Kapustová polievka

Scenáristi zjedli asi priveľa kapustnice a vypili ešte viac vína, keď vytvorili niečo takého. Funès ako herec je ešte ok, ale ako scenárista to mierne prepískol s lietajúcim tanierom, chamtivým developerom a dvoma starčekmi. Tie fekálne prvky s intenzívnymi prdmi by boli viac humorné v celkom inej kategórii filmov. Ospevovaný Lábusov dabing som mal možnosť počuť a teda nič moc. Funès gestikuluje, očividne vydáva tie svoje zvuky a z dabingu je ticho. (05.12.2015)

Když jsem si prvně pouštěla Zelňačku, tak to byl ten krásný původní dabing (s Filipovským) a já se neustále dobře bavila, příběh je vynikající a de Funès nezklamal. Při dalším zhlédnutí (a i s jiným dabingem, že by Krampol? brr) už mi to nepřišlo tak skvělé, abych udržela plné hodnocení, ale pořád to člověka donutí k úsměvu. (28.11.2011)

Hořkosladké uvažování nad stářím s konečným zjištěním, že důsojné stáří není v současné společnosti možné. Dalo by se říci, že jsou všem na obtíž. Staříci Claude Ratinier, zvaný Glaude (Louis de Funés) a Francis Chérasse, zvaný Hrbáč (Jean Garmet) už si jen užívají normální krásy života s popíjením dobrého vína a kořalky, jeděním výborné zelňačky a už si nechtějí zatěžovat hlavu s normálníma problémama. Cestu ale nenajdou na této planetě, ale na daleké planetě Oxa, jejíž vyslanec (Jacquese Villeret) nalezne prostou radost, kterou mají ze života staříci a nabídne jim přestěhování na jeho domovskou planetu, kde se dožijí bez nemocí dvou stovek let. Film o tom, že i staří lidé chtějí mít svůj prostor pro život, pro důstojný zbytek života. prdí se tam, ale co by kdo chtěl po zelí. Celkem příjemná lehká komedie. (19.11.2009)

Starý Louis de Funes stále řádí a dělá xichty. Více než humorný mě film přijde spíše smutný, když se v příběhu objeví Claudeova (Funes) mladá manželka. Snímek pak působí více dojemně než humorně, což ovšem nevadí. Funesovi skvěle sekunduje Jean Carmet jako jeho přítel a soused a také Jacquez Villeret jako " Ufolínek ". A musím pochválit český dabing, Jiří Lábus Funese dabuje vyloženě po svém a má to šťávu. (06.10.2014)

Hezký, jemný film o dvou venkovských stařících, kteří stojí před nelehkým dilematem. Mají dožít ve světě, kde strávili celý život a teď se jim mění před očima, nebo odcestovat na neznámou planetu Oxo, vařit ufonům polívku a žít do dvou set let? :-) Pověst filmu kazí existence dvou dabingových verzí. Předloha Reného Falleta je napsaná s láskyplnou péčí a citem pro poetický jazyk, plný vtipných obratů. To se kupodivu podařilo zachovat první verzi dabingu. Udělala ho ČT, přeložil Jiří Dědeček (specialista na nepřeložitelné francouzské chansony) a Louise namluvil Jiří Lábus. Zní to jako hodně divný nápad, ale vzpomeňte si, jakou nedůvěru z počátku budil jeho dabing Marge Simpsonové či Rowana Atkinsona. Tak vidíte. I tentokrát to dopadlo dobře, už proto, že se Lábus nepokoušel napodobit dikci Františka Filipovského a udělal to po svém. Malér je v tom, že v první verzi se film vysílal jen jednou, o léta později ho uchvátila nova a opatřila vlastním dabingem. Ten se spokojil s pouhým významovým překladem, takže polovina kouzla filmu je v tahu. Druhá byla brutálně znásilněna sípajícím Jiřím Krampolem. Já vím, pořád ho kritizuju. Proti němu samotnému nic nemám, ale to, že umí obstojně imitovat dikci F. F., pro mě není dostatečná reputace pro dabing Louise de Funés. Krampol už má svá léta, podlomené zdraví a nedokáže už dobře nadabovat ani "svého" Belmonda. Takže jako estrádní číslo to beru, ale když je hlav o několik oktáv hlubší než být má a navíc není synchronní s obrazem, říkám tomu problém. Každému, kdo chce Zelňačku vidět, proto radím, aby si opatřil tu první verzi. 90% (11.04.2003)