Elektrické boogaloo: Divoký, nevypovedaný príbeh štúdia Cannon Films

Super dokument o béčkovém studiu, které chrlilo filmy jako na běžícím páse. Spousta informací ze zákulisí a šílený střih, který ladí se stejně zběsilým studiem, ale vůbec se nehodí k formátu dokumentu. Oba majitelé Canonu byli očividně velcí filmový fanoušci, kteří chtěli dát světu to potěšení ze sledování béček :). Stačí se podívat na seznam filmů, které za dobu fungování Canonu vznikly – https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_The_Cannon_Group_films. (16.07.2019)

Ak ste pravý filmový fanúšik, viete o čo tu pôjde. O jednu malú výpoveď ľudí, ktorý pracovali pre pravdepodobne najkultovejšiu produkčnú spoločnosť v histórii filmu. A ak ste naozaj ten pravý filmový fanúšik, tak minimálne polovicu ich filmografie máte napozeranú minimálne dvakrát. Golan-Globus, chlapíci, ktorý ovplyvnili aj československého diváka ( dá sa povedať, že práve oni boli tí, ktorých filmy sme pred 25-30 rokmi žrali najviac ) a ktorí dali svetu mnoho filmových snov. (24.02.2016)

Pokud je někdo fanoušek filmů od Cannonu, je tenhle dokument povinost. Divák se v něm dozví zákulisní historky a dokonce na vlastní oči uvidí lidi, které vídá jen jako jména v titulcích různých filmů od Cannonu a později od NuImage. Mluví tu zásadní lidi, kteří pro studio pracovali, jako režisér Sam Fistenberg nebo producent Boaz Davidson a plno dalších známých i neznámých obličejů. Film má nicméně zásadní problém a tím je nepochopitelně negativní tón. I když tu občas zazní pozitivní věci, celkové vyznění je takové, že Golan a Globus byli producenti sraček, kteří milovali filmy. Fakt je nicméně takový, že nevyráběli o nic míň / víc sračkoidních filmů, než dnešní studia. Dokument navíc téměř ignoruje kvalitní filmy, které Cannon natočil, jako Splašený vlak nebo Barfly. Jsou sice zmíněny, ale vzápětí se divák opět dozví, jaké Cannon dělal brakové filmy. Vrcholem pak je přítomnost Alexe Winters, který si stěžuje na úplně všechno, ačkoliv hrál malou roli v Přání Smrti 3. Winters je navíc v dokumentu víc, než Michael Dudikoff, což naprosto nedává smysl. A herci jako Van Damme nebo Chuck Norris úplně chybí. Celkově se na Electric Boogaloo dobře kouká, má to spád a divák se dozví plno zajímavostí. Každopádně se nemůžu zbavit dojmu, že mnozí ti píčující zapomenutí herci mohli být rádi, že vůbec dostali šanci. (17.08.2016)

Hartleyho předchozí Kam se hrabe Hollywood o historii ozploitation se mí líbil o chlup víc, ale příběh Menahema Golana, Yorama Globuse a jejich fabriky na filmový brak jménem Cannon, je neméně zábavný. Samotní Golan a Globus sice chybí, ale vidíme je na řadě záznamů a tolik jejich tehdejších spolupracovníků je tu imituje, že si o nich uděláme dobrou představu. Bohužel tu nepromluví ani jejich největší hvězdy Charles Bronson, Chuck Norris nebo Sylvester Stallone, kterému dali svého času největší herecký honorář, a Dolph Lundgren tu jen symbolicky něco žblebtne. Promluví tu ale řada známých režisérů (byť mnozí jen ze starých záznamů), kteří pro Cannon točili, od Michaela Winnera, přes Sama Fistenberga a Alberta Pyuna, až po Franca Zefirelliho, který na oba kontroverzní producenty vzpomíná s láskou. Často tu zaznívá v��směch nevkusnosti jejich tvorby, ale také uznání jejich horečné produktivitě a jejich vlivu na hollywoodský byznys. Zábavné mluvící hlavy doplňují všeříkající filmové ukázky a různé dobové záznamy. Celkově povedený dokument, který by za mě klidně mohl mít dvojnásobnou stopáž. (29.09.2024)

Fantastický dokument, ktorý poskytuje veľmi vtipný a pomerne nenostalgický náhľad na Cannon, ktorý vyrástol na exploatačných sexy komédiách a zenit dosiahol pri reaganovských akčných filmoch. Je tu plejáda tých najbližších spolupracovníkov dua Golan/Globus a nedávajú si žiadnu servítku pred ústa (Laurene Landon dokonca podpáli svoju jedinú kópiu America 3000!). Silne ironický tón trochu zmazáva komerčný úspech viacerých filmov (a ich kultúrny dopad), ale je to určite osviežujúcejšie, ako keby to bola nekritická nostalgická óda (ako je čiastočne Corman's World). (02.06.2020)