Olík

Stanley Kubrick byl jedním z největších režisérských chameleonů světové kinematografie. Od erotického thrilleru (Eyes Wide Shut), přes životopisný velkofilm (Spartakus), Kingovku (Osvícení), krimi noir (Vrahův polibek), sci-fi (2001: Vesmírná odysea), válečnou antipropagandu (Olověná vesta), adaptaci jednoho z nejvýznamějších literátů 20. století (Lolita), satyru (Dr. Divnoláska), historické drama (Barry Lyndon) až po právě Mechanický pomeranč. Na svou dobu odvážná futuristicky klasicistní sex and ultraviolent vymývárna mozků, nechtěná reklama na násilí, jíž není žádné tabu svaté a životní role pro budoucího profesionálního záporáka Malcolma McDowella. Tady není moc víc co psát, vlastně to ani popsat úplně nedokážu…tohle se musí zažít na vlastní oči a pak už je to jenom na mozku, jestli to sešrotuje nebo ne.

Aha, takže David Laňka, tak to už vyloženě žádný zelenáč není. Ale proč to píšu? Prvotní dojem (že jde o zmiňovaného scénáristu a režiséra jsem opravdu zjistil až při psaní recenze) působí, jako ambiciózní, odvážný, ale nevyzrálí a přirozeně chybující filmařský debut. Jestli je něco rozhodně fajn, tak že Laňka nesnaží jet pouze po jedné koleji, že z Páji „Party Hard“ Poulíčka se stal seriózní herec, že Vanda Chaloupková nebojí ukázat prsa, že každý nový tuzemský snímek nemusí být přihlouplá romantická komedie. Co už, ale rozhodně fajn není, je fakt, že prsa Vandy Chaloupkové všechno nezachrání a divák pozná, že z tohohle citrónu šlo vymačkat ještě víc kyselé šťávy.

Tematický shortík balancující někde mezi věcí která neurazí a věcí, která je vlastně docela zbytečná.