Zákon túžby

Nelíbej mě, jako bys chtěl prorazit odpad... Můj drahý Almodóvar číslo 14, takže by mě co do otevřenosti už nemělo nic překvapovat. I tak jsem byl zaskočen tím, že Španělsko, to staré dobré katolické Španělsko vypadá v Zákonu touhy víc než v kterýkoliv jiném Almodóvarově filmu jako země [výhradně] teploušů. Možná je to tím, že hlavní bratrský tandem pederast-transka nasazuje laťku proklatě vysoko a ani zbytek ansámblu netrhá partu. Nechápejte mě špatně, queer kinematografii má docela rád, ale problém některých mistrových filmů je v uvěřitelnosti. Za předpokladu, že se děj neodehrává výhradně v zázemí subkultury, je ta homo-jednotvárnost poněkud iritující. Na druhou stranu to není tak hysterické jako Ženy na pokraji nervového zhroucení, které přišly o rok později. Je vždy zajímavé, když se předmětem zájmu ve scénáři vynikajícího filmaře ocitá sám film či kinematografie, což je přesně tento případ. Almodóvar sympaticky láme žanr v půli filmu, jako to posléze udělá ještě několikrát, třeba ve vynikající Špatné výchově, a dává průchodu svým noirovým, hitchcockovským sklonům. A kulisy zvrhlých osmdesátých let se k té dekadenci docela hodí. Víte, mě baví filmy jen točit, nesnesu dívat se na ně. (08.09.2019)

Pedro to tentokrát so svojou vášnivosťou prehnal. Namixoval príliš homo-psycho-abnormálny kokteil, ktorý jednoducho nie je vyvážený, aby chutil. Tematicky príliš jednostranné, síce vášnivé a osudové a vzťahové, ale tento krát strašne streštené a úchylné. Mladý Antonio Banderas v tragickej, závislej postave rozhodne vyniká, ukázal takú tú správnu mladícku vášeň a nezrelú pobláznenosť. Ak pospomínam na všetky Pedrove fillmy, rozhodne Almodovarovský priemer. (05.01.2011)

Ve zdejších komentářích se to objevuje často a já to také nemohu nezmínit - z tohoto filmu vášeň skoro kape. Bohužel, pro mě je toto vášeň velmi fatální. Velice rád si vybírám filmy s pichlavými tématy, nekonvenčím zpracováním, dynamické, dechberoucí, osudové, abnormální a přitom reálné... A Zákon touhy tím vším je. Chybí tomu ovšem jakési kouzlo, což je při takových průvodních aspektech více než zvláštní. O nějaké vyváženosti (či snad konzistenci) taktéž nemůže být řeč... No jo, nedá se svítit - asi jsem chtěl příliš. Škoda. Ale i tak to za to zhlédnutí stálo, minimálně pro tu zkušenost. (20.03.2012)

Asi se budu opakovat, když vyjádřím heslovitě svoje nejintenzivnější dojmy z tohoto filmu: Nešťastní lidé v nelehkých životních situacích, erotický naturalismus, láska, vášeň, touha, posedlost, barvy, emoce, hudba, divadlo, kostel, kokain... Žádný ohled na zaběhlou představu o lásce jako vztahu mezi mužem a ženou, ale všemožné kombinace sexuálních orientací i pohlavních identit. A do toho všeho ohnivá španělština... Almodóvar je génius! (17.12.2008)

Almodóvar je nejspíše člověk natolik vášnivý, že mu zbývá ještě spousty na rozdávání. Dalo by se o něm říci, že točí pořád stejně a stále jinak. Pokaždé se jedná o do různé míry obskurní a komplikovanou lovestory, kterou je v průběhu rozmotávána až k dramatickému vyvrcholení. A pokažé to funguje. Zákon touhy je film nasáklý jižanským temperamentem natolik, že dokáže do děje a emocí vtáhnout každého, kdo se nechá. Místy může film připomínat absurdní telenovelu, někdy sklouzává ke kýči, avšak vždy se jedná o filmové hříčky režiséra, o prostředky, které jsou svěceny romantickým účelem. A romantický náboj je natolik silný, že jej neoslabují někdy snad až příliš intimní scény a je úplně jedno, jeslti se řeší hetero či homosexuální vztah. Klobouk dolů před Banderasem, na takovéhle scény je třeba mít kuráž. (14.09.2009)