Takaru

Trvalo skoro dvacet let, nežli  jsem znovu zažil při sledování čehokoli, to co při závěrečné epizodě seriálu Six feet under. ÚCHVATNÝ DECHBEROUCÍ ZÁVĚR, který se vryje do paměti navždy jako ty nejsilnější momenty vlastního života. DÍKY ZA TO.

Díky všem, kteří se na tomto dokumentu podíleli. Ano toto může být ta pravá cesta k hospodářským lesům budoucnosti. Jen je třeba ji znovu a znovu vysvětlovat, ukazovat její výsledky v praxi. A to se zde povedlo na výbornou. Ve srovnání s "hrůzou", kterou ČT vysílala cca. před půl rokem (Lesy budoucnosti), působí tento dokument jako balzám na všechny rány způsobené nebezpečnými dogmaty typu "les se vychovává pilou a harvestorem, a žádná jiná cesta není možná". Proto abych si chrochtal blahem, mi sice chybělo trochu té filosofie a více vědeckých dat (zaměření na mykorhizu), tak jak to nabízejí některé německé nebo francouzské dokumenty, jsem holt fajnšmekr. Ale to nebylo asi ani záměrem tvůrců. Takže pro nás zasvěcené nic zásadně nového, ale pro ty ostatní, a těch je většina, skvělá jednoduchá a názorná ukázka, jak se může v hospodářských lesích citlivěji postupovat. Udělali jste mi opravdu radost, takto se má provádět osvěta široké veřejnosti, pět kousků.

Krásný film, plný lidské odvahy, lásky a také bolesti, která nevyhnutelně přijde. Vodopád emocí, které vás ale nevrhnou kamsi do hlubokého smutku, nevyčerpají ani nezdrtí. Naopak, něco tak pozitivního a zároveň dojemného jsem dlouho dobu neviděl. Mezi filmy s podobnou tématikou umírání mladého člověka, je pro mě tento svou přirozeností, hereckými výkony, úchvatným vizuálem (scéna na party neskutečná), kouzelnou atmosférickou hudbou a mnoha dalšími wow.., jasným vítězem, a asi na hodně dlouho. Ve srovnání s nyní všude vychvalovaným "Smyslem pro tumor", který mi chutnal asi jako "pochcaná sláma", je Babyteeth božskou manou. Pět zářivých a děkuji.