Keyke mahboobe man
En liten bit av kakan
Ein kleines Stück vom Kuchen
My Favourite Cake
My Favourite Cake
Obsahy(1)
Načernalá romantická komedie o lásce, která kvete v každém věku a za každého režimu. Mahin, starší žena s chutí do života, se nechce smířit se svou samotou. Vyjde svému štěstí naproti a podaří se jí najít muže s okouzlujícím úsměvem, jenž stejně jako ona patří k poslední generaci, která ještě pamatuje, jak se v Íránu žilo před islámskou revolucí. Snímek, který zahájil svou pouť v soutěži Berlinale (vítěz ceny FIPRESCI), prezentuje nejen úžasně roztomilou dvojici staříků, toužících pít život (a víno) plnými doušky, ale také proti sobě staví paměť jejich generace a teokratickou realitu současného Íránu. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (1)
Recenzie (9)
(KVIFF 2024) (Spoiler alert!) Režisérské duo Moghadam-Sanaeeha se ve svém snímku zaobírá tématem osamělosti a lásky v pokročilém věku na příkladu dvou sedmdesátníků: Mahin a Faramarze. Tvůrcům se podařilo úsměvným a veskrze přirozeným způsobem zobrazit tklivou situaci lidí, kteří zůstali na stáří sami - a navíc v represivním Íránu, kde musí být ženy řádně zahaleny a kde je alkohol nežádoucí. Divák tak trochu tuší, že onen večer, během něhož se oba osamělci snaží dohnat poslední dekády, bude mít hořkou pachuť, nicméně - c'est la vie! Kolonoskopie a společná sprcha to zabily. P.S. "Hlavně tam nebuď dlouho!" ()
Íránské duo Behtash Sanaeeha a Maryam Moghadam už tuzemští diváci možná znají díky Baladě o bílé krávě, která u nás byla před dvěma lety v kinech. Oproti tomuto morálnímu dramatu nabízí novinka mnohem odlehčenější a divácky přívětivější podívanou, i když ne úplně po celou dobu bezmála stominutové stopáže. Příběh sleduje sedmdesátnici Mahin, která je sice soběstačná, vitální a nostalgicky vzpomínající na mravnostně uvolněnější časy před íránskou revolucí, jde však také o ženu osamělou a opatrně hledající spřízněnou duši. Tu nakonec najde v dobráckém taxikáři Faramarzovi a rozjede se tak poněkud nepravděpodobná, avšak okouzlující a bezprostřední romance, jež připomíná, že na podzim života už si není třeba na nic hrát – a taky že opravdu není na co čekat. ()
Sympatická seniorská romance s hřejivým průběhem a melancholickým dozvukem zasazená do represivní země, kde rodící se milostné vztahy komplikují náboženské tradice i mravnostní policie, která vás zatkne třeba i za špatně zahalené vlasy. Vzájemné důvěrné sbližování dvojice osamělých penzistů, kteří se znají sotva dvě hodiny, je napsané, natočené i zahrané nesmírně civilně, přirozeně a roztomile. Hodně tomu přidává lehkonohý humor, několik scén je dokonce na hlasité výbuchy smíchu. Kdyby film udržel po celou dobu komediální tón a výsledkem by opravdu byl (tak trochu pohádkový) příběh o tom, že i lidé v důchodu mohou na stará kolena začít novou životní kapitolu a navzdory všem okolnostem a překážkám dojít k vytouženému štěstí a lásce, byla by to okamžitá klasika. ()
Při sledování íránského dramatu jsem si několikrát vzpomněla na Slámovu Bábu z ledu (rovněž tematizující hledání lásky v pokročilejším věku). Snímek se rozjíždí spíše jako komedie – návštěva party kamarádek byla dokonalá – aby končil v nečekaně závažné náladě. Ač mě dění na plátně upřímně zajímalo, chování hlavní hrdinky na mě nepůsobilo úplně realisticky – opravdu by si sedmdesátnice, jakkoli osamělá, pozvala domů úplně cizího člověka? - Přinesla jsem vám ukázat film. - Co je to za film? - Moje kolonoskopie. ()
Obstojně napsaná vztahová romance, která skvěle tematizuje pocity odcizení a osamělosti starší generace na pozadí íránského restriktivního režimu. Samotná pasáž romantického vzplanutí dvou seniorů je podávána natolik citlivou a bezprostřední formou, že působí naprosto přirozeně a chvílemi až roztomile. Nenápadný menší klenot letošních Varů. [80%] [MFFKV 2024] ()
Reklama