Volyň

,,VZPOMEŇME NA SKVĚLÉ DNY NAŠEHO BOJE ZA SVOBODU“… /// Svědectví o ukrajinsko-polským soužití před a za světový války. Film si podstatnou dobu buduje půdu (pevnou) pro závěrečnou cca půlhodinku, která je plná lidskejch jatek (s božím doporučením). To všechno bez zbytečnejch slov… Kurevsky z toho mrazilo. ZVÍŘATA! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pro slávu Volodymyrova trojzubce udělám cokoliv 2.) Zjistím, jak se čistí „stát“. 3.) Thx za titule „biggles55“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (10.04.2017)

Nejspíše jsem viděl nejnehumánnější film roku! ___ Po zhlédnutí dosti drsného, polského filmového fláku Volyň jsem utrpěl velkou a trošku i morální ujmu. Četl jsem o tom hodně, viděl aj autentické fotky, ale vidět to "reálně", na filmovém plátně, to je teprve citový a trpký teror. ___ Já osobně jsem nikdy neměl moc v lásce ukrajinskou, čím dál více se rozšiřující, prozatímní menšinu v krajině naší, v krajině české. Ovšem po zhlédnutí tohohle filmového psychoteroru mi jsou Ukrajinci ještě více "nesympatičtí". (PS: Pro rejpaly: "Ano, vím, že současní Ukrajinci s tou dávnou verbeží nemají nic společného. A ne, nejsem xenofob! :-D) ___ Celý průběh filmu mi svým zpracováním připomínal Nemesova Saulova syna, už jen z principu soustředění se na jednu postavu a hlavně její psychický, kulminující psychický nátlak. Zpočátku se může místy divák ztrácet v ději, ale postupem času, stoupajícím napětím a zároveň kompilací brutálních činů ukrajinských nacionalistů, divák zůstává v údivu a podléhá psychickému teroru (hlavně poslední půlhodinka). Dvě a půl hodiny dlouhý film pak uteče jako voda, aniž byste z nudy zjišťovali, kolik minut zbývá do konce filmu. Já udělal chybu, že jsem si Volyň pustil před spaním. Na ranní směnu jsem díky nočnímu bdění a zpracovávání myšlenek toho, jakých zvěrstev se mohli tehdy lidé dopouštět vstával dosti nevyspalý a s kruhy pod očima. Ale jsem rád, že jsem tenhle snímek viděl a rozhodně doporučuji všem zhlédnout tento válečný kousek, aby si lidé více vážili dnešní svobody. Ze stejného důvodu doporučuji i návštěvu Osvětimi. Peace (23.10.2017)

„Poliaci na východe boli zavraždení dvakrát, najprv údermi sekier a potom mlčaním. Táto druhá smrť je horšia ako prvá.” - Jan Zaleski. • Pred koncom druhej svetovej vojny boli volyňské a haličské vojvodstvo súčasťou Poľska. Obyvateľstvo Volyne tvorilo 70 % Ukrajincov, 16 % Poliakov a 10 % Židov → Dr. Bandera: alebo Ako som sa naučil nerobiť si starosti a mať rád masakre. • Predstaviteľ - „poľskej novej vlny,” Wojciech Smarzowski, zrejme musel vidieť i mimoriadne naturalistický titul v podobe Idi i smotri, pretože to, čo práve vtedy zažíval len 14-ročný Fljora [Alexej Kravčenko], sa znovu opakovalo v podaní Zosie Głowackej [priam excelentné podanie skrz Michalinou Łabaczovou], prostredníctvom ktorej som následne nazeral na priamo sprostredkované ULTRA - násilie, ktoré vo mne miestami dokonca vyvolávalo v pocitovej forme aj akési záchvevy „epileptických záchvatov,” tak bolo príslušné zobrazenie týchto obrazov naprosto šokujúcimi, i keď zároveň podotýkam aj to, že spracovanie v rámci celku, sa zvyčajne vyznačovalo tým, že čo sa teda konkrétne týkalo práce strihovej skladby, tak tá predsa predstavovala určitý, rušivý element, kvôli ktorému sa výsledne hodnotenie pohybovalo iba v priemernej rovine, čo sa napokon zmenilo až zhruba posledných 30-45 minút, kedy vzrástla celková hĺbka dynamického obrazu so samotnou nadväznosťou na frenetickú montáž, až som pomaly ani nedýchal, ako by som ostal paralyzovaným; autor bol nekompromisným v tom, čo chcel postupne zobraziť - vskutku čistý horor. P.S.: Naprieč 21. storočím nejestvuje lepšia kinematografia, akou je poľská, s úplnou vážnosťou nemá žiadnu konkurenciu; preto jej treba venovať pozornosť! (10.09.2024)

Nechal jsem se zlákat ohlasy a snad vůbec poprvé zaplul do Polska/ Ukrajiny, pak seděl ani nedutal ač mě za pár hodin čeká ranní vstávání. Od začátku chladný, zlověstný, buranský a vodkou nasáklý tón skvěle naladí na závěrečnou genocidální 1/4 stopáže, kde se strhne bouře hněvu, páchají zvěrstva (poměrně explicitně), dědiny mění v krajinu duchů a existence strádá na smyslu. Lituji, že na podobnou kadenci bych v zápaďácký kinematografii nenarazil a moc rád jsem viděl snímek kvalitně spravený, který tak vtáhne do sebe, ukazuje válku (lidskou povahu) i v účtování mimo fronty a zákopy, navíc hned u našich slovanských sousedů. Působivá podívaná. "Svět je nakažen nestřídmou oddaností k jedné otčině, jednomu národu. A to vše vedlo k nesmírné nenávisti k ostatním národům." (09.04.2017)

Spoilery! Ani po několika dnech po zhlédnutí mi stále na mysl nepřicházejí žádná vhodná slova, kterými bych vyjádřil svůj divácký zážitek. Pokud si snad myslíte, že jste ve filmovém světě viděli již všechno a nic vás nedovede překvapit, rozhodně bystě měli mrknout na tuhle polskou zvrácenost. Osobně se zavazuji, že už nikdy a o nikom neprohlásím, že se chová jako zvíře. Tento snímek ukázal názorný příklad toho, jak by se žádné zvíře v životě nechovalo. Neskutečně intenzivní a nepříjemné nahlédnutí na nehezké místo a do nehezké doby. Do doby, kdy lidé byli schopní za pomocí zemědělských nástrojů brutálně zmasakrovat souseda. Do doby, kdy největším nepřítelem nebyla znepřátelená země, nýbrž lidé, se kterými jste nedávno chodili na pivo. Snímek se nebere pražádné servítky. Gradace je naprosto nepopsatelná. Vše sice začalo nepříliš divácky atraktivní skoro půlhodinovou polskou svatbou plnou odporných polských lidovek, poté se však postupně děj přesouvá jinam a napětí exponenciálně roste, tudíž jsem tak nějak ochotný ten začátek odpustit a vypálit plnou salvu. Dlouho jsem neviděl takhle naturalistické vykreslení určité pasáže dějin, na kterou by se nemělo nikdy zapomenout. (31.10.2017)