Vojnové hry

Opět trošku časem ošoupané, ale stále děsivě realistické téma. Doufám, že tou dobou budu v zóně dopadu. Prát se tu pak o něčí ledviny se mi nechce. Broderick sympatický, na svůj vznik film nemá moc ptákovin, rychle uteče a nenudí. -"Mr. McKittrick, after very careful consideration, sir, I've come to the conclusion that your new defense system sucks." (29.08.2011)

Vždycky jsem měl rád Válečné hry. Samozřejmě že příběh kluka, který si chce stáhnout novou hru a namísto toho nevědomky začne hrát s AI hru na jadernou válku je mírně naivní. Stejně tak ty dílčí scény (útěk z Noradu). Ale Badham to natočil s lehkostí, veškerá technika (velitelství NORAD) je tak high tech jak to jen v roce 1983 šlo. Nechybí tu obdiv i varování před technologií, mrazivé úvahy nad jadernou apokylypsou i pomíjivostí lidské existence. Navíc Matthew Broderick jako klučina je skvěle hrající sympaťák a Ally Sheedyová je k sežrání roztomilá. A ten s lehkostí pojatý příběh graduje ve strhující finále s chytrým řešením a poselstvím. Zkrátka výborné áčkové sci-fi na 4*. (12.04.2024)

Brrr, v kontextu diskusí o umělé inteligenci jsou letos čtyřicetileté VÁLEČNÉ HRY ještě mrazivější dílo než kdy dřív - a zároveň pořád stejně skvěle vyprávěný film. ___ Na rozdíl od trochu učelově negativistického TERMINÁTORA totiž do popředí nestaví (čapkovskou) otazku, zda si umělá inteligence uvědomí sama sebe - a v důsledku toho logicky zničí lidstvo, ale zda umělá inteligence vůbec kdy pochopí rozdíl mezi důsledky svých rozhodnutí v rámci simulace a v reálném světě. ___  Je to zatraceně nepříjemné sledovat, což je samozřejmě dáno hlavně hrozně chytrým vyprávěním na třech doplňujících se osách: podmínky (příběh o ztrátě víry systému v lidská rozhodnutí), příčiny (příběh nadšené technofilie bez vědomí rámců), rámce (příběh o technofilovi, který si ty rámce již uvědomil, ale ztratil víru v systém). ___  První příběh o konfliktu vojáků a ajťáků vytváří podmínky pro příběh druhý (který začíná až v patnácté minutě). Druhý příběh mladičkého hackera pak ústí v příběh třetí (začíná v sedmdesáté páté minutě). Všechny tři příběhy se pak potkávají v extrémně chytře vystavěném finále, které začíná přesně v devadesáté minutě a má navzdory smrtícímu deadlinu podobu překvapivě seriózní intelektuální, psychologické a etické disputace. ___  Filmaři přišli s nečekane komplexní soustavou pozoruhodně načrtnutých postav, ze které jako omezení fach/idioti vycházejí jen agenti FBI, kteří nicméně plní čistě funkční roli dostat hrdinu k důležité postavě a pak ji od ní zase oddělit. Na tom všem je skvělé, že jakkoli šílená se zápletka o počítači, který (bezmála) rozpoutá třetí světovou válku, může zdát, všichni jeho protagonisté jsou nebanální, a přitom lidsky uvěřitelné postavy.  ___ Díky tomu VÁLEČNÉ HRY podle mě dodnes fungují pro běžné dospělé publikum, pro mladé publikum i jako mraziv�� myšlenkový experiment. Parádní film. Ba ještě paradnější, než se zdá! (26.12.2023)

Mohl by středoškolský hacker rozpoutat válku? 1) A strange game. The only winning move is not to play. Toto poselství, zvláště v době studené války neobyčejně působivé a pravdivé, je největším přínosem filmu, natočeného podle klasických schémat žánru. 2) S hravým počítačem raných osmdesátých let se kamarádí přitažlivý Broderick (21 let) ve své druhé, tuším, filmové roli kapku odrostlého středoškolského studenta. (15.03.2009)

Mladý Matty Broderick se nevědomky chystá vyhodit planetu do vzduchu:) Válečné hry jsou velmi realistickou ukázkou toho, co by se v dnešní době klidně a bez problémů mohlo stát. Když se spojí hry a realita, co je vlastně skutečné? Nebo, co si může hrát na realitu, ač jde jen o hru? A obráceně. Kdo si hraje s kým? Tam, kde lidé stvoří strojům jejich vlastní vědomí a rozhodování, se linie mezi realitou a hrou smazává. Pár pochybných dialogů se v celém příběhu lehce ztratí a hru tak vyrovnávají ty vtipné a napínavý děj. Potěšil Mikey Madsen v malé roličce. "Pane, po důkladném zvážení jsem došel k názoru, že Váš obranný systém je na hovno." :) (21.01.2012)