연애소설
Lover's Concerto
Réžia:
Han LeeObsahy(1)
Ji-hwan se před léty setkal s dívkou Gyung-hee a její kamarádkou Soo-in, která ho okouzlila natolik, že ji téměř ihned vyznal lásku. Přestože je odmítnut, chce být alespoň kamarád obou dívek. Všichni tři pak prožívají krásné přátelství až do okamžiku, kdy začne přerůstat v hlubší cit, díky kterému vstupuje do příběhu zmatení. Ačkoli obě dívky tíhnou k Ji-hwan, jedna z nich se ho snaží vzdát, ale vše se poněkud zvrtne a koncert srdcí umlkne. Po pěti letech Ji-hwan začne dostávat poštou fotografie a ty ho upomenou na obě dívky, na věci které spolu prožili a vydává se hledat to, co se zdálo ztracené. (Mantis)
(viac)Recenzie (104)
"Zamiloval jsem se. Tolik to bolí. Ale já chci, aby ta bolest nikdy nepřestala." Film plný krásných a jedinečných momentů a nečekaných zápletek. Nevím, jak lépe vystihnout lásku. Drama, které je podáváno tím nejpřirozenějším způsobem... kapka po kapce. A až je mísa plná do poslední kapky, film skončí... nepřeteče. Takže pro mě dokonalé, a ještě víc. ()
Protože jsem pár jihokorejských filmů už viděl, řekl jsem si, že tentokrát mě nedostanou. Bohužel, film si mě získal už po půl hodině a dřív než zkončili titulky mě totálně rozsekal.. je zde tolik originálních nápadů, ostatně jako ve většině JK filmů, že se až divím, kde to pořád berou.. smutné scény které vás rozbrečí konstrastují s těmi úsměvnými, až po okamžiky kdy budete mít ústa od ucha k uchu.. nejvíc mě pobavila scéna jak ji-hwan močí do pole :) jako menší minus bych dal trochu zmatený a možná přiliš komplikovaný závěr, časové prolínání které tomu taky moc nepomůže, na konci jsem se už pomalu ztrácel kdo je vlastně kdo.. Jinak, jasná 5 //Nejdřív, jak šel čas,myslel jsem na ně stokrát za den, pak devětadevadesátkrát, osmadevadesátkrát, sedmadevadesátkrát, a pak jsem zapomněl počítat...nebyl jsem si jistý, jestli měly černé nebo hnědé vlasy...nebo jestli jsem je měl opravdu rád... nebo jestli jsme se vůbec potkali. ()
Tenhle film je pro mě srdcová záležitost, co se týče korejských filmů. Ani nedokážu vyjádřit jak neskutečně nádherný film tohle je. Smrtící nálož na city přicházi zhruba v poslední čtvrthodině, kdy umírá Soo-in (později se Ji-hwan dovídá, že to byla Gyung-hee, jelikož si dívky prohodili jména) je neskutečně silná scéna, poté setkání po letech s pravou Soo-in a záverečná scéna, kdy Ji-hwan čte dopis od obou dívek, zvlášť pravé Soo-in. Film podbarvuje velice pěkný soundtrack. Pokaždé, když uslyším hlavní melodii z filmu, tak mě stále vždy zamrazí. Pro mě velice silný zážitek, na který nikdy snad nezapomenu. 100 %, jak jinak. ()
Je to veľmi dobrá romantická dráma. Má dosť dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sa spozná s nerozlučnou dvojicou dievčat a keďže sa do jednej z nich na prvý pohľad zamiluje, vyzná jej lásku, lenže je odmietnutý a tak sa stanú aspoň priateľmi. Lenže puto sa medzi všetkými tromi zosilňuje, ale časom sa prestanú stretávať a keď si na to mladík po pár rokoch spomenie, rozhodne sa obe priateľky nájsť a zistiť, ako sa im darí. So spracovaním som spokojný, chválim rozdelenie filmu na dve časové línie, minulosť, kedy sa samotný vzťah medzi tromi priateľmi odohrával a súčasnosť, kedy si mladík na svoje kamarátky spomína a navyše má menší priestor aj jeho sestra, ktorá je tiež zamilovaná. Hlavný priestor má samozrejme minulosť, ktorá je dobre zvládnutá, po dobre podanom úvode, z ktorého zaujme hlavne scéna s hodinami sa už začne nerozlučné priateľstvo, na ktoré sa skvelo pozerá, v strednej časti sa už viac začne riešiť láska, čo sa mi tiež páči, ale z celého filmu ma to zaujalo najmenej hlavne kvôli tomu, že som nevedel, komu mám najviac fandiť, keďže si ma získali všetci. A najlepšia je posledná tretina, ktorá už prejde do čistej drámy a navyše ponúkne jeden zaujímavý zvrat a tomuto už ani nemám čo vytknúť. Takže celý film nemá slabé miesto, páčil sa mi od prvej do poslednej minúty, ale stredná fáza trochu zaostáva. Herecké obsadenie je vynikajúce, klasik žánru Cha Tae-Hyun, moje obľúbené Son Ye-Jin a Lee Eun-Ju, táto trojica má s prehľadom najviac priestoru a v menšej úlohe poteší aj mladá Moon Geun-Young, takže obsadeniu sa nedá nič vytknúť. A podobne spokojný som aj s réžiou a technickou stránkou, Han Lee to zvláda bez problémov, len emócie tu nie sú až tak silné. Plné hodnotenie dať nemôžem, na špičku žánru to podľa mňa nemá, ale aj tak je to veľmi príjemný zážitok, ktorého všetky stránky sú výrazne nad priemerom. 79% ()
Vysoké hodnotenia ma navnadili. Možno až príliš. Pre kórejský film mám slabosť, ale zákonite nie všetko človeku sadne. Trojica kamarátov prvú polovicu filmu neustále niekde sedí, rozprávajú sa, cestujú a po hodine sa jedna postava pýta hlavného hrdinu "Čo ste vy celý ten čas vlastne robili ?", ten sa zamyslí a hovorí " Fakt, čo sme vlastne robili?". Zmätený divák si možno v duchu povie, načo to vlastne pozerám... V podobnom prázdnom duchu film ešte pokračuje pol hodinu a tesne pred koncom príde niečo, čo vnímavejší divák tušil už dávno. Mali by sa mi liať slzy po tvári, ale ostal som chladný. Celé mi to prišlo nejaké prázdne a vzhľadom na jednoduchú dejovú líniu, aj poriadne natiahnuté. Nie je to zlé, ale pre mňa iba na jedno pozretie. 60%. ()
Reklama