22 Jump Street

„Gratulujem. Práve ste úspešne napravili sračky, ktoré ste sami spôsobili.“ Typická predraženosť hollywoodskych sequelov sa v 22 Jump Street sáva vydareným running gagom („Mám na sebe topánky za 600 dolárov a ani nie sú v zábere“, golfový vozík). Vôbec, scenár je plný vtipov (otázniková tabuľa, ustavičné narážky na Hillov „dôchodcovský“ vek zo strany spolubývajúcej). Režiséri sú hraví a užívajú si to (rozdelené plátno, kedy sledujeme počínanie dvoch osôb na rozdielnych miestach a následne sa obe scény spoja, keď postavy stoja meter od seba). Keď sa tento príjemne drzý film skončil, bolo mi to ľúto a prial som si, aby mal aspoň o 30 minút viac. (29.12.2016)

Tak markantní skok oproti prvnímu dílu, kde byla cítit jistá nekvalita, čekal asi málokdo. Nekvality si byli nejspíš vědomi i samotní režiséři a udělali z 22 Jump Street komediální podívanou roku, která svými (zde poměrně často zmiňovanými) sebeuvědomělými, sebereflexivními a sebeparodickými postupy značně narušuje tok vyprávění a iluzi reality. Divák je těmito zcizujícimi prostředky neustále znejišťován, jeho očekávání se neustále modifikují, přičemž film jde často až na samou hranici filmovosti (někdy možná až za ní), resp. žánrových pravidel a odkazuje k sobě samému jako k médiu nebo spíše k procesu filmové produkce a tvůrčím volbám. (03.06.2015)

Miluju zdejší psavce, skutečně! Vždy když se dodívám na podobný film, tak si pak najedu na jeho profil, seřadím si komentáře podle hodnocení a neskutečně si ujebávám nad odpaďákama. A kromě toho si ty lidi v myšlenkách také představuji. Vždy se jedná o forenzního artového kritika s elegancí broušeného diamantu, duší umělce a srdcem romantika, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými smysly Bergmanových děl, vyprané prádlo si věší zásadně při západu slunce a s výrazem trudomyslného poety každé ráno snídá dietní bio džus obsahující stoprocentní výtažek z brusinek, které při úplňku měsíce natrhaly v lesích pod alpskými horami kouzelné víly bez spodního prádla. Prostě lidé tak zábavní, že v jejich přítomnosti zvažují sebevraždu i neživé předměty. A naproti nim stojím já; totálně kreténský mámvpičista s elegancí pásového oparu, duší od kola a ledvinou neznámé oběti automobilové nehody, který si libuje v hloubavém přemítání nad skrytými bradavkami Kate Upton, prádlo si zásadně nepere, natož věší, a každé ráno snídá cigaretku ranní pro kvalitnější sraní. To si pak bez výčitek večer hodím na ovarem vycpanou vanu laptop, dekou si přikryji své otylé nohy, pustím si podobnou americkou oPičárnu a zatímco si ve výstřihu zlevněného svetru z Lidlu lovím pár zapomenutých hranolek ze včera, tak se chechtám tak burácivě, až mi na monitor prská sopel. Někdy je zkrátka úžasné být normální. Přál bych to zkusit všem. (15.12.2014)

"JSEM PRVNÍ Z NAŠÍ RODINY, KDO PŘEDSTÍRÁ, ŽE SE DOSTAL NA VYSOKOU." Na tohle se bohužel Rogen se SOUSEDY vůbec nechytá. Komedie roku trumfující jedničku. Už po pár minutách jsem brečel smíchy, celé to parafrázování rozpadajícího se manželství je geniální, taky utahování si z Tatumových filmů, a to, co se strhlo těsně před závěrečnými titulky, nemá obdoby. Kéž by Tatum a Hill všechny ty štace opravdu obrazili. "TO JSOU CUCFLEKY?" - "VLASTNĚ MI TO UDĚLALA CHOBOTNICE..." (12.07.2014)

Totální psycho, které jde často přes čáru, ale bavil jsem se u něj možná ještě víc než u jedničky. Dvojkovost je tlačena do popředí neskutečným způsobem a tak je všechno větší, explozivnější a humor ujetější. Miller s Lordem se vyžívají v hračičkovství, antirasizmu i... chlapském přátelství. Boží závěrečné titulky. (12.10.2014)