Producenti

První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu. Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/arbitrage-interview-male-deti-neznamy.html (02.03.2013)

Skvělá komedie. Mostel i Wilder prostě výborní. A remake, který jsem viděla dříve než originál? Má několik kladů navíc - skvělou Ullu (která má tady jen minimální roli), scénu s holuby (nezapomenutelná) i barevnou stylizaci. Těžko říct, čemu dávám přednost, ale originál má zatím 4* a remake 3*. No ale vraťme se k původním Producentům - Brooks zkrátka opět nezklamal! (18.10.2008)

Za tento film dostal Mel Brooks Oscara za scénář. Není to ještě parodie, ale rozhodně vynikající satira. Gene Wilder a Zero Mostel hrají producenty, kterým hrozí, že budou nuceni zaplatit všechny strašné dluhy, a tak se rozhodnou způsobit krach své firmy - jedině tak se placení vyhnou. Zinscenují tedy nevkusem kypící muzikál o Adolfu Hitlerovi, pro jehož realizaci najmou nejhorší dostupné herce. Je to opravdu skvělá legrace, nenechte si to ujít! (20.02.2003)

Na takovýto druh filmu člověka tak úplně nepřipraví žádný popis – na jedné straně si můžete vychutnávat nemalé porce chytré nadsázky a zdravého bourání jednoho tabu za druhým s razancí, která překračuje i hodně odvázaný standard končících 60. let, z druhé strany do vás perou tuny slaboduchého uječeného humoru z páté cenové… Ne že by to místy nebyla pekelná sranda, ale stejně často jsem se za tvůrce cítil prostě jenom trapně; mým šálkem hitlerovské legrace z divadelního prostředí bylo mnohem spíš Lubitschovo Být či nebýt, takže celkové hodnocení tentokrát jen lehce nad průměrem. (01.03.2016)

Výbuch na prknech. Dokonale připravený scénář s nedokonalým castingem je věc ale tuze nepředvídatelná. Karamela harpagonské iluze. Nelehký je úmysl ztratit kredit umělce, ale může to být docela legrace. Šibalské kreace kreativní negace a páni producenti mnou si ruce. „Ed Woodové," kam až oko jeviště dohlédne – najdeme. Divadýlko na divadle – zahrajeme, protože peníze nesmí v žádném případě změnit majitele. (05.09.2017)