riza-do

Někdo chce vyhrát Oscar, někdo dostat alespoň cenu ve Varech a někdo prostě chce pokořit Ordinaci v Růžovce nejhorším počinem na našem rybníčku. A tady se to vlastně podařilo. Tragické "herecké výkony", nulová režie, špatný střih a scénář sepsaný na ubrouskách ve Starbucksu při čekání, než se holky vrátí z opíchání ksichtu. Je snad možné k tomu říct něco víc? Naprostá tragédie i v porovnání s mými jinak guilty pleasure americkými středoškol-komediemi, které mají alespoň ty zmáknuté základy a nějaké, ač nevelké, poselství. Tady nic.

Přiznejme si to, tenhle film není o hereckých výkonech nebo kdovíjaké filmařině. Tenhle film je pohodová rodinná komedie, která se na první pohled zdá být dětským filmem, ale jen tak, aby zahrála na duši dnešním mileniálům (v době Nagana mi bylo 9 let). A právě tu nostalgii dělá sakra dobře. Kdo z nás nezažil to dívání se na Nagano ve školních lavicích, hraní hokeje před barákem (třeba v brouzdališti), hokejky i v papírnictví, výzbroj sehnaná po kamarádech rodičů a zbytek se tak nějak zimprovizoval. Každý zápas s lítajícím tenisákem bylo malé mistrovství světa, vyhrát nad staršími kluky pak malé Nagano. Nečekal jsem to, ale film jsem si nakonec moc užil.. i bez dalšího oplzlého Langmajera.

Jako Hradečák jsem v Pardubicích za svůj život procekal mnoho hodin, ale nikdy jsem netrpěl tak, jak těchto 75 hodin. Jestli se něco tvůrcům povedlo bravurně, pak je to na diváka přenést utrpení při čekání na hromadnou dopravu, kdy se už první půlhodina zdá jako nesnesitelně dlouhá hodina. Při níž má člověk nutkavou potřebu přemýšlet, jestli je to tak špatné omylem, nebo prostě záměrně. Ale jelikož poselství film nepřinese ani do poslední minuty, přičemž zdejší hodnocení a ocenění tomu nenapovídá, mohu jen soudit, že tohle rozhodně nebylo pro mě. Sílu se na to podívat znovu ale fakt nemám, bych se zpotil možná víc než zdejší postavy. Jsme si vazbě jistí, že sem bezablodila jen další amatéřina?

Dramatické to není, komediální taky ne, tak o čem že to vlastně je? O ani né tak hezké dívce, navzdory tomu, jak se seriál jmenuje. Leč na pohled dobře natočený, nemá seriál vůbec žádnou hloubku, postavy jsou ploché podobně jako celý námět, který jen ukazuje hloupost dospívajících dívek a snahu splnit si své vlhké sny k "nevlastním bratrům". Něco co by ve většině společnosti bylo bráno jako nezdravé, je tady akceptováno oběma směry v kamufláži pokrytecké, sebestředné dospívající dívky. Ale že to vlastně zleva zprava nahoru a dolů není o ničem a nic moc se tam neděje, zřejmě nikomu nevadí.

Snaží se být v mnohem lepší a zajímavější než původní PLL série, bohužel však chybí to, co mě dělalo závislém na PLL — okouzlující postavy, které si člověk zamiluje. Autoři se snaží udělat charaktery propracované, příběh je svižnější a víc propojený do okolí hlavních hrdinek, stále zůstává naivní i přes posun od hororového drama do teen slasheru. Pokud si však člověk po deseti dílech dokáže oblíbit jen dvě postavy, přičemž každý mužský charakter je (oproti PLL) naprosto zoufalý, taková srdcovka z toho prostě být nemůže. Uvidíme, jestli další série (bude-li pokračování) něco změní.

Seriál jsem si naprosto užil, přestože dramatické seriály tohoto rázu nejsou to, co bych úplně vyhledával. Největší plus jsou tu hlavní hrdinky, charaktery, které si nejde nezamilovat a postupem času jsem si oblíbil docela i ty, které mi zprvu pily krev (Aria, nemastna neslaná Emily). Příběh jako takový je docela naivní, někdy až dost přihlouplý, některé díly se vlečou a u dalších by si člověk nejradši napětím uhryzal ruce. V posledních sériích je bohužel už vidět, že se autoři snaží udělat záporáka z každého, ale oceňuji "deskovku". Bohužel celý seriál je zakončený nedůstojným dílem šitým horkou jehlou, i když by člověk nejradši postavy sledoval dál. Dva tři díly na závěr o postavách by neuškodily.

Naprosto nedůstojné zakončení seriálu, nejspíš spáchané horkou jehlou, protože se seriál nebude prodlužovat (?)

Přestože to úplně nemám rád, nějakému malému srovnání starého a nového se člověk těžko ubrání. Zvlášť když jde o nějaké nové volné pokračování (Fuller House, HIMYF), za které jsem obecně vždy rád, zvlášť v té naší sitcomové rodině. Musím však uznat, že 70s pro mě mají podobnou hodnotu jako 90s, jelikož se humor nijak nerozvinul a pokračuje v tom, co nastolil před lety — nebo vykrádá (což rozhodně nezklame fanoušky). V čem ale nové Devadesátky zaostávají je právě herecký ansámbl. Jak už tu někdo zmínil, na rozdíl od 70s to tady nemá kdo tahat a částečné staré obsazení je tu jen nárazové.  Nepřináší tu vlastně nic nového a samotné devadesátky (období) je tu jen o hadrech a zařízení domu, ani ne v chování 90s dětí. Velké haló se tedy nekoná, ale fanoušci původních 70s asi můžou být relativně spokojení, že si můžou zavzpomínat na tento druh humoru. Pokud své očekávání dokáží trochu krotit od původních Sedmdesátek.

Tady se konečně splnilo mé od prvního dílu toužebně očekávané přání, ať už konečně někdo dá té mužatce Finley přes hubu. Bylo to sice málo, ale na duši to i tak pohladilo, podobně jako krátká přítomnost půvabné Caroliny Gutierrez jako Marissy. Škoda však, že nedostane více prostoru.

Díky bohu, že má Marvel ve svém až zbytečně obdivovaném multiversu i Spiderman sérii a že je natolik rozličná (až na Iron Mana) od všech jeho jinak scenáristických slátanin bez konzistence postav i chybějící kvalitě vedlejšího příběhu. Tady zvládá vše výborně, scénář je dotažený a neuspěchaný.. a možná právě ta vedlejší dějová linie, osobní život a humor je to, co Spidermana a IronMana dělá jedinečnými z celého portfolia. Nová série Spidermana pokračuje v nastolené kvalitě precizní práce, pokračuje v příběhu, přičemž propojení starých filmových sérií s novou, díky kterým člověk zase jednou vidí staré známé tváře, staré známé scény, slyší ty skoro už zapomenuté hlášky, dává smysl celému portfoliu Spiderman světa. Užil jsem si to.