Konečne máme republiku
A máme, co jsme chtěli
Réveillon
Réžia:
Michal Kunes KováčKamera:
David HofmannHudba:
Stephanie CopelandHrajú:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Šišková, Ady Hajdu, Jana Kovalčiková, Jan Budař, Judit Pecháček, Daniel Fischer, Dávid Hartl, Rachel Kramer, Juraj Loj (viac)Obsahy(1)
Na Silvestra, len pár hodín pred rozpadom Česko-Slovenska, sa rodina Varchalovcov stretáva v Banskej Bystrici pred kostolom, aby jej členovia spoločne pokrstili najnovší prírastok do rodiny, malú Zuzku, dcéru Petra (Daniel Fischer) a Heleny (Judit Pecháček). Peter však krst zmešká, pretože sa mu do rúk dostal spis jeho otca Daniela (Ady Hajdu), z ktorého sa dozvedá, že otec bol vedený ako agent ŠtB. Keď Peter konečne dorazí domov, okamžite konfrontuje otca Daniela so svojím objavom. Danielovo srdce to nezvládne a dostane infarkt. Život mu zachráni rýchly zásah rodinného priateľa (Bolek Polívka) a zvyšku rodiny (Eva Holubová, Anna Šišková, Jana Kovalčiková, Jan Budař). Daniela odvážajú do nemocnice. Po tom, ako Peter prezradí dôvod otcovho kolapsu, začnú sa vyplavovať ďalšie a ďalšie varchalovské tajomstvá a hádka o otcovi a jeho motívoch naberá na obrátkach. Keď spoločne listujú spisom, rodina sa s každou ďalšou stránkou otriasa v základoch. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (62)
Česká kinematografie se topí v dramatech, hořkosladkých komediích a trapných komediích... jiné žánry jsou Tabu a neumí se dnes natočit. Čest pár vyjímkám, ale ty to český film nespasí. Když se něčeho příliš je vám z toho časem šoufl a mě už bohužel z toho šoufl je. Když vidím co dokáží natočit za pár peněz ve Španělsku třeba je mi z toho smutno.. Dříve jsme uměli, scifi, thrillery, špionážní komedie, historické filmy, výborné muzikály, komedie s výbornou nadsázkou, sem tam i Kriminálky, je to škoda, že se seženou prachy jen na tyhle oprašovaný témata pořád dokola.. ()
Dva stavitelné motivy se tu zbytečně tlučou. Nebyl důvod zasazovat odhalení minulosti otce zrovna do dne rozdělení republiky, prostě nebyl. Místo soustředění se na rodinné drama s překvapivým rozuzlením odvádíme pozornost 31.12.1992 a dělení federace. Líbila se především mladičká Rachel Kramer, který místy vypadá jako Keira v Love actually! Líbila se Kovalčiková i Budař, Judit prosím nedávat brýle. ()
Tak nebylo to úplně špatné, ale uvítala bych, kdyby se to neslo alespoň v nějaké nadsázce, protože takhle to bylo hodně depresivní. Nepatrné úsměvy ve mně občas vyvolával Honza Budař, ale u něj se to dalo čekat. S povděkem kvituji, že Bolek Polívka tu měl tentokrát civilní roli, ve které nijak nepřehrával, no a Eva Holubová je prostě Eva Holubová. Snad by to bylo o level zajímavější, kdyby ty okolnosti kolem spisu stb byly víc kontroverznější, ale co už. ()
Ďalšia komédia z doby komunizmu, vtipné momenty striedajú tragické udalosti, odohrávajúce sa v jednej rodine, takmer celý film v jednom byte. Zaujímavé je sledovať kostýmy, zariadenie bytu, takisto soundtrack, ktorý nás prenesie do 90.rokov. Historické udalosti sú tu zobrazené dokumentárne, čo umocňuje autentickosť a zasadzuje nás do presne vymedzeného času, kedy sa lámal rok 1992/93 a vznikla naša republika ako aj Česká. ()
„Zničit rodinu pravdou je to nejjednodušší,“ zní jedna z mnoha hezky znějících vět v této kompetentně zrealizované, místy i zábavné, většinu stopáže však jen kolem důležitých věcí nejistě našlapující konverzační dramedii. Oproti mnoha vyloženě komerčním česko-slovenským kouskům je aktuální film bezesporu důstojnější, sám se sebou však zápasí až příliš na to, aby si z něj šlo něco smysluplného odnést. Více zde. ()
Galéria (9)
Zaujímavosti (4)
- Režisér Michal Kunes Kováč o svojom prvom celovečernom filme: „Mojím úprimným cieľom je sprostredkovať divákom osobnú skúsenosť a vyrozprávať príbeh, ktorý nám pripomenie, že rodinný pokoj je nevyhnutný na to, aby spoločnosť odolala turbulenciám politických búrok. Film zavedie divákov do hlbín ich vlastných rodín. Ukáže ich veľkosť, nedostatky, útrapy, lásku, nenávisť a ich jedinečnosť v nádeji, že nám možno pripomenie, aby sme objali svojich rodičov a poďakovali im, alebo sa postavili problémom, ktoré sme dlho zametali pod koberec.“ (Arsenal83)
- Název je narážkou na revoluční píseň „Budujeme“, konkrétně se jedná o verš: „Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!“ V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu: „Dobře nám tak.“ Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. (sator)
- Bolek Polívka prijal úlohu, pretože tieto udalosti vnímal citlivo: "Rozdelenie Československa sme prežívali so smútkom, pretože som mal k Slovensku vždy blízko." (Arsenal83)
Reklama