Kněžna de Cléves
La Princesse de Clèves
La principessa di Clèves
Princess of Cleves
Réžia:
Jean DelannoyKamera:
Henri AlekanHudba:
Georges AuricHrajú:
Marina Vlady, Jean Marais, Jean-François Poron, Annie Ducaux, Lea Padovani, Raymond Gerôme, Jacques Hilling, Piéral, Louisette Rousseau, Hubert de Lapparent (viac)Obsahy(1)
Příběh z prostředí francouzského královského dvora v polovině 16. století je plný intrik. Krásná paní de Clėves okouzlí vévodu de Nemouras. Ani on jí není lhostejný, avšak kněžna velmi ctí svého staršího manžela (kterému se vyznává z citů k jinému muži) a vévodu odmítá. Vévoda se však nevzdává a tak i nadále věnuje až nemístnou pozornost krásné kněžně. Situace se vyhrotí v okamžiku, kdy se k panu de Clėves donese nepravdivá pomluva, že kněžna vévodovi nakonec podlehla... Věci začnou mít rychlý spád... (Amala)
(viac)Videá (1)
Recenzie (31)
Vaše Jasnosti kněžno de Cléves, dovoluji si vám sdělit, že nazvat vás krávou by bylo urážkou nevinného tura. Jinak brilantní pojednání na téma, že to, že se mohl přetrhnout kvůli cetce z tržnice, přičemž mu doma před nosem leží čtyřiadvacetikarátový diamant, člověk většinou pozná až když je pozdě. A film, který vzdor všem svým kvalitám, k nimž je nutno započítat i románovou předlohu paní de la Fayette, citlivě zadaptovanou Jeanem Cocteauem, ve své době zapadl. Diváci měli problémy přijmout Jeana Maraise v úplně jiné roli, než na jaké u něj byli zvyklí. Přestože se jí chopil tak, že filmovým kritikům vyráží zbraně a divákovi slova. ()
Přeslazené, patetické a taky zbytečně dlouhé. Divadelně kulisovité (v exteriérech si to vystačilo s filmařsky profláklou destinací zámku Chambord). Jediným plusem je Jean Marais v odlišné roli, než na jaké jsme zvyklí. Ovšem Marina Vlady mě nikdy moc nebrala a věčně uplakaný Jean-François Poron rozhodně nesplňuje ideál mužného romantického hrdiny. A pár pěkných náznaků dvorského intrikaření a dramat na základě skutečných událostí (například triumf ovdovělé Kateřiny Medicejské nad svou sokyní Dianou de Poitiers) to celé bohužel nezachrání. ()
Tento film tak trochu klame svým očekáváním, ale už to, že Jean Marais tu nehraje prvního milovníka, nás může varovat. Není to další z řady historicko romantických filmů á la Hrbáč, je to adaptace románu ze 17. století. A tehdy se přece jen psalo trochu jinak, než dnes. A i čtenáři byli jiní. Film vyžaduje velmi vstřícného diváka, pro většinu to bude nuda. ()
Kněžna de Clèves (La Princesse de Clèves, 1678) je jediným klasicistním románem Madame de La Fayette, který byl přeložen do češtiny. Poprvé už na začátku 20. století v roce 1910, takže česká veřejnost měla dostatek času se s tím příběhem seznámit. A zřejmě i proto nebyl takový problém přijmout klasický šedesátkový přepis. Na scénáři se s režisérem Delannoyem podílel Cocteau a řádně si tu dvorskou intriku vychutnal. Opět tu byla příležitost pro postavu, kterou mohl zahrát podle Cocteaua jedině Marais - Le Prince de Clèves, podobně jako v Orfeovi nebo v Krásce a zvířeti. Hrdinkou příběhu o komplikované nevěře je však Marina Vlady, sošná a studená jako mramor. Celé je to krásně pomalé, bez života, všichni se pohybují jen velmi omezeně, ale ve výsledku je velmi únavné sledovat ty živé obrazy necelé dvě hodiny. Atraktivní je obsah, těžkopádná a do sebe zahleděná manýristická adaptace je poplatná své době. Navíc, pokud si zvolíte stařičký barrandovský dabing s Vránovou a Boháčem, film zestárne ještě víc. ()
Uslzená nuda, netečnost a lhostejnost. Silným momentem je jenom tříska v oku a příchod vévody De Nemours do letohrádku. Zabaleno v původním dabingu s úžasným Langmilerem a ještě zcela mladým hláskem Vladimíra Brabce (Honzu Mareše namluvil Ladislav Boháč). Na rozdíl od kolegy argensona bych tady šarmu Mariny Vlady podlehl rázně a rád. Kostýmy a lokace pěkné, ale z hlediska děje je to jak takové prelude k Paní z Monsoreau. Celkově trochu nechytačka nad zvyky, konvencemi a dekorem francouzského dvora (ve filmu jsou dost propracované). ()
Reklama