Nahý obed

Na chrobáka transformovaný písací stroj zabíja druhý, na ženského chrobáka transformovaný písací stroj kvôli tomu, že je nepriateľským agentom... Na divnú neľudskú bytosť premený písací stroj sa snaží osúložiť sfetovanú ženu, no zabráni mu v tom šialená gazdiná, ktorá písací stroj donúti vyskočiť z balkóna... Niekoľko ľudí sedí v miestnosti plnej zavesených, polomŕtvych, mimozemsky vyzerajúcich ne-humanoidov a z ich hláv vyrastajúcich chobotov vysáva akúsi halucinogénnu tekutinu... To je len niekoľko pamätihodných psychedelických okamžikov z tohto šialeného Cronenbergovho opusu, ktorý je v podstate o písaní a živote Williama S. Burroughsa, autora knižnej predlohy k Naked Lunch (ktorá sa týmto dostáva do môjho knižného zoznamu "most wanted"). Na filme nejde neoceniť tradične vynikajúcu atmosféru, nápaditosť (ktorá pochádza pravdepodobne čiastočne od Burroughsa a čiastočne od Cronenberga), jazzom šmrncnutú Shoreovu hudbu a Petera Wellera (z jeho postavy som mal pocit, ako keby som sledoval nadopovaného noirového detektíva). Plný počet ale tentoraz nedávam a ani presne neviem pomenovať prečo, no mám pocit, že oproti skorším podobne ladeným Davidovým filmom ako napr. Videodrome (spoločný znak: totálna psychedelickosť) či Dead Ringers (prepadanie drogovej závislosti) je Naked Lunch trošku slabším kúskom. Ale stále je to veľká spokojnosť a 8 / 10. (02.06.2008)

Cronenbergova adaptace nechutného paskvilu jménem Nahý oběd má jednu velkou nevýhodu - způsob adaptace ocení zřejmě jen lidé, kteří mají povědomí o Burroughsově životě a díle, respektive o jeho filozofii psaní. Drtivá většina diváků nerozluští odkazy a citace a ztratí se ve snaze dešifrovat děj o špionážních agenturách vysílajících své hmyzí prostředníky pro komunikaci s agenty v terénu a neschopnost dobrat se pointy povede k otrávenosti a zklamaným hodnocením. Zbylí nadšenci a milovníci režiséra ocení skvělou výpravu, herce, efekty a ujetý smysl pro humor, kterým v podstatě Cronenberg adaptaci pojal. Do režisérova portfolia tenhle film zapadá perfektně. (01.03.2012)

Je to boj, ale nemůžu dát víc, a paradoxně za to může film natočený mnohem později, a to eXistenZ. Přijde mi to ne že podobné, ale stejné, jen místo virtuálního fantasmagorismu jsou tady důvodem k bizarním představám a halucinacím, které mnohdy tak nenápadně přecházejí z reálu zpět do vyšinutí, že se v tom lze jen těžko orientovat, drogy. Pan režisér tytéž prostředky použil i v eXistenZ, což u mě vyvolává otázku, zda-li mu nejde víc o krapet zvrhlou formu než o téma samotné. (27.10.2004)

Rád bych tento snímek více docenil, jeho originalitu, nápaditost a další kvality vnímám, ale bohužel šel po většinu času dost mimo mě. Když se tam začaly pravidelně zjevovat nechutně oplzlé příšery a monstrózní hmyzí potvory, které si tu Cronenberg neodpustil přesto, že tentokrát vlastně horror ani netočil, nejednou jsem málem pokroutil hlavou. Postupně se mi sice v souvislosti s nimi pár nápadů líbilo (jako třeba psací stroj coby součást těla jedné z metamorfoz té příšery), ale i tak nemohu říct, že by se mi pan režisér trefil do noty... a to mám různé podivnosti a absurdnosti ve filmech i rád. Jenomže atmosféra byla tady slabá na to, aby mě dokázala do všech těch kafkovsky podivných situací kolem pana spisovatele naplno vtáhnout. Humoru, který by mohl celý absurdní příběh učinit atraktivnějším, jsem postřehl pramálo. Ve výsledku jde o čistý mindfuck, v němž jsem postrádal hutnou myšlenku, nebo jí přehlédl. K žádné z postav jsem si nenašel hlubší vztah, herci mě tu také moc nezaujali (snad trochu Roy Scheider, který tu měl ale stejně roli v rozsahu dvou scén). Vcelku zvláštní zážitek, ve filmu mě na jedné straně řada scén svým pojetím upoutat dokázala, ale jako celek mě Nahý oběd přesto moc nebavil a vypadá to, že cestu k Davidu Cronenbergovi si asi nadále budu hledat obtížně. Ale možná jsem jen neměl (už dvakrát) při výběru filmu šťastnou ruku. Starší Mláďata byla skvělá a díky nim zatím jeho tvorbu úplně nevzdám. [60%] (02.07.2022)

Musím říct, že nakonec jsem velmi mile překvapen, protože filmy podobného ražení "realita, sen- čert to vem" ode mě odchází i s odpadem a já jsem nucen snášet moje exotické hodnocení u snímku, který má celkově třeba 80%. Naked Lunch je naštěstí v pohodě koukatelný, což ovšem není zrovna zásluhou příběhu, který je na můj vkus pořád moc ujetý, nýbrž zásluhou Cronenberga a jeho maličkosti v podobě závislosti na slizu, odpudivých monstrech a bizarních představách, které nejsou jen na ozdobu, ale i účinně posouvají celý děj. Herce jako Weller nebo Holm je také radost sledovat, ať už vystupují ve scénách sebedivnějších a nejsliznatějších. A navíc Cronenberg má velkou výhodu v tom, že ví, co chce, narozdíl od takového Davida Lynche, který o tom někdy nemá ani páru. Není to pořád můj šálek kávy, ale negativy tentokrát prostě zahrnovat nemohu. 65% (20.08.2013)