Yeonae soseol

První romantický korejský film, co mi nesedl, a nějakou dobu si od nich raději dám pauzu. Přitom první polovina byla na jeden nádech. Ye-jin Son je pastva pro oči, příběh je s lehkostí krásně podávaný a celá první půle pro mě byla jedna radost. Jen se ve mě při druhé části neprobudily ty pocity, které asi měly, což u romantických filmů je dost zásadní věc a je mi smutno, že to nezapůsobilo. Občas se hold musí na film dobře vyspat. (03.06.2009)

Já vam nevim, jihokorejci, jako mistři těchhle bechderoucích romancí natočili podle mě lepší kousky. Kdybych se dokázal vyhnout tomu porovnávání s ostatníma citovkama, který mě vyždímaly až do morku kosti, byl bych asi nadšenej víc. Takhle je to o trochu menší concerto, než nabízí třeba muj vrchol A moment to remember. A co mi tam trochu vadilo, že chvílema jsem se v těch dějovejch liních ztrácel, tim pádem jsem se snažil najít, a tim pádem mě to odtrhávalo od vnímání. Naopak to ale nemění nic na tom, že jihokorejci jsou v tomhle žánru prostě asi nejlepší. (04.01.2010)

Vitriol do očí všech cyniků, kteří nevěří v lásku na první pohled, v přátelství mezi mužem a ženou, v idylické soužití tří lidí různých zájmů. Ač Lover’s Concerto ukazuje rovněž všelijaká úskalí těchto pomyslných „mýtů“, jeho konec vyznívá do pozitivna. Brečet přesto budete. Zaručeně. Pravdou zůstává, že mě toto jihokorejské slzavé údolí nezanechalo v natolik vláčném stavu jako jiné tamější snímky. Dílem vinou zdlouhavějšího nabíhání hlavního romantického motoru, dílem lehkou zmateností, co se postav a jejich vzájemných vztahů týče. Bez ostychu si toto dovolím vyčíst režisérovi, jehož následující film, Almost Love, rovněž nevynikal sevřeností. Minimálně tři časové roviny a množství nedůležitých vedlejších postav zavání přehnanými ambicemi. Je toho příliš a jen máloco plní svou funkci, když už to napíšu takhle bezcitně. Naopak právě srdce a jeho rozechvělost během posledních minut tlačí hodnocení silně nahoru. Nenechám se ovládnout city a této veskrze průměrné romanci, nepříliš zajímavé ani zábavné, čtyři hvězdičky nedám. Jsem svině, co se dá dělat, ale když koncert zamilovaných, pak raději Lásku nebeskou. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, MartinNDL, tragos (21.10.2008)

Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. (01.06.2006)

Pohled na lásku a přátelství zase z troju jiné perspektivy a to poněkud netradičního "milostného" trojúhelníku. Jenže jak už to tak v životě bývá (a v Korejském filmu zvláště :) - věci nejsou takové jak se zdají být. Netriviální forma vyprávění skákající v několika časových rovinách může být občas trochu matoucí, ale zase si divák nemůže být úplně nikdy jist, jelikož pocity aktérů jsou většinou poze naznačovány (nebo ukázány retrospektivně). Co se herců týče, sice nemohu říct, že by mě některý extra zaujal, ale dobří byly všichni. Na závěr samozřejmě ten zprávný doják, takže celkvově velmi hezký film. (08.01.2010)