Jara.Cimrman.jr

"Mezi mnou a těma holkama nikdy nic nebylo. Šlo jenom o tenis." Tenis mám rád a tady je ho hodně. Údery jsou hraný docela pěkně, výměny jsou nastříhaný dost blbě a o tenis tu bohužel vůbec nejde. Tady jde o to, jestli si úspěšnej trenér náhodou nechodil zapinkat s dorostenkami po večerce do postele. Mě to tedy moc nebavilo a žádnej z mých úderů se sledováním tohoto seriálu nezlepšil, což mě vyloženě zklamalo.

"Nemocnica je ako dekel. Tiež nás nezaujíma." Nasírací bombarďák Laco je skvělej. Flegmatickej Gabo ve značkový uniformě je možná ještě lepší. A poldové jsou tak báječně zoufalí, že jsem je snad až litoval. To všechno mě docela bavilo, ale opravdu ocenit dokážu hlavně ten nekorektní humor. Ten by naší hyperkorektní, progresívní a zelenoúdělový Evropě mohl způsobit nejeden vřed na elektromotoru. Naštěstí je pravděpodobný, že žádná opora Evropský komise pro lidský práva tuhle lahůdku neuvidí, protože se musí plně věnovat vrtění zadnicí v duhovejch pochodech a touhle primitivní zábavou nedokáže ani pohrdat. Aspoň doufám.

"Než začneme ... jsi pojištěný?" Starostlivej Dalton mě hodně bavil. Moc se mi líbilo, že i když hrozně rád padouchům lámal končetiny, rovnal jim záda o zeď nebo je rozkládal na kationty, tak jim vždycky dal šanci odejít. Prostě férovej týpek, kterej každýho porouchanýho ochotně doveze do nemocnice. A jelikož na temný straně máme zběsilýho magora Knoxe, tak je o zábavu postaráno. Aspoň pro mne. Já tedy úplně přesně nevím, jestli to náhodou nebyla kravina a proč si ti milí lidé vlastně ubližovali, ale tak nějak mě uspokojoval pocit, že to evidentně nikdo nemyslel až tak vážně.

"Znám jednoho, co zná jednoho, co jednoho zastřelil." John Wick bojuje o přežití. Už zase. Já proti tomu obvykle nic nemám, ale po třetí minutě střílení, kopání a válení sudů po schodech se začínám nudit. A tady toho prostoru pro nudu bylo dost. Ono je tam těch akčních scén sice jenom pár, ale každá trvá minimálně tři hodiny. Tuším, že to matematicky moc nevychází, ale pocitově to tak mám. Vlastně jediný, co mě fakt bavilo, byly zábavný postavičky - slepej Caine, tlustej Killa a sexy Akira. Při jejich výstupech jsem se nejednou i probral z kómatu.

"Většinu dětství jsem strávila v domnění, že jsem mimozemšťan." Patti Smith uznávám, album Horses jsem svýho času poslouchal furt dokola a přesto její umělecký duši fakt moc nerozumím. Rozumím však touze dělat věci svobodně bez ohledu na to, co si o mně bude myslet celej svět. Svět o mně naštěstí nic neví a tak si o mně nic nemyslí, ale jedna divoká holka šla s duší na trh, vytyčila si inspirativní cestu a já jí za to děkuju.

"Máme štěstí, že máme ... mě." Myslím si, že sebestřednejch soudních lékařů, kteří na místo činu přijíždějí na vznášedlech, poťouchlými poznámkami posouvají kriminalisty k vyřešení případu a bez problémů si poklábosí s mrtvolami, není nikdy dost. V tom mě Balthazar docela baví. Horší jsou ty večery, kdy už Balthazar nerýsuje břišní svalstvo, pouze mužně trpí a má utápí se v pochybnostech. Za mě je to teda celkem pohodovej seriál se sympatický obsazením, ve kterým se řeší případy, který nemají nejmenší ambice vstoupit do dějin kriminalistiky.

"Mám ji rád. Ale je to mrcha." Jaroslav je tak pohodovej sympaťák, že jsem hned dostal chuť si k němu v hospodě přisednout a pošeptat mu, kam si schovávám výplatu. Ani ukňouranou Danu bych na první dobrou na masovýho vraha netipoval. To se fakt povedlo. Horší je to, že se tady vrahům staví pomníky. Já bych pochopil, kdyby nosný téma byla kritika obvoďáků za to, jak se postavili k raketovýmu nárůstu sebevražd. Barák od baráku a nikomu to nebylo divný. Nebo bych ocenil, kdyby se tvůrci zaměřili na válku poldů při zametání pochybení a nějak chytlavě to podle toho nazvali. Jenže my to máme nastavený jinak. Budeme prosit vrahy, aby se nám k tomu laskavě vyjádřili a ukázali tak cestu svým následovníkům. Chceš být slavnej? Tak zavraždi co nejvíc lidí a on o tobě někdo natočí seriál nebo film. Ne o tom poldovi, kterej tě dopadl. O tobě. Protože ty jsi hlavní hrdina a jen díky tobě má ten polda práci. Bez tebe by byl nula. Ale abych se vrátil k seriálu, tak za mě je hrozně rozvláčnej, natahovanej a moc novýho do případu nevnese.

"V době, kdy byla na úplným vrcholu, tak spadla na úplný dno." Gabriela Soukalová byla fantastická biatlonistka, který jsem zarputile fandil. Její konec byl ale hodně divnej. Pak jsem si přečetl "Jinou" a začal jsem ji i s jejím "miláčkem" Koukalem zlehka nenávidět. Doufal jsem, že, po odkopnutí Koukala, tření bídy s nouzí a se slušným časovým odstupem, bude stát dokument za to. Je to ale zoufalý. Kromě záběrů z biatlonovejch závodů, který jsem si rád připomněl, mě nebavilo asi nic. Přesto Gábino díky za ten biatlonovej boom v ČR, protože pro mě je to nejzábavnější sport na světě.

"Můžeme se zeptat Vašeho polena, co vidělo?" Co je na tom divnýho pokecat si s polenem? Samozřejmě nic. Stejně jako je zcela normální potkat muže ve smějícím se pytli. Aspoň myslím. Ovšem sovy nejsou tím, čím se zdají být a to mne znepokojuje. Takže nezbývá, než se pustit do vyšetřování, při kterým nejkratší vzdáleností mezi dvěma body rozhodně není přímka. A to už je divný. Ovšem úvodní znělka je vynikající, jakýkoli vysvětlení spolehlivě zamotá další děj a koláčorout agent Cooper prostě nemá chybu. Mně se to prostě líbí. Jen tomu úplně nerozumím. Ale v tom patrně nebudu sám.

"Já jsem se těšil, že někomu můžu ublížit. Že se to lidem bude líbit. Že za to dostanu zaplaceno." MMA mám rád. Preferuju však fightery, kteří o boji přemýšlejí a svý soupeře respektujou. Takovej Karlos není. On je rváč. Namyšlenej rváč. Terminátor. Prostě má prachy, tak se cítí jako někdo s velkým Ň. Nezávidím mu. Jen si myslím, že to promenádování se s taťkou kápem Rittigem (a jeho rušičkama) se příliš nepovedlo. Mě vlastně zaujaly jen archívní záběry bitek z Anglie a komentovaná prohlídka Vémolandu. Jinak je to jen bulvární nuda a nepříliš pestrá nabídka vulgárních výrazů.