Městem chodí Mikuláš

Každoroční trvalka. Karel Kachyňa mohl poslední scénář Jana Procházky (např. Ať žije republika) realizovat až dvacet let po jeho smrti, ale i tak se mu podařilo zachovat původní dobu vzniku (auta sice tvoří dobové favority, ale areál nemocnice jasně evokuje začátek 70. let). Poetická kamera Vladimíra Smutného, melancholická hudba Petra Hapky a především geniální Eliška Balzerová tvoří skvělý divácký zážitek. Pozadu nesmí zůstat ani na dětský věk fantastický Daniel Douda, který byl slibným talentem, ale po natočení tohoto snímku bohužel zmizel neznámo kam. Film byl sice natočen původně pro televizní obrazovku, ale naštěstí na klasický film, protože televizní záznam by v tomto případě sotva vytvořil onen poetický zážitek. (07.12.2014)

Personál dětského oddělení si na noční službě uvědomil, že místo chlastání, pletení, večírků a opakovaných kontrol technického stavu polského Fiatu za plotem nemocnice, lze něco udělat i pro radost druhých. Kachyňův komorní příběh o lidských strastech, slabostech, touhách a zoufalé snaze skrýt to všechno před okolím měl v mé paměti jakousi zvláštní auru, ale ta teď po x-letech prakticky zmizela. Tohle nemám rád... (02.11.2017)

Je to zvláštní reflektovat tohle bolestné drama jako film dětský, což tu řada komentátorů dělá. Z jakého důvodu? Že má dětského hrdinu? Že se odehrává během Vánoc? Že ho někteří z diváků poprvé zhlédli v dětství? Tyhle argumenty se mi zdají jako vršení absurdit. Bolestně nádherné komorní drama Karla Kachyni natočené podle scénáře jeho osvědčeného spolupracovníka Jana Procházky se přeci vzpírá všem těmto motivům interpretace. Mám pocit, že degradovat tenhle snímek na ,,dětský film" či dokonce na ,,nenáročný příběh" je tou největší nespravedlností, které se může dílu pana Kachyni dostat. Už jen ta témata - rozpady rodin, závislosti, alkoholismus... Já bych naopak řekl, že film Městem chodí Mikuláš je jedním z nejlepších polistopadových televizních filmů a rozhodně tedy filmem, který jako jeden z mála postihuje tu zvláštní smutně nostalgickou náladu období Vánoc, kterou všechny ostatní snímky, tvůrci i média obecně přehlížejí a záměrně ignorují. Takhle vypadá (možná skutečná) tvář vánočních svátků - anebo je to možná alternativa ... mnoha lidem je právě v tomhle období povinné veselice a dobrodiní nejvíce smutno... (05.06.2007)

Šedivý post-socialismus, přežívající v našich nemocnicích doteď. Velmi pečlivě vykreslený vztah mezi alkoholickým lékařem, jenž už dávno rezignoval na vše, a dvěma sestrami ze stejného oddělení. Daniel Douda byl talent, těžko říct, jak a proč skončil. Smutný, nikoliv depresivní, kdysi dávno viděný a dnes připomenutý a znovu zhlédnutý film. (12.04.2014)

Vím, že na mne tento film udělal dojem v mých dětských letech a dnes po mnoha letech jsem si ho připomněl a musím opět smeknout klobouk před panem Kachyňou. V tomto filmu ve spojení se skvělou Hapkovou hudbou mě vytanula na mysl režijně-scénáristicko-hudební spolupráce Guiseppe Tornatoreho a Ennia Morriconeho... Tím nechci srovnávat, jen to v tomhle filmu na mě silně zapůsobilo, podobně jako u zmíněných italských géniů. Miluju film Městem chodí Mikuláš. (08.03.2011)