Pieseň mora

Pohádkově melancholický a barvami hypnotický animák. Mezi nominovanými na oscara je to právě tenhle, který ve vás zanechá krásné vzpomínky na pohádkové prostředí severských zemí zahaleného do odstínů barev v animovaném filmu dosud neviděných. Kouká se na to krásně. Je to sice pohádka s jednoduchým příběhem, ale tak uhranující a svým způsobem neokoukaná, že roztají i mnohem odrostlejší části publika. Animace sice není kdovíjaká, její struktura je podobná mnohem starším animovaným dílům, ale co se týče krezeb a využití barev je velice originální a poutavá. Hudba doprovázející film už jen nádherně dokresluje celkový dojem až k 8/10. (07.04.2015)

Na Píseň moře jsem poprvé v životě vytáhl synátora do přítmí kinosálu a ukázal mu stříbrné plátno. Snímek je to hezký, obzvlášť animace je úžasná, ale pozornost dítka až do konce neudržel. Na první návštěvu je to přece jen trošku tužší látka a zhruba od půlky se v těch keltských mýtech začínám zrácet i já. Nakonec v hlavě zůstane opravdu jen ten vizuál. [Jonáš v kině / 1] (17.06.2015)

Kdo trochu něco ví o nenápadném, ale fatálním významu Irů a Skotů pro tvář Evropy v době, kdy se rozhodovalo o podobě jejího náboženství, nebude příběh dívky, na jejíž píseň čeká celé irské zásvětí jako na vysvobození, považovat za privátní záležitost jednoho ostrova. Přesto lze tuto pohádku vnímat ještě privátněji a pojmenovat ji příhodně "O rodině, která na to vyzrála". Taky by se to mohlo jmenovat Analogia entis. Ze stávajících komentářů nutno přečíst Havenohome. Dále lze doporučit kom. od forsythie a Flippera. Dodávám, že dvojpostava Machy-babičky z různých aspektů nápadně připomíná čarodějnická dvojčata v Mijazakiho Sen to Chihiro no kamikakushi (dichotomie hodné a zlé sestry zde však nemá protějšek v dvojitosti postav; Macha a babička jsou vlastně táž postava, dichotomii odpovídá proměna téže dvojpostavy v čase - což ovšem lze na podivně koexistující sestry v Sen to Chihiro rovněž uplatnit; právě pro tyto komplikace mi projednávaná podobnost připadá mimořádně zajímavá). (04.05.2015)

Tajemný svět, v němž se prolínají svět lidí a svět víl (až jsem si vzpomněl na Sen noci svatojánské), v nádherné animaci. Explodující finále je pak plné úchvatných obrazů nespoutané fantazie. Je to ale velmi smutný příběh, byť se zdá, že konec je dobrý...nu, takový andersenovský, za nějž bych nejraději dvě hvězdy strhnul. Přesto jde o film krásný, a tak hodnocení ponechám. „U zlaté makrely, to je něco!" (30.12.2020)

Píseň moře mi stejně jako mnohým zdejším uživatelům připomínala Miyazakiho fenomenální Cestu do fantazie, a i když mě Moorův film nedostal tolik jako jeho "japonský bratránek", jedná se stále o nádherně odvyprávěný příběh s osobitou animací a nejedním silným momentem. Snímek nabízí krásný a zároveň smutný příběh jedné rodiny, nacházející se na hranici mezi reálným a pohádkovým světem, jež dokážou být oba jak vřelé, tak i kruté. Zaujaly mě rozličné postavičky, které Ben a Saoirse na své dobrodružné cestě potkali - ať už šlo o vousatého Seanchaího či nejednoznačnou Machu (ve které jsem viděl Yubabu a Zenibu) - a celkově se mi líbil onen magický příběh o Písni moře a prostředí čarokrásného Irska. (03.01.2021)