Pravidlá boja

Věhlasný scénárista mimo jiné mého velmi oblíbeného Ronina, si napsal a zrežíroval už na tehdejší poměry nízkorozpočtový (ve výsledku zoufale prodělečný) příběh toho, co mohlo Roninovi předcházet. Výsledkem je komorně působící deziluzivní akční drama o tom, jak funguje politika. Přestřelky jsou přímočaré a efektivní (ne, nemyslel jsem efektní), herecké výkony velmi dobré, příběh zrovna tak. Bohužel je zkraje vyprávěn "tak nějak divně". Uvržení přímo do děje se musí dít tak, aby divák aspoň něco chápal. Tady se - podle nějakého logického klíče - skáče ze scény do scény, a vy prostě nevíte. Až někdy v půlce se přejde na tradiční srozumitelnou kolej. Mám podezření, že to způsobila střižna, ale ono je v podstatě jedno, kde je příčina, důležitý je výsledek, a ten mě dost rušil. Val Kilmer celý film táhne, ale závěrečný proslov Eda O'Neilla, to je skutečný klenot. Čím blíže konci, tím je Spartan lepší. Takovýchhle filmů moc není, bohužel dokud je někdo neskloubí s pro toho "průměrného diváka" dostatečně přitažlivou fasádou, tak ani do budoucna nebude. Není to sice tutovka, ale zaslouží si svých 80%. (14.09.2011)

Thriller pro intouše. Mamet zde použil stejné postupy jako ve svém pozdějším počinu, filmu Redbelt, kzerý znovu resuscitoval žánr bojového filmu. Jako etablovaný divadelník píše Mamet především brilantní dialogy, ale rovněž jako režisér má svůj výrazný rukopis. Jeho přínos pro žánr spočívá v civilním a věcném ztvárnění žánrových klišé. Tato snaha by nebyla sama o sobě nijak objevná, vnášení realistických prvků do žánrových podívaných je dnes ve filmu všeobecný trend. Mamet však na rozdíl od svých kolegů nepřidává tyto prvky zvnějšku, ale zevnitř, skrze psychiku a motivace svých postav. V případě Spartana má důkladně nastudovánu situaci v tajných službách nejen z hlediska faktů, ale především z hlediska charakterů lidí, kteří v oboru pracují. Výsledkem je nadupaná akce místy připomínající policejní reality show. Hlavní role se suverénně zhostil Val Kilmer, který předvádí kreaci opravdového drsňáka. Tvrdí chlápci typu McClaina vedle něj vypadají jako fantazijní projekce gaučových povalečů. (11.01.2010)

Napodruhé byl Spartan určitě o dost lepší, hlavně kvůli většímu pochopení děje. Ten i jiné aspekty filmu si nejsou nepodobné seriálové 24ce, ta má pro smůlu Spartanu ale navrch. Zaprvé v postavách, Kilmer je sice perfektní, ale všichni ostatní jsou hodně nevýrazní, snad jen Bell nám fajnově ukaže, že neumí hrát jen investigativní středoškolačku. Parádních zvratů se také dočkáme, ale já si nemůžu pomoci, u takových špionážních thrillerů mám rád, když jsou více, přestože šablonovitě, podmaňovány údernými zvukovými efekty nebo hudbou. Syrovosti zde příliš neholduji. Příběh, kamera a vůbec obrazové zpracování filmu je ale super, a já ačkoli jsem chtěl nechat původní 3*, tak Spartanu tu slabší čtyřku rád přihodím. (14.09.2006)

Vysoce seriózní pohled na névždy etické postupy tajných služeb. A to i přes účast Vala Kilmera. Nutno říct, že jeho postava zprvu navozuje trošičku béčkovou atmosféru, postupem času, ale krásně zapadá do chladného prostředí, a i když se ke konci mění v akčního hrdinu, stále si snímek udržuje odstup a vůbec se nesnaží cokoli přikrášlovat. Tímto je dost nenápadný film velice sympatický a nebýt několika hlušších míst, pak bych se z dilematických 70 procent přiklonil k vyššímu hodnocení. (12.05.2012)

Ak sa mám priznať, tento film som si pozrel najmä kvôli Mametovi v úlohe režiséra, inak by som ho pravdepodobne ignoroval. Ten je totiž ako scenárista skutočne skvelý, o tom ma už stihol presvedčiť dávnejšie, lenže réžia? Vážne som bol zvedavý, ako mu to pôjde, či udrží kvalitne nastavenú latku. Prostredie tajných služieb a tiež politické hry ako také, to u Mameta nie je nič nové (Ronin, Wag the Dog), čiže som mal pomerne vysoké očakávania. Tie žiaľ z môjho pohľadu naplnené neboli, no zas na druhej strane, nedá sa hovoriť ani o nejakom výraznom sklamaní. Hlavný problém vidím v tom, že dej je tak trochu chaotický a hlavne zo začiatku sa v ňom dosť ťažko orientuje. Tiež by som ocenil o niečo kvalitnejšiu vizuálnu stránku, ktorá na mňa pôsobila veľmi stroho. Avšak tak to asi aj malo byť, prostredie tajných služieb, špionáží a podobne nejak extra oku lahodiace asi ani zobrazené byť nemôže (iba ak 007, ale to už je samozrejme o inom) - s tým sa ale podľa môjho názoru tiež dalo narábať, viď napríklad už spomínaný Ronin, ktorý je pútavý a divácky príťažlivý tak či onak. Má totiž nejaké to svoje čaro. A práve to mi chýbalo v Spartanovi, niečo, čím by ma to výraznejšie zaujalo. Rešpektujem, že je to profesionálne zvládnuté, realistické a podobne, lenže tentokrát mňa osobne to chladné poňatie až tak nepresvedčilo. Možno to bolo tými očakávaniami, inak si to vysvetliť nedokážem (inak v tomto smere to mne osobne pripomenulo čiastočne The Score, ktoré vo mne vyvolávalo dosť podobné pocity z profesionálne odvedenej práce, no tiež ma to nejak výraznejšie nezaujalo). Kilmerov výkon bol tiež dosť strohý, lenže v tomto smere nemám čo vytknúť, keďže sa niesol v rovnakom duchu ako celý film... Rozmýšľal som aj nad troma, lenže záver sa mi nepozdával vôbec, taký nemastný neslaný. 2/5 (26.07.2014)