Reklama

Reklama

V roku 1944 sú sovietske vojská už v ofenzíve, ale nepriateľ je stále nezdolný. Jeden zo sovietskych pilotov Michail Devyatayev (Pavel Prilučnyj) je v leteckej bitke zostrelený nad nepriateľským územím a skončí tak v nemeckom zajateckom tábore. Tí mu dajú možnosť zachrániť si život - ak bude ďalej slúžiť v ich farbách. Michail si však radšej zvolí útek. Ako však uniesť lietadlo z prísne stráženej vojenskej základne, kde nacisti vyvíjajú zbrane, ktoré môžu na poslednú chvíľu zmeniť priebeh vojny? Založené na skutočných udalostiach. (Arsenal83)

(viac)

Recenzie (44)

Big Bear 

všetky recenzie používateľa

Předně bych a to myslím za nás za všechny rád poděkoval kamarádovi desade, který filmu udělal slovenské titulky. My dříve narození nemusíme ze zaprášených šuplíků mozkových záhybů dolovat ruská slovíčka a ti později narození pak mají šanci vidět film a plně mu  porozumět. Takže - Díky! :-)   -----   O tomhle borci jsem nevěděl a jsem velice rád, že o něm Rusové natočili film, protože na takové machry by se opravdu zapomínat nemělo. Rovnou říkám, že bych zakázal spoilery, protože v nich filmaři divákovi často odhalí to nej z  celého filmu. I tady tomu málem tak bylo. Naštěstí pro nás letecké fandy se na letadla hojně dostane i ve zbytku filmu a tak vyloženě ošklivá pachuť z vyplácání wow efektu tady nehrozí. V podstatě nemám co vytknout, snad jen ty účesy. Já prostě nevěřím, že je Germán po příjezdu do koncentráku neokudlal dohola. Tady nešlo o žádnou módu, ale o vši a šíření nemocí. Němci se báli nákazy v táborech tak moc, že na některé ubikace či marodky ani nechodili a posílali tam jen kápa. Pochybuji, že by nechali Rusy běhat mezi nimi s takovým páčem jako měl hrdina. To ostatní vám bude možné připadat přitažené za vlasy, ale svědků na tento čin bylo dost a ti vše potvrdili tak jak je vyprávěno. O to více smekám. He111 nebyl jednoduchý na řízení. Trochu nechápu co kolega sator ve svém obsahu nazývá nejnovějším bombardérem se zbraní odplaty na palubě... He111 v roce 1944 rozhodně nebyl žádnou novinkou (zařazen do služby u Luftwaffe byl už v roce 1937 a spolu s Do17 byly Heinkely 111 v roce 1940 nejnasazovanějším dvoumotorovým bombardovacím letounem Bitvy o Británii...). Smutný byl konec uprchlíků, protože přežít koncentrák a dostat se do rukou Smerž, to je možné jen Rusku!  Je to zvláštní, ale mně ve filmu kupodivu chybělo nějaké větší napětí. I tak ale dávám za 4 dávky z horní střelecké věže, protože jsem si to užil a herecké výkony mi přišly slušné, bez takové té ruské afektovanosti. navíc film byl bez nějakého většího patriotického gerojství, ač by si ho v tomto případě možná dokonce zasloužil. Určitě doporučuji k vidění, po dlouhé době zase zajímavá mňamka z druhé světové! * * * * ()

Morholt 

všetky recenzie používateľa

Pokud jde o útěk samotný, tak ten byl parádní a co jsem se tak dočetl, tak v mezích možností odpovídal skutečnosti. Líbila se mi i stíhací sekvence, která přišla na začátku, ačkoliv nutno podotknout, že to v podání Rusů bylo kapánek přehnané. Ale tím správným způsobem. Problém jsem měl s postavami, ke kteýrm se mi nedařilo najít cestu a tudíž mi byl jejich osud jistým způsobem lhostejný. Ani život v lágru a plánování útěku, což vlastně zabralo většinu stopáže, mě nějak nechytlo. Ne že by to bylo atmosféricky či technicky špatné, ale nepůsobilo to na mě intenzivně. Prostě jsem tomu utrpení a brutalitě nevěřil. Možná je škoda, že se tvůrci víc nevěnovali tomu, co přišlo po útěku. To by mohlo být mnohem zajímavější, ale je otázka, jestli by se pak na něco podobného sehnaly peníze. Nicméně Děvjatajevovi a jeho lidem všechna čest a jsem rád, že jsem se prostřednictvím filmu dozvěděl o další pozapomenuté kapitole II.SV. 60% ()

Reklama

sator 

všetky recenzie používateľa

Léto 1944. Sovětská vojska jsou v útoku, ale nepřítel je stále velmi silný. Stíhací pilot Michail Devjatajev (Pavel Prilučnyj) je zajat. Musí se rozhodnout - vrátit se na oblohu, pokračovat ve válce na straně nepřítele nebo se vydat do koncentračního tábora na ostrově Usedom. Zoufalé eso Devjatajev volí třetí variantu - útěk. Nelze však uniknout z tajného ostrova, kde se testují německé řízené střely. Můžete ale odletět - na letišti je nejnovější nepřátelský bombardér se „zbraní odplaty“ Třetí říše na palubě. Odletět - a udělat nejtroufalejší útěk ve vojenské historii. Film vychází ze skutečného příběhu Michaila Devyatajeva, hrdiny Sovětského svazu. ()

Marze 

všetky recenzie používateľa

Milovníci válečných příběhů a leteckých her zažijí hody. Snímek se rozjíždí rovnou pěknou vizuální akcí. Ovšem třeba vzdušné souboje o Británii trvaly max. půl minuty. Pilot vystřílet zásobník a vrátil se. Jsou zde dva režiséři a napsáno je to čtyřmi specialisty. Prý je to podle skutečné události. Je zde hodně klišé. Připomíná to Top Gun s Cruisem ve válečném provedení. Scénář se mi zdál dost klipový a mohl se více odsoudit stalinský režim. ()

Arsenal83 

všetky recenzie používateľa

Film prináša veľmi zaujímavý a napínavý príbeh Michaila Devjatajeva, ktorý dokázal ujsť z nemeckého koncentračného tábora vzduchom. Kúsok, na ktorý nacisti ani nepomysleli. Pritom mal obrovské šťastie pri vzlete aj pristáti, niekoľkokrát ho minuli strely bombardérov, inému prenasledovateľovi sa skryl v mrakoch. To sú všetko naozaj pozoruhodné javy a natočené je to dobre. Ale film neukázal aj jeho ďalší osud, ktorý je zaujímavý minimálne rovnako. Stalin totiž opovrhoval tými, ktorí sa nechali zajať. Každý vojak, ktorý padol do zajatia, bol automaticky považovaný za zradcu. Preto im príkazom bolo nariadené, aby si preventívne vždy nechali jeden posledný náboj pre seba a v prípade hroziaceho zajatia radšej spáchali samovraždu. Kto tak neučinil, čakali väčšinou na nich gulagy, dokopy sa do Ruska vrátilo po vojne 2 milióny zajatcov a nikoho s otvorenou náručou nečakali. Ani Michail to nemal jednoduché, síce sa nedostal do toho gulagu, ale dlhý čas ho nikto nechcel s puncom zajatca zamestnať, až neskôr dostal konečne miesto robotníka v kazanskom prístave a prešli dlhé roky, kým sa stal reálnym hrdinom. Film preto mohol mať dve časti, aby bol jeho osud stvárnený úplne. ()

Galéria (10)

Zaujímavosti (13)

  • V skutočnosti sa Devjatajev vyznal aj v cudzích lietadlách. Ovládať bombardér sa naučil zo starých kusov kabíny, ktoré mu jeho komplici tajne nanosili. Po nociach študoval celú pilotnú dosku a ovládanie. (Dajman)
  • Michail Petrovič Devjatajev zomrel v Kazani v roku 2002 vo veku 85 rokov a je pochovaný na cintoríne Arskoe v Kazani neďaleko pamätníka druhej svetovej vojny. V jeho rodnom Torbejeve je Devjatajevovo múzeum (otvorené od 8. mája 1975) a pamätníky v Usedome a Kazani. (Dajman)
  • V roku 2002 sa Devjatajev stretol s pilotom Günterom Hobohmom, ktorý ho pred viac ako polstoročím prenasledoval z raketovej základne. Obaja letci vypili po pohári vodky a objali sa. Devjatajev tiež zašiel do Peenemünde, kde zapálil sto sviečok pri pamätníku sovietskych vojenských zajatcov. (Dajman)

Reklama

Reklama