Na hraně lásky

Na hraně lásky na první pohled vypadá jako filmový parazit snažící se zopakovat úspěch o rok staršího Pokání. Nasvědčovala tomu účast Keiry Knightley v podobné úloze, zařazení do období 2. světové války, trailer, který servíroval scény ne nepodobné právě těm z Pokání (Keira na pláži, odloučení vlivem války, atd.), dokonce i jeden z plakátů na tento film na mě působí jako vykrádačka plakátu určeného pro propagaci majstrštyku Joe Wrighta. Po shlédnutí filmu ale mohu s klidem říct, že tato podobnost je jen a pouze marketingovou záležitostí, kdy se producenti snažili Na hraně lásky prodat jako "něco, co je podobné a tudíž i stejně dobré jako Pokání". Na hraně lásky je ve skutečnosti méně rozmáchlým a intimnějším příběhem lásky, přičemž kdybych chtěl oba zmíněné film nějak odlišit, nazval bych Pokání epikou, zatímco v Na hraně lásky vidím převážně lyriku - příběh zde není tak košatý a komplikovaný, o to více prostoru je zde věnováno samotným postavám, což je třeba, neboť všechny postavy z milostného čtyřúhelníku jsou stejně důležité a je tedy třeba, aby jim byla věnována vesměs stejná pozornost. Nenapadá mě lepší označení pro tento film než melodrama, které je příjemně staromódní a postavy v něm mluví, jakoby předčítaly z "krásné literatury", jako by každá z nich byla nadaným básníkem (tím je ve skutečnosti jen jedna z postav), který dokáže bez většího rozmýšlení proměnit normální dialog v krásný kus poezie, což sice nepůsobí moc věrohodně, ale ve výsledku to filmu přidává na poetice. Divadelní kořeny jsou z tohoto filmu velmi cítit. Dialogu jsou opravdu skvěle napsané a příběh celkově, i když zpočátku vězí nějakou dobu v mrtvém bodě, s přibývající stopáží graduje a závěrečná katarze je dojemná, tragická a velmi efektivní. Někdo bude mít možná zpočátku problém se samotnými postavami, neboť ty jsou v úvodu jen letmo načrtnuty, což je problém který se s každou další minutou a jejich postupným vývojem pomalu rozplývá a v druhé polovině se z nich vyklubou vrstevnaté charaktery, které jsou hlavními pilíři celého filmu. Pokud jde o vizuál, jedná se o čiré orgie - barevná škála, kompozice, prolínačky, tónování...prostě nádhera. Pro takový druh filmu jsou velmi důležité herecké výkony, které dávají scénáři konkrétní tvar. V Na hraně lásky se sešli talentovaní zástupci mladé generace - Cillian Murphy snad ani špatně hrát neumí, Keira Knightley dokazuje, že dobová dramata jsou její parketou a v tomto filmu ze sebe vyždímala to nejlepší (vedle Pokání samozřejmě), Matthew Rhys mi byl po většinu stopáže velmi nesympatický, což se dá vzhledem k jeho roli považovat za úspěch a Sienna Miller po Interview opět dokázala, že vedle béček typu G. I. Joe utáhne i seriózní film. A zpívající Keira je úžasná! 90% (09.08.2009)

Vynikající herecké výkony a hodně silné a prokreslené postavy a jejich vztahy dělají z tohoto filmu docela silný zážitek, který i přes pomalý rozjezd nakonec pořádně upoutá pozornost. Čím více si Keiru uvědomuji jako dobrou herečku, tím méně mě fyzicky přitahuje. Sienna by v tomto souboji vyhrála na celé čáře. (04.01.2010)

Ukáže vám kouty básníkovy mysli, pohnutky zhrzené ženy, psychiku vojáka a srdce ženy, která neví koho milovat. Příběh na mě přesto všechno působil chladně a někdy jsem nechápala chování postav. Věcí druhou je však to, že hudba a obraz dělá víc než slova vyslaná do větru. Fouká na vás svěží anglický poryv. Opravdu mi přišlo, že kdyby jsme zastavili film v jakékoliv minutě, dostaneme neskutečně propracovanou obrazovou scénu, ze které by byla nádherná fotografie. Příběh má moje téměř nulové sympatie, avšak provedení roznáší pochyby na kopytech. Srovnání s Pokáním je na místě, Wrightův příběh má srdce v krásném dárkovém balení. Na hraně lásky je prázdná krabice,přesto s krásným balícím papírem, díky kterému zbystří vaše oční buňky. 80% (18.08.2009)

Tento film nemá ďaleko od dokonalosti. Maybury držal v ruke neskutočne pôsobivý scenár, ktorý bol priam dokonalý. Pri sledovaný filmu jednoducho cítite, že každý prenesený dialóg, každý úsmev a slza sú opodstatnené, preto som nadmieru spokojný s výsledkom. Štvorica hlavných predstaviteľov sa zhostili svojich úloh fantasticky. Knightley opäť dokazuje aká všestranná a dokonalá herečka je. Ona a Murphy zatieňujú inak skvelo napísané postavy Millerovej a Rhysa. Film je zvláštne chronologický a to nie je na škodu. Obišiel sa bez zbytočne dlhých scén a servíruje nám scénu za scénou bez toho aby nás ochudobnil o emotívny alebo opisný rozmer. Je síce pravda, že koniec bol veľmi naťahovaní a možno práve preto pôsobil nezvyčajne oproti celku, ale keď ho opomenieme dostaneme skvelú charakterovú drámu, ktorá okrem spôsobu spracovania, môže zdokonaliť zážitok básničkami, počas vypätých alebo katarzních scén. U mňa veľká spokojnosť - plus spev Keiry Knightley - wow. (06.09.2009)

Komu zvoní? Krásky na Olympu lásky šátrají po stránkách poetiky červené knihovny, aniž by se vytrácely z útočišť dramatu. Svatební noc s tím pravým si představují. Ze rtů se polibky imaginárně protínají, stylizovanou růž z lynchovských kabelek vybírají. Kraj lásky, okraje citů rozervaných, pošramocených, vánkem duše zanesených. Láska stýskající si v poetické smýkavosti. Milostný čtyřúhelník vyhnaný ze scény jako poklad bez ceny. Lakonická rozkoš usmívá se mezi řádky. Karty lásce rozdané, city z dárkového koše rozbalené. Básník básnivý slovy duši opájí, rdousí ješitnost, myšlenky žárlivosti oddálí, svou "hvězdu" pochválí. Cínový vojáček z nitra veršů skutečný život přináší. Poznamenán, sám nešťasten. Podmanit si, všeho schopen. Miloval, však temnotou polapen. Oči modré jako chrpa, jako studánka, v níž utonout je slastí ducha. Pohled jeden jediný, jak pokorný, skromný, eroticky chtěný. Noční polibky něhu neminou, v tříštivém zrcadlení, v zlatavém loži milenců za oponou. My, smrtelníci, dotkli se a nasytili velkého světa vášně, však v komůrkách půvabů samotné existence lásky tápeme. Můj milý, má milá, kdo místo v našich srdcích zaplní. Milovaní, rozhození, do drahých poloviček zamilovaní? Vyprávějme o dvoření, o lásce jako o sladkém zjevení. Nejdramatičtější poklona pro lásku, která tahá za nitky zrození, dokáže být krotkou šarlatánkou, smířlivou hostitelkou, laskavou básnířkou velkých nadějí. Chci žít, umění mistra slov a snů už je dávno pryč, srdce se rozskočí, muž minulosti o romanci mládí pomlčí. Jedny dámské šaty postačí. Propouštím, odpouštím. (17.05.2015)