stepankoby1

Prvních pár sérií velmi příjemných, byť častokrát kvalitativně nevyrovnaných (třetí x čtvrtá série). Seriál je fajn až do série osmé, kde taky doporučuji se sledováním seknout. Už tam bylo jasné, že tvůrcům moc nezáleží na posouvání seriálu dopředu, ale na umělém prodlužování. Dochází i na typickou flanderizaci postav (hlavně Manny), u sitkomů to zřejmě jinak asi nejde. Poslední tři série to ale berou do extrému a dělají pár kroků zpátky ve všem. Pointa každého dílu stejná. Humor repetitivní. Dobrých nápadů a gagů minimum. Stereotyp čím dál otravnější. Charakterové oblouky regresivní. Nejvíc mě štve postava Alex, která byla v prvních sériích mou oblíbenou a její zajímavost se postupně jen prohlubovala, aby se nakonec všechny vtipy okolo její postavy postupně stočily k "Alex má taky sex, everybody!!" A jako v každém sitkomu brečící loučící poslední epizoda, která tady za mě vůbec nefunguje, protože už nefungují postavy. Podle mě je to způsobené hlavně tím, jak postavy po celých 11 sérií dostávaly pořád stejné lekce a nikdy se z nich neuměly poučit. Mitch a Cam jsou hlavním příkladem, a i ve finále před sebou pořád skrývají důležité věci, a pak kolem toho dělají zbytečné drama. Přesto má divák asi věřit, že ušli velkou cestu. I ten Jay, který je hlavním emočním centrem seriálu, má pořád problém vyjadřovat emoce a i ve finální sérii se to pořád řeší. A to mi asi prostě nesedlo. Poslední série dobrého sitkomu podle mě mají alespoň dotáhnout postavy do konce, když už mají zakonitě slabší a vyčerpanější humor, viz Brooklyn Nine-Nine.

SPOILERY: Jedno velké pozitivum 2024 Daviese je, že by epizodu o fake news napsal mnohem lépe. Možná by si promyslel, že když za velkého Orwellianského kontrolora lidské rasy dosadí mimozemšťana a celou epizodu nechá vyznít jako zatajenou konspiraci o overlordech, která zakaluje lidem mozky a dělá z nich nemyslící drony, nevyjde z toho nic jiného než průměrná Ickeho přednáška o reptiliánech převlékajících se za Alžbětu II. s názvem "WAKE UP SHEEPLE". Mimoto v epizodě spoustu věcí nedává smysl (např. stanice obsahuje informace z doby celé lidské rasy, ale o Rose nenajdou ani zmínku, nebo vojanda je mrtvá a ovládaná mikročipem, a přesto v sobě najde lidskost pro zabití šéfredaktora) a je například oproti The End of the World dost mizerně zrežírovaná a nudně dávkovaná. Zároveň obsahuje asi nejokatější exposition dumps mířené od Doktora ke společníkům. Jediné pozitivum je hezky krutý osud postavy Adama, který zapadá hezky na narativu první série a mezi řadou společníků ze seriálu působí dost originálně.

I po dalších třinácti sériích jde za mě stále o nejlepší příběh s daleky vůbec, který geniálně zvládl jak drama a emoce plynoucí z Doktorova setkání s posledním dalekem po časové válce (Eccleston vynikající), tak i příběhy vedlejších postav, kteří se zoufale snaží daleka přežít. Vše dohromady dává silný, skoro až thrillerový zážitek. Extra dokonale funguje jako představení daleka divákovi, co "si nedokáže představit, jak bude taková divná popelnice respektuhodným nepřítelem". Murray Gold opět září.