Réžia:
Jean DelannoyScenár:
Jean CocteauKamera:
Roger HubertHudba:
Georges AuricHrajú:
Madeleine Sologne, Jean Marais, Jean Murat, Junie Astor, Jane Marken, Alexandre Rignault, Jean d'Yd, Piéral, Yvonne de Bray, Roland ToutainObsahy(1)
V rolích současného Tristana a Isoldy se ocitnou Sologne a Marais. Jejich působivá romantická tragédie se povznáší nad pomíjivost našeho světa a přivádí nás do říše snů a legend, jako tomu bylo v Krásce a zvířeti. Téma filmu a jeho smysl pro stylovost mají mnoho společného s řadou německých filmů té doby. Obdivovatelé umění Jeana Cocteaua rozhodně nebudou zklamáni. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (15)
Můj první kontakt s tradicí kvality a hned v takto velkém stylu. Mám rád vznešená témata. Nadčasová témata. Taková, která si zaslouží precizní zpracování a toho se jim v rukou Jeana Delannoye dostává. Věčný návrat je velmi dobře odvyprávěn, zároveň nový háv původní legendě o Tristanovi a Isoldě sedl přesně na míru. Stěžejní myšlenky o lásce, zradě a zahořklosti jsou dovedeny do potřebné hloubky. Mimo to si přičtěme zajímavé epizodní příběhy. Film si, jak je v tradici kvality zvykem, vytváří svůj vlastní, abstrahovaný svět, ale co je podstatné, funkční svět. ()
Keltskou legendou zasazenou do novodobé Francie vane ledový dech Valhaly a seversky plavá krása hlavních představitelů připomíná křehkost efemérního kvítku, který už v okamžiku svého vzklíčení ví, že jeho čas se počítá jen na okamžiky. Přesto tahle malá fialka z pugetu francouzské kinematografie dokázala vlít sílu do srdcí lámaných válečnými lety a půl století po svém vzniku ve mně probudit jednu z mých největších platonických lásek, když jsem tehdy dávno zaslechla tichý hlas Jeana Maraise: "Je t´aime, Nathalie..." ()
Při novém zhlédnutí po dlouhých letech - snad právě proto, že milostný čtyřúhelník už znám - mě tentokrát plně zaujala tříčlenná rodinka žijící na hradě strýce Marka. Charaktery těch tří zrůd v čele s trpasličím sociopatem jsou psychologicky tak přesné, že bylo potěšením (pravda, poněkud masochistickým) je sledovat. Svým způsobem mi ten trojlístek zastínil i nordicky sošného Jeana Maraise a spol. Jestli se k filmu po čase ještě znovu vrátím, pak hlavně kvůli trpaslíkovi! A samozřejmě kvůli kvalitní filmařině s promyšleně komponovanými záběry. ()
Akýsi novodobý príbeh o bájnom Tristanovi a práve film najviac ťaží z tohoto príbehu, ktorý tancuje na sinusoide osudu - ten občas žičí a občas nie. Osudová láska, ktorá funguje až do smrti. Mladý a ešte bloňdavý gay Marais sa na rolu výborne hodí a jeho rovnako bloňdavá partnerka akoby vyšla zo severských bájí. Síce je tej romantiky príliš a herci v romantických polohách častokrát prehrávajú, má to niečo do seba. Hlavne, keď fungujú veci aj pomimo ústrednej dvojce, z ktorých vytŕča trpaslík (myslím, že si neskôr s Maraisom ešte viackrát zahral) - riadna potvora - aký je malý, taký je potvorný. ()
Byl to jeden z prvních filmů Jeana Maraise, který jsem viděla v originále. Dodnes bude pro mě jedním z nejoblíbenějších. Ponuře romantický příběh inspirovaný legendou o Tristanovi a Isoldě je zasazen do Francouzského městečka 40. let. Skvělé výkony všech herců jen podtrhují jedinečnost zážitku.. nemůžu než doporučit, je to krásné i jen poslouchat...a nechat se unést ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (3)
- Pes Moulouk, který ve filmu hraje, byl skutečným psem Jeana Maraise, který jej našel za druhé světové války coby příslušník francouzské armády uvázaného v lese ke stromu a ujal se ho. (Želva2)
- Pes se jmenoval Moulou a pro účely filmu ho na Moulouka přejmenoval Jean Cocteau. (Želva2)
- Mouloukův honorář byl 5 franků za natáčecí den. (Želva2)
Reklama