tlesk

Mix muzikálu a soudního dramatu mohl dopadnout dvěma způsoby. Buď skvěle, nebo úplně tragicky. Nic mezi tím. Joker: Folie à Deux byl pro mě osobně asi nejočekávanějším filmem letoška, ze kterého se vyklubalo obří zklamání. Nejvíce mě asi mrzí promarněný potenciál a naprosto toporný scénář. Film je přitom krásně natočený, Joaquin Phoenix a Lady Gaga jsou skvělí. A i přesto, že oba (i zbytek obsazení) hrají jako o život, Gaga si coby Harley krade spoustu prostoru pro sebe, pěvecky film tlačí před sebou (ačkoli Phoenix taky svým zpěvem celkem překvapil), nedaří se z muzikálových prvků zdaleka vykřesat nějakou pamětihodnou sekvenci. V hlavě mi po zhlédnutí neutkvěla žádná choreografie, žádný hudební motiv. Nic. A to je u filmu, kde snové sekvence plné hudby a zpěvu přímo vybízejí k tomu, aby se filmaři vyloženě kreativně „vyřádili,“ prostě špatně. A špatně je to obzvlášť když máte k dispozici jednu z nejlepších popových zpěvaček současnosti, a talentovanou skladatelku Hildur Guðnadóttir, jež skvěle zachytila Jokerovo šílenství už v jedničce. Tady jsem měl pocit, že nejvýraznější tóny co ve filmu zazněly, byly právě ty z předešlého filmu. Narážky na komiksový svět jsou fajn, přítomnost jedné známé postavy z Batmanova „miniversa“ potěší, ale je to málo. Jediné, co mě opravdu potěšilo byl závěr, který obratně rozvíjí jednu z hlavních myšlenek, přítomných už v prvním filmu. Joker je něco víc, než jedinec. Idea. Ztělesnění chaosu, který Arthur rozpoutal a pak mu přerostl přes hlavu. Todd Phillips svůj prvotní úspěch nepřekonal, ba dokonce pravděpodobně pohřbil to, co jeho předchozí snímek s ikonickým záporákem dělalo tak skvělým a přelomovým. Tento experiment se bohužel napodruhé nepovedl…

Beetlejuice Beetlejuice je přesně tím pokračováním, jakým měl být a jaké jsme od něj čekali. Bez čehokoliv navíc. Je zkrátka oddychovou černou komedií od Tima Burtona, jež si bere to nejlepší ze svého předchůdce a po letech čekání přináší fanouškům jedničky nostalgickou jízdu, která krom několika málo svěžích nápadů hraje možná až příliš na jistotu a přitom rozvíjí mnoho vedlejších zápletek. Film má skvělé efekty a slušně odsýpající tempo, díky němuž se po celou dobu stopáže nestihnete nudit. Nebojí se povedených sekvencí, kdy mimo jiné dojde i třeba na animovanou příběhovou vsuvku, ale i scény, při nichž stříká krev. Michael Keaton si návrat do své oblíbené role nahláškovaného, trhlého a úchylného antihrdiny užívá a celý film vyloženě táhne. A vy se budete bavit s ním. A byť ty nejlepší momenty jsou většinou citacemi scén z prvního dílu, vůbec to nevadí. Spolu s ním pak filmu poněkud překvapivě dominují právě staří známí (s výjimkou Aleca Baldwina a a Geeny Davis, jejichž nepřítomnost je ve stručnosti vysvětlena), zatímco nové postavy v čele s Jennou Ortegou a záporačkou v podání Monicy Belluci působí krapet nevyužitě. Odtud plyne možná drobné zklamání. Podtrženo sečteno: Burton se vrátil ve slušné formě a jeho návrat k srdcové tématice se povedl a stačí to. Případný Beetlejuice Beetlejuice Beetlejuice už by ale musel přijít s něčím neotřelejším a upřímně doufám, že na něj nedojde…

Mord je jedním z nejupřímnějších a nejrealističtějších českých filmů, jaké jsem viděl. Díky výborným hercům i „nehercům“ vás doslova vtáhne. Míra autenticity je zde opravdu značná. Problém je, že nejen ústřední téma zabijačky, ale i jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi příliš nerozvíjí. Nejde se do hloubky, ani na to pro krátkou stopáž není dostatečný prostor. Zůstává tak skvělá komedie s prvky dramatu, u které jsem se ale místy neubránil dojmu, že ji ve Varech maličko „přechválili.“ Přesto jsem se nad postavami, postavičkami a situacemi tu dojal, tam upřímně zasmál. Protože žiji na vesnici a občas jsem viděl archetyp někoho, koho sám znám. Je to dobrý film a Adam Martinec je rozhodně výrazný tvůrce, který se svou prvotinou skvěle uvedl. Snímek je velmi komorní, místy bohužel působí možná až příliš „televizně.“ Není to nový Černý Petr, Hoří, má panenko, nebo snad další Pelíšky. Minimálně na posledního jmenovaného se nechytá osudovostí a drží se při zemi. Rámec vesnické rodinné zabijačky nemá ambice vynášet do popředí nějaká širší témata. Rýpne si do nějakých těch rodinných stereotypů a ukáže, že někdy není příliš pozdě na to, snažit se narovnat rodinné vztahy. Přesto jde o výrazný český filmový počin, který si rozhodně zaslouží pozornost. A vůbec. Na mě: pisálka nedejte a zvažte zhlédnutí sami!