katakomb

Film vzbuzuje nepříjemné pocity, nijak výrazné, ale soustavné, jako kamínek v botě, mírná nevolnost, hlasitý rozhovor, co ruší od soustředění. Nejsou to nijak skličující úzkosti ani nezvladatelná, panická nervozita: právě díky divnokameře a absolutnímu pocitu opravdovosti situace, se dostavuje pestrá mozaika pocitů v iritujících, nepříjemných kvantitách - a vlastně i kvalitách, tedy v mezích skandinávské kultury (korektnosti, mlčení, nebo naopak otevřeně verbálně konfliktních situací či vyříkávání si, včetně třeba následné ostrakizace, poslušnosti..), čímž film tento “skandinávský fenomén” účinně a úspěšně konfrontuje.

Pár fajn záběrů a občas i nějakej ten efekt. Ale jinak nemastný, neslaný film s neoriginální hudbou a místy dost špatným líčením (ta Nortonova černočerná bradka byla občas k smíchu).

Asi mi chybí dostatek soucitu nebo jsem se absolutně nenaladil na filmovou frekvenci, ale mě tohle totálně minulo. Tak jak byly ve filmu zobrazené jednotlivé katargické a zlomové okamžiky (kocour a jeho osud a to, jak se v tom ústřední pár prakticky dobrovolně utápěl) ve mně nevzbudily ani trochu pochopení nebo lítosti, ale musel jsem si spíš klepat na čelo a ptát se sám sebe, kdo by takovýmhle způsobem reagoval a vlastně nereagoval. Nakonec úraz aneb švestková povidla - to už jsem pauznul a šel si udělat toasty. Slabota a nudota...

Film, jehož děj je založený na zvratech, které se, byť se stupňující intenzitou, objevují v pravidelných intervalech, přestává díky téhle předvídatelné rovnici bavit lehce za polovinou. A nepomůžou tomu ani nude trumfy v první třetině. Schieleho biografie v tomto podání na mě rozhodně nezapůsobila ani za nehet tolik jako jeho obrazy

Když se tragédie setká s poezií, aneb občas stačí jen několik vět a aby se člověk dojal, netřeba slz ani explicitní zobrazování smutku, to divadlo se odehrává uvnitř (ať už uvnitř diváka nebo uvnitř ústřední postavy tohoto snímku). A skvělý soundtrack jako třešinka na dortu

Ano, musím uznat, že tahle klasická honička policajtů a gangu z dob, kdy neexistovaly kamery v ulicích a nebyla GPS navigace a benga jezdili autama, co vydržely náraz do betonových svodidel, má svoje napětí a je v tom jakýs odraz doby, teda hlavně díky tak mimoděk zachycené špíně a odpadkům v ulicích. Ale tentokrát se nevezu na obdivovatelské vlně fanoušků - nerozporuju, že v rámci žánru jde o dobrý film, ale tak vyndanej jsem z toho zas nebyl.

Kovbojky njesou nijak můj žánr. Ale tohle bylo mistrovský dílo, tandem Newman-Redford, skvěle natočenej skvělej příběh, žádný zbytečný odbočky, románky, žádná zbytečná přestřelka navíc ani podobnej molitan, kterým je potřeba vyplnit stopáž.

Upřímně mě to nebavilo, usínal jsem u toho a ani přehlídka latinskoamerických šulinů mě nijak nerozproudila, ačkoliv musím uznat, že všechny nude scenes byly do filmu řemeslně zakomponovaný dobře a film nebudil dojem špatnýho béčka, který se snaží nahnat ztracený body výměnou za dickpics. Jinak že by mě nějak významně oslnilo vykreslení postav, vývoj, napětí mezi vězni atp., to fakt ne - snad jen chod samotné věznice mi chvilku vrtal hlavou, ale jestli to tak opravdu chodilo, je mi vlastně už druhej den fuk. Film nijak neurazí, ani nenadchne.

Už předtím, než jsem začal koukat na twin peaks jsem tušil, že komplexnost bude vyžadovat dost pozornosti a hlavně pamatováka na..no na všechno ;) takže jsem si radši pouštěl seriál plus film a vystřižené scény více méně co nejvíce pohromadě, jak čas dovolil. Upřímně jsem byl ze začátku třetí série trochu zklamanej z toho, že se táhla hlavně v lynchovsky surrealistický estetice a tak trochu postrádala lynchovskou lehkost, břitkost a humor prvních dvou sérií. To se ale s přibývajícími epizodami změnilo, vlastně otočilo. Nakonec musím obrazně smeknout nad Lynchovou mozkovnou a schopností vytvořit tak komplexní a mnohovrstevný příběh (a to v průběhu několika dekád jeho tvorby..). Napadá mě snad jen srovnání s Tolkienem a komplexitou jeho Středozemě - byť je to srovnávání jablek s hruškama, uznávám, asi to nedokážu vyjádřit míň neohrabaně. Zkrátka, Twin Peaks pro mě byl skvělej zážitek, kterej by si určitě zasloužil ještě někdy nějaký pokračování

Přeexponovaná intrikánská dvouhodinová romance, která ničím nepřekvapí, sice nenudí k smrti, ale to jen proto, že scény jsou tolik vysaturované, že nenechají zamhouřit oko, navíc stokrát zrecyklovaný námět o kulihráškovi, co se vetře mezi smetánku, taky nikterak neohromí. Dvě hvězdy za uchu lahodící saltburnskou angličtinu (napriek voiceoveru) a za vskutku šťavnatou outro-scénu Barryho Keoghana ;)