Sweeney Todd

Velmi slušný studiový televizní film, jenž nemá ani Ň společné s Burtonovým uřvaným stejnojmenným tyjátrem. Ray Winstone minimalistickým způsobem předkládá divákům umírněnější (nikoliv čajíčkovou a slabou) verzi příběhu jednoho holiče s pocuchanou psychikou a se zálibou v podřezávání svých zákazníků. 70%. (03.03.2009)

Srovnávat s Burtonem se nedá. Oba filmy mají společnou snad jen pošmournou atmosféru starého Londýna, ale jinak je to nebe a dudy. Zásadní rozdíl je v tom, že Moor Todda i Lovettovou polidštil, takže i přesto, že se řežou krky, aby si Londýňané mohli nacpat břicha vynikajícími koláčky, může člověk cítit k tomuto zrůdnému páru sympatie. Lví podíl na tom mají i oba hlavní představitelé a především Ray Winstone, od kterého bych se oholit rozhodně nenechal. SPOILER Moc se mi líbil závěr, kdy jsem se na závěrečnou otázku vyšetřovatele "Proč?" nedočkal žádných tupých zdůvodnění, ale pouhého "protože jsem mohl." 90% (14.04.2012)

Film jsem viděla den po ST od Tima Burtona a musím uznat, že realismus Londýna, s nemocemi, špínou, bídou mi byl mnohem sympatičtější než burtnovský vyšperkovaný digitální Londýn s Deppem, který není příliš silný zpěvák, což je u muzikálu opravdu napováženou (alespoň pro mě). Dokonce zápletka byla zajímavější, postava soudce Turpina lidštější a masové bochánky vypadaly lákavěji... Filmu je téměř škoda pro televizi. (09.02.2008)

Sweeney Todd patří k Londýnu stejně jako Jack Rozparovač, avšak na rozdíl od Rozparovače je Todd postavou ryze románovou a smyšlenou podobně jako Stokerův Dracula. To však nic nebránilo tomu aby se příběh o šíleném holiči stal vskutku děsivou legendou a já jej v klidu řadím k povídkám E. A. Poe. Příběh je to dávný, ale před nedávnem byl vcelku výrazně oživen (no nedávnem, ono je to už 11 let...) hororovým muzikálem Tima Burtona. Na můj vkus to bylo ale až moc spektakulární a tak jsem s radostí zavětřil, když se mi na ,,radaru'' objevila tahle věc, navíc s mým oblíbencem Rayem Winstonem. Ačkoliv na ČSFD figuruje spíše jako herec filmů s ,,modrým hodnocením'', on sám je hvězdičkovou záležitostí a jeho herectví je skvělé ! BBC nám tedy v tomto TV filmu předvede tak trochu jinou tvář tohoto příběhu. Ale ačkoliv je film filmem televizním, strká do kapsy nejeden větší historický kousek. Opět jsem byl doslova nadšen tím zpracováním Londýna osmnáctého století. Hnusného, zakouřeného, špinavého, mohutně se rozvíjejícího mraveniště. Dočítám teď knihu Billa Brynsona - Dům. Tenhle ač Amík avšak dlouho žijící v Anglii což se na něm naštěstí dost podepsalo mi v knize osmnácté a devatenácté století z hlediska žití přiblížil jak nikdo jiný a jen díky němu si pak skutečně libuji v detailech, pokud někdo tu povědomost má a ve filmu si dá práci s reáliemi té doby. Tady nelze než spokojeně kromě děje samozného vnímat všechny ty detaily ať už se jdná o dobové oděvy či vybavení domů. Na tohle byli Angláni vždycky machři a proto mám jejich historické záležitosti tak rád. Nemůže se totiž přihodit, že jim před papundeklovým Camelotem bude pobíhat naondulovaný R. Geere ve fialových legínách a to legínách zaříznutých proklatě hluboku :-)!. Winstone Todda podá tak skvěle, že vám jej bude líto což je u masového vyšinutého vraha co říci. Není však ve filmu sám a oč je tam méně herců, je to kompenzováno samými skvostnými jmény a koneckonců, dobré divadlo se dá hrát i s minimem herců. A tak tu máme velitele konstáblů Davida Warnera, který se pro historické filmy narodil, mladičkého Toma Hardyho, vnadnou kyprou Australanku Essie Davis ad... Na filmu vlastně není nic pěkného. Je to smutný film o smutné postavě z doby, kdy se nežilo jednoduše. Ale je to natočeno sakra skvostně ! A tak dávám za 4 masové koláče. * * * * (18.03.2018)

Pravá a nefalšovaná špína Londýna. Vylíčení příběhu o vraždícím holiči pro změnu ve stylu syrového minimalismu jen vítám a samotný Ray Winstone je zatím nejlepší Sweeney Todd, jakého jsem doposud měla možnost vidět - a ostatně, i zbytku obsazení patří pochvala. Speciální uznání zasluhuje celým filmem prostupující, neokázalá, a právě proto působivá melancholie. (16.09.2012)