Lady Bird

Vždy se mezi těmi „velkými“ filmy v oscarové sezoně objeví nějaká milá nezávislá vlaštovka, která potěší umělečtěji zaměřené publikum. Má výborně napsané dialogy, skvostné herecké výkony, příjemně černý humor, neplýtvá sentimentem. A hlavně vypráví o zcela obyčejných věcech. Tentokrát je jím Lady Bird. Období puberty je náročné pro dospívající i jejich rodiče. Nejen fyzické změny, ale i psychické proměny umí dokonale rozhodit dospívající organismus. Na úskalí toho dívčího se zaměřila zejména herečka a scénáristka Greta Gerwig, která si všímá komplikovaného vztahu s matkou, navazování prvních vztahů, pevnosti přátelství, rozdílného vnímání hodnot, vymezování se vůči autoritám a celkově nestabilních emocí. Výsledek nabízí řadu milých situací, sympatickou atmosféru a několik skutečných životních pravd. Saoirse Ronan už dávno vyrostla z malé holčičky v Pokání, zvládla přechod k dospělým rolím a zdánlivě nenápadnými gesty těší diváky. A zaslouženě sbírá herecké ceny. (08.01.2018)

Já asi nejsem úplně cílová skupina, pro kterou je tento film určenej, ale mám z toho dojem, že režisérka a scénáristka v jedný osobě si to natočila hlavně sama pro sebe jako takovou nostalgickou vzpomínku na dobu, když byla mladá a neklidná. A výsledek jsou jakýsi epizodky ze života dospívající holky, kde se vždycky nakousne nějakej problém nebo nastane nějaká situace, ale zůstane to nevyřešený a přeskočí se na další epizodku. A takhle ten děj pořád přeskakuje až doskáče k závěrečnejm titulkům. U celýho filmu jsem se zasmál asi tak třikrát, což je na komedii dost málo. Má to teda i nějakej sociální přesah, ale drama bych v tom taky moc nehledal. Je to takovej hipsterskej nezávislej film o ničem. (07.02.2023)

Není nijak překvapivé, že Greta Gerwig, u jejíchž rolí jsem měl vždycky pocit, že do značné míry hraje trochu sama sebe (filmy Rebecky Miller, Noaha Baumbacha, bří Duplassových, Joe Swanberga), ve svém čistě sólovém režijním debutu vytvořila hlavní hrdinku, která je další verzí rejstříku jejích dvojnic (v tomto případě skrze Saoirse Ronan). Což ovšem filmu nijak neubírá na hodnotě. Naopak. Je celkem jedno, nakolik se Gerwig inspirovala u svých "mumblecoreových" filmařských kolegů či u Baumbacha, nebo zda jde o přirozené tíhnutí podobně založených osobností, jež tvoří v současném americkém nezávislém filmu určitou rodinnou podobnost. Obzvláště vzhledem k tomu, že jde o autorský film a zároveň její režijní debut, jde o docela vyzrálé a sebevědomé dílo. (03.04.2018)

Pro někoho možná nepříliš zajímavé, pro mě naopak civilním způsobem krásný film, který přesně vystihuje náladu dospívání a vztahy s vrstevníky a rodinou (především vztah matka-dcera). Něco na filmech Grety Gerwig zkrátka dokáže okouzlit. Začínám si říkat, že tato mladá scénáristka a režisérka má pro tento typ tvorby cit. Stejně silný dojem na mě totiž udělaly její Malé ženy. A z filmu o filmu jde navíc vidět, že umí citlivě pracovat s herci a to také udělá hodně. Nepochybně má smysl i pro vhodné herecké obsazení, protože hercům tyto role padnou jako ulité a působí v nich velmi přirozeně. Právě přirozenost a delikátnost, s jakými jsou ve filmu vyobrazeny vztahy a emoce, mi je osobně velmi blízká, a věřím, že empatičtěji zaměření diváci si rozhodně přijdou na své. Za mě by si film rozhodně zasloužil vyšší hodnocení, a tak se neváhám přičinit svým vlastním hodnocením. ~(4,7★)~ (17.01.2021)

Nahoru to vzlítá díky dojemně akcentovanýmu vztahu matka - dcera, který Gerwig čechrá precizními, povědomými dialogy, v nichž se nálada mění i v rámci jediné roztržky. Potěší i shovívavá ironie na téma mladického pozérství, takže jedinou a nutnou škodou je, že tahle coming of age škatulka je prostě už trochu okoukaná. Call Me By My Name. 70% (21.01.2018)