Gejša

Zajímavě zpracované zákulisí v nám v podstatě neznámé kultuře, exotické prostředí a to vše neskutečně hezky a výpravně natočené. Kromě vizuální stánky je krásná i ta hudební, která sice na samostatný poslech nepůsobí moc japonsky (resp. spousta pasáží z také "východně-exotického" soundtracku Johna Williamse Sedm let v Tibetu zní dost podobně, přestože jde o naprosto jiný film z úplně jiné kultury), přesto zní nádherně nejen ve filmu, ale i na samostatný poslech (dominantní housle a cello). Bohužel film má i své zápory - jednak dost dlouhou stopáž (bylo sice pořád na co se dívat, ale po čase se i to krásné okouká) a hlavně dost stupidní příběh - exotika neexotika, jde v podstatě o normální americkou romanci (akorát místo kluka si gejša hledá cosi jako "sponzora") a na tu je víc jak 2 hodiny trochu moc. Nehledě na to, že při takovém příběhu spolu s megavýpravou a barevnými kostýmy nám tu vznikl docela pořádný kýč. (01.04.2007)

70%. Velmi mě mrzí, že jsem Gejšu neviděl v angličtině, to by byl určitě mnohem větší zážitek. Už to, že tři hlavní ženské role hrají Číňanky, je u filmu z japonského prostředí poněkud do očí bijících (pokud to nevíte, je vám to ale srdečně jedno), a rovněž tak rivalita bývalé a současné manželky Yimou Zhanga (režiséra Hrdiny a Klanu létajících dýk, mimo jiného) filmu rozhodně přidává na pikantosti... Musím to vidět ještě jednou a v originále! (08.06.2008)

U podobných filmů hodně záleží, kdy se na něj člověk dívá. Jestli v době, kdy si teprve filmový vkus vytváří (pak dává vysoké hodnocení) nebo kdy už má vytvořený svůj styl a hodnoty (pak jde hodnocení dolů). Já ho viděla brzo a zřejmě už nikdy neuvidím, tak nebudu mít důvod ubírat. Nicméně kouzlo exotického světa se povedlo a působí. (13.10.2014)

Vznešená skoro-nuda. Rob Marshall akoby nevedel, o čom nakrúca film, v akej kultúre operuje, kde má pritlačiť a čo je vedľajšie. Jediné, čo robí leporelo nevzrušene za seba naukladaných bezpohlavných scénok zaujímavým, sú solídni herci a krásna hudba Johna Williamsa. Čo-to zachraňujú tiež posledné dve minúty (s pekne namixovanými farbami na pozadí), ktoré síce zabíjajú vyznenie úmyselne nehollywodského subjektu, no na druhú stranu mu dodávajú emocionálny kontrapunkt, potrebný pre spokojnosť mainstreamového diváka. (14.01.2006)

Není moc filmů, které bych si dala dvakrát po sobě během dvou dnů. Film se Ziyi, Kenem a Michelle je jednoznačnou zárukou hlubokého příběhu, plného silných lidských osudů. Taky díky brnkálistům na šamisen si výlety do exotické Země vycházejícího slunce opravdu užívám, byť z mnou jmenované trojice, je čistokrevný Japonec pouze Ken. A romantička jako já si samozřejmě nejvíc užila závěr. Nevím, koho chválit víc, ale tady kralovala hlavně Ziyi. (27.04.2017)