Pre pár dolárov naviac

Leone opustil vyprahlé komorní prostředí jedné malé vesničky a daleko nechal i onoho bezejmenného nemluvného osamělého hrdinu, který přesně ví, co dělá a co chce. V Pro pár dolarů navíc totiž po Clintově boku celou dobu někdo stojí, někdo, jehož dovednosti a schopnosti našeho pistolníka uvrhují do stínu (promiň, Clinte). Fanoušci to budou považovat za rouhání, jenže zatímco v prvním dílu Joe / Yankee / Monco / jakkoliv-ho-nazývat-chcete působil dojmem nedostižitelného nepochopitelného drsňáka, který je vždy deset kroků před svými nepřáteli, na velkém a ještě složitějším jevišti druhého dílu vyplula na povrch jeho nezkušenost, nedočkavost a někdy i naivita. Kdo ví, jestli by mu všichni ti banditi nenatrhli p... ončo, kdyby ho plukovník požvykující dýmku neusměrňoval a nepředvídal jednání všech postaviček včetně našeho hrdiny. Musím říct, že v tomhle mě scénárista druhého dílu trilogie trochu zklamal, cítila jsem se, jako kdyby mi někdo sebral všechny mé ideály o muži v ponču a klobouku, který mezi zuby svírá doutník. Jenže přesně ve chvíli, kdy jsem si myslela, že to bude "jen" za čtyři hvězdičky, přišla závěrečná přestřelka s hrajícími hodinkami, která za pekelně dobrého doprovodu Ennia Morriconeho naprosto zastínila všechny kulky vypálené v Pro hrst dolarů. A tak to má být. "Deset tisíc, dvanáct tisíc, patnáct, šestnáct, sedmnáct, dvacet dva. Dvacet dva? ... Dvacet sedm." (28.05.2009)

Prostě Clint Eastwood ať už hrál v jakýchkoli filmech, já si ho vždycky spojím se spaghetti westerny mistra Leoneho a nutno dodat, že mu to po čertech sedlo. Je to přesně ten typ hrdiny, který je vám nesmírně sympatický, i když to není typický klaďas. Myslím, že mu Leone ukřivdil, když řekl, že Eastwood má jen dvě výrazové polohy - s kloboukem a bez klobouku. Dál výborný Lee Van Cleef, kouzelná režie Leoneho, neuvěřitelně pasující a po-zádech-mrazící hudba Ennia Morriconeho, jejíž pískací melodii zbožňuju. Další klasický western, přímo lahůdka pro milovníky žánru. Eastwood vytváří s Cleefem zajímavou dvojku. A když jim k tomu "zapíská" Ennio, není co řešit. Naprosto okouzlující humor (Eastwood v domě, nad nímž jezdí vlak, Eastwood osvobozující vězně Sancha), který vychází z přesně promyšlených gest a výrazů tváří a skvěle pasuje do filmu. Zároveň se prolíná s citlivější částí filmu tak samozřejmě, že film je vlastně puzzle složené z dokonalých částí. Jeden z mých nejoblíbenějších westernů. Škoda, že takových vynikajících filmů není více. (01.06.2006)

Pro pár dolarú navíc, alebo aj “dvaja kohúti na jednom smetisku” ťahajúci za jeden povraz. Ťažko povedať, ako by bol vnímaný tento snímok bez tohto konkrétneho hereckého osadenstva a opätovne dokonalom hudobnom doprovode v inak nijak prevratnom príbehu. Raz je to harmonika, raz pískanie, potom zas flauta či kieho Boha, no proste klobúk dolu pred Morriconem, ktorý teda vie zahrať na tú správnu notu. Každopádne, z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov som videl aj lepšie westerny, pričom toto je zrejme posledný v rámci žánru. Zostávajú 4 kúsky do placu, tento tak medzi 3-štyri. (10.06.2024)

Trocha slabšie ako Dobrý, zlý a škaredý (1966), ale stále čo sa westernov týka jasný nadpriemer. V tomto prípade musia dvaja lovci ľudí spojiť sily aby dolapili obávaného banditu. Clint Eastwood bol vynikajúci, ale podobne ako v už zmienenom Dobrom, Zlom... ma viac zaujal Lee Van Cleef. Film určite odporúčam, pekný dobrodružný a napínavý príbeh, plný slnka, potu, špinavých košieľ a drsných tvárí s prstom na spúšti. 85/100 (14.07.2014)

Ne tak docela druhý díl, protože na první film nenavazuje dějově vůbec ničím. Herecká sestava posílena o výrazného Lee Van Cleefa. Pro mě ale zůstávají nezapomenutelné dvě scény s Klausem Kinskim, který hraje Divokého. U Pár dolarů navíc se dalo vytušit, že Sergio Leone si umí stavět laťku velmi vysoko a nebojí se jí zdolat, což potvrdí příště. 90% (21.06.2007)