na první pokus. Ty skilly tam prostě jsou (heh) a s tím, že jsem se aktivně nesnažím se nechat vyhodit už v prvním roce jsem v rozhodně té lepší části ročníku. Japonština se prohlubuje, to dokazovala i docela úspěšná účast na letošním benron taikai (od teď se moje další jméno mění na "cool japan") a mé naivní plány se v zimě hlásit na JLPT N3. 

Do toho všeho mi začíná nějaké lehké doučování zájemců o studium, kamarádů. V opilosti si nějak domluvil znovuobnovení filmového klubíku studentského spolku (který už jsem tak jako tak chtěl dělat poslední rok). Zároveň, trošku ze seriózní strany, jsem si ze středoškolské brigády udělal poloviční úvazek a dny, kdy nejsem ve škole, stojím u kávovaru.

Jestli to do teď nebylo poznat, času nazbyt jsem moc neměl. I přednášky jsem letos vynechal. Byl jsem rád, když jsem si sem tam pustil něco staršího, co mám rád, nebo to případně vnutil přítelkyni a sledoval s ní. Z nových anime jsem viděl třeba tři necelé.

Letní, dlouhé prázdniny jsem z větší části přečkal v Japonsku a Koreji, z čehož už jsou opět nějaké vlogísky (https://youtube.com/playlist?list=PLaPEABWb58Fff3-ZZqFFhSAWs9WfIkuFu&si=swYc8UD0dtxsct0p), zbytek času doháněl práci a školu. Kratší, zimní volno se naopak neslo nepříjemným podtónem událostí na fakultě a nepříjemnými okolnostmi s nimi spojenými. Zkráceně, věci se děly a tak se chvíle, kdy bych byl opět schopný si ráno sednout k počítači a za den sjet desítky dílů anime, moc neobjevovaly. 

A co teď? Druhák mi začíná, rozvrh plný (protože nesmyslné předměty typu "indonéská kinematografie" zní jako až moc humorně abych je nenavštívil), práce dost, jazykové zkoušky už se taky nebezpečně blíží. Občas se snažím udělat nějaké video (přibližně v intervalu jednou za půl roku), když mám náhodou volný den a chytne mě kreativní energie. K návratu k anime to teď ale určitě nevidím a jelikož to bylo to hlavní, z čeho jsem tady žil, bude tahle pauza pokračovat ještě chvilku. Jak dlouho nevím, každopádně jsem tenhle účet, na kterém jsem začal během covidu docela pilně pracovat, nechci zahodit a budu sám doufat, že se k psaní vrátím. Baví mě to, ale teď to nejde.