Max a Maxipríšerky

Velmi rozporuplný film. Místy je to prostě nuda, musíte si opravdu uvolnit několik blokád a uvolnit se, než se do tohoto světa ponoříte. Když ale na tuto hru přistoupíte, čeká Vás opravdu zvláštní, vzrušující jízda do hlubin nevědomí, infantilní imaginace a absurdní dětské logiky. O tom vlastně je celý tento film - zhmotnění všech těch nesmyslných plánů, které jsme si jako malí caparti kreslili na papírky, smrtelně vážně míněných vyhrůžek a zákonů, pevností s tajnými vchody, válek s projektily z bláta a kamení. A právě zde konečně našla uplatnění Jonzeova neschopnost vést normální příběh a vymyslet kloudnou pointu - protože kruté, dětské hry žádný příběh ani pointu nemají. (14.02.2010)

I po Maxovi a maxipříšerkách u mě Spinke Jonze zůstává jedním z těch amerických režisérů, o kterých se nebojím napsat: "Ti mají ale úžasné nápady (ač jde o adaptaci)." Jeho nejnovější film, bez zbytečné idealizace, bez zbytečné démonizace, vypráví o dětech, jaké jsou - mají své potřeby, chyby, kladné stránky... některé obecně lidské, jiné specificky dětské. Maxův výlet do fantazijního světa, v němž žijí maxipříšerky stavím nad "útěkářskou" Terabithii či Jacksonovic Nebeská stvoření. Ony totiž maxipříšerky nejsou oslavou dětské imaginativnosti jako spíše odrazem Maxova života a povahy, zejména ve vztahu k jeho rodině. Hoch je postaven do zvláštní situace: jako "král" se stává hlavou podivného "kmene" - s trochou zjednodušení matkou, sestrou i otcem mnoha "Maxů". Není divu, že jako pouhý chlapec na tuhle roli nemá... Jelikož maxipříšerky nejsou tak docela lidé, není pro ně problém pronášet věty, které bychom člověku nevěřili, ale které zároveň velmi trefně sdělují všeliké postřehy či myšlenky. Tohle zrcadélko má prostě pod čepicí. Jen se bojím, že výsledek je pro děti příliš alegorický. Dospělý, nemá-li problém nahlížet pod povrch, to může zkusit. BTW - Jeden z mála filmů, který si mohl dovolit skončit větou: "I love you, mom," aniž bych ho za to poplival. Skončil ale moudřeji. (12.03.2010)

║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $77,233,467║Tržby Celosvetovo $99,991,769▐ Tržby za predaj DVD v USA $26,053,071 //počet predaných kusov 1,425,727║ Citeľne tomu chýba ľahkosť a viac otvorenejší príbeh k divákovi, dej je strašne pasívni, dohromady nič neriešiaci, je samozrejme podaní dosť civilne ale človek si chce aj film užiť a nie len sledovať citové tápanie mladého chlapca a príšeriek. Zas na druhú stranu všetko ostatné je zas spravené k úžasu, teda čo sa týka technickej stránky, či už sprievodná hudba, vizuál a samotné masky. /40%/ ...veru po príjemnom trailery som čakal viac (20.01.2010)

Vizuálne krásny príbeh. Bohužiaľ všetko to vyznieva do stratena. Max je síce uvrešťaný a neschopný chalan ale má peknú predstavivosť. A Wild Things sú úžasný. Ich vzájomný stret, ale funguje ako jedna veľká hra v ktorej sa skrývajú dôležité ľudské emócie ako láska a osamelosť. Ale toto sa nerieši. Max je predsa len malý a nedokáže poriadne uchopiť problém a Wild Things ako keby tieto veci riešiť nedokázali. Pobehovanie v lese, stavba hradu, alebo guľovačka s hlinou sú zábavné a nadupané, ale nemá to žiadnu dramatickú ani vyhrotenú situáciu. A koniec len potvrdzuje to, čo som si začal myslieť od polovice filmu. Že aj keby Max neutiekol z domu, nič by sa nestalo. Zmenou totiž neprešiel. Stále bol ten istý chlapec bez nadhľadu, ktorý potrebuje aby sa okolo neho točil celý svet. Max Records mi inak pripomína chlapčenskú verziu Ellen Page. Pre m��a príjemný filmík, ktoré mu ale chýba to najpodstatnejšie a to.. duša. (05.02.2014)

Freude, Freude, vždycky na tě dojde... Knižní předloha Maurice Sendaka je, zjednodušeně řečeno, o tom, že "děti jsou děti" (a tak zlobí, ale jejich rodiče jim to odpustí); upoutávka na filmovou verzi slibovala oslavu dětské hravosti a fantazie, příjemný regres především pro melancholické diváky. Výsledná filmová verze ale není o neposedném dovádění a neoslavuje fantazii, nýbrž divočení slouží k socializaci hlavního hrdiny (jeho dospívání, odpoutání se od matky a závislosti na ní, zbavení se oidipovského komplexu) a dětská představivost není oslavována, ale ukázána jako únik před skutečným světem, s kterým je třeba se vyrovnat. Spíš než o adaptaci populární knížky pro děti a film pro celou rodinu se jedná o další autorský film Spikea Jonze, který se po V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE a ADAPTACI opětovně vydává do mysli ústředního představitele, s nímž není snadné se pro jeho charakterové vlastnosti identifikovat, a v závěru si drze dovolí inscenovat scénu tak, že podvrátí smysl předtím viděného, resp. umožňuje vícero výkladů. (Jsou tradiční rodinné hodnoty potvrzeny, když neuslyšíme "povinný" dialog ve stylu omluva-odpuštění-porozumění? A pokud jsou potvrzeny, dospěl Max, jak postupně ukazovala předchozí hodina a půl?) Proč ale pořád po umění chtít, abychom se klasicky identifikovali s postavou (když je vykreslena tak, že to slouží ústřednímu tématu dospívání a chová se jako každý, i když hyperaktivnější kluk toho věku), předkládané bylo snadno čitelné a u filmu tvářícího se, že je pro celou rodinu, aby obsahoval výchovné poselství? 10/10 P.S. Soundtrack Karen O. a Cartera Burwella je výborný i na samostatný poslech, ale jinak neoddělitelný od filmu, kde jednotlivé skladby slouží k vyjádření pocitů hlavního hrdiny a rytmizaci dění. P.P.S. Docela by mě zajímalo, na základě čeho si ostatní odvozují, že byl Max sobecký a rozmezlený spratek. WTWTA ho naopak ukazuje jako osamělého kluka, kterému matka nevěnuje dostatek pozornosti, sestra je ve věku, kdy má na starost jiné věci než svého mladšího bráchu a navíc mu chybí silná otcovská figura, s jejíž absencí se během celé stopáže vyrovnává. Na rozdíl od knihy, ve které Max nemá motivaci, snímek ukazuje, proč se chová tak, jak se chová. (28.12.2009)