Jeoffrey

Nemá asi moc smysl si nalhávat, že by Wistoria: Wand and Sword byla v rámci svého příběhu něčím víc než jen dalším tuctovým šónenem. Je to nejnovější variace na téma „do Bradavic nastoupil někdo, kdo tam nepatří“ spojená s klasickým klišé „všichni si myslí, že hrdina je slabý, ale on je vlastně skrytě nejsilnější“. Máme tu i klasický turnajový arc. Hlavní hrdina je sirotek, takže je jasné, že v jeho minulosti je zakopaný pes k něčemu velkému a po posledním díle už začínám tušit o co jde a také jak zdejší svět funguje. Do toho tu máme klasické prozkoumávání kobek, protože co by to bylo za Bradavice, kdyby tu studentům nehrozilo každý rok smrtelné nebezpečí, plus DanMači a jemu podobné jsou pořád v kurzu. Co víc, je tu i ta nejokatější kopie profesora Snapea jakou jsem v anime zatím viděl. Taky je mi docela jasné, co je zač Rosti, nebo spíš s kým je spojený (SPOILER). Prostě tenhle seriál je tak moc očividný, že o něm po dvanácti dílech tuším skoro všechno, ale i tak jsem si jistý, že se podívám na druhou řadu a je dost pravděpodobné, že se mi bude líbit, stejně jako řada první. Ono totiž to, že je něco generické a klišé ještě nemusí být špatně, když to umíte dobře podat. A to se tady daří. Ať už jde o to, že Tacuja Jošihara tu zúročil svojí skoro čtyřletou práci na Black Cloveru a tak se svým týmem připravil hodně líbivé a choreograficky i vizuálně lákavé a barevné akční sekvence. Nebo třeba i to že zkušený skladatel Júki Hajaši do toho také občas solidně šlápnul, a tak mají mnohé důležité scény i ten správný hudební podkres a díky tomu i fungující atmosféru. Postavy jsou hromada klišé, ale nepracuje se s nimi špatně a třeba rozvíjející se rivalita mezi Willem a Sionem mě dokázala i pobavit. Přijde mi, že tvůrci tady prostě vědí, s čím pracují a umějí to poměrně efektivně divákovi prodat (vytěžit z minima maximum), aby fandil hlavnímu hrdinovi a chtěl vědět, co bude dál, nebo spíš v tomhle případě, jestli je vše tak, jak očekává. Zkrátka někdy je asi v jednoduchosti síla a když se mi všechno dobře podá, tak nemám problém dát 7,2/10 (nebo i víc) i když vím, že tu mám v základu další tuctový šónen.

Kdybych si měl vybrat jedno anime, na které jsem se v této sezóně nejvíc těšil, které mě dokázalo pobavit a nabít pozitivní energií, které zkrátka mělo ten správný letní feel pak bych bez rozmyšlení vybral tento kousek. Pro každého, kdo měl divoké mládí, je to skvělá podívaná (já nevím jak vy, ale když mě bylo 18-25 tak to byla hromada alkoholu, průšvihů i snahy si všeho co nejvíc užít a samozřejmě i vidět nějaký ty nahotinky - takže za mě "real as shit!"). Pro každého, kdo se chtěl pobavit a osvěžit v tomhle vedru je to skvělá podívaná (kdybych to měl pojmenovat, tak asi - "Prci, Prci, Amanchu!"). Pro každého, kdo se chce dozvědět trochu o potápění a vidět nějakou tu krásnou podmořskou scenérii se tu sem tam taky něco najde. Jinak opening je naprosto perfektní energická letní záležitost, kterou jsem si musel okamžitě pořídit. Za mě naprostá spokojenost, výborná zábava s přesným postřehem na závěr. Zkrátka dejte mi nějaký to kvalitní pití, dobrou partu a zažijete věci, tohle se (jak jsem měl možnost nedávno zjistit) nezměnilo a takový jsem i já... Pro mě (z těch nových kousků) TOP léta 2018 - 8,4/10

K The Fable jsem si budoval vztah postupně, přeci jen dokážu najít hned několik věcí, které pro mě tak nějak drhly a hlavní z nich je asi tempo. The Fable je poměrně pomalý seriál, který hodně prostoru věnuje svým postavám a pozvolnému budování jednotlivých zápletek. Občas byl až tak pomalý, že jsem se přistihl, že zívám a moje pozornost utíkala kamsi směrem do říše spánku. The Fable také není seriál o nějaké té šílené gangsterské akci, je to spíš nahlédnutí do zdejšího světa, které se hodně snaží vézt na gangsterské atmosféře. Akce je tu většinou rychlá a rázná, jak se na pravé profíky sluší a patří, ale vede k ní často tolik dějové výstavby s omáčkou kolem, že je ten nepoměr mezi akcí a klidnými pasážemi z běžného života až příliš patrný. Akční scény jsou většinou poměrně povedené, obzvlášť jedna s „šesti sekundami“ se mi hodně líbila, zpravidla bývají i slušně animované, oproti běžným scénám, u kterých mi animace přišla maximálně průměrná. Ani hudba mě moc nechytla. Na druhou stranu díky tomu pomalejšímu tempu jsem opravdu dobře poznal mnohé postavy a dokázal si k nim najít cestu. Nejlepší byl pro mě asi samotný Fable / Sató. Dobrosrdečný muž, který může působit tak trošku retardovaně, ale když vezmete do úvahy, že většinu svého života strávil buď v práci nebo ve výcviku někde sám v horách, tak vám dojde, že rozhodně nemůže být králem v mezilidských interakcích a že když svou pozornost upínal celý život jedním směrem, tak mu prostě spousta běžných věcí uniká. No a vzhledem ke své práci, spojené s tím, jak jí provádí, je jasné, že to musí být slušný podivín, profesionálního legendárního zabijáka nemůže dělat jen tak někdo. Ale i většina postav dostala dobré prokreslení, stejně jako samotné prostředí, které ne vždy bylo o těch mafiánech. Humor tu byl také hodně svérázný, moc ho sice nebylo a až příliš často se točil kolem místní televizní celebrity Jackala, jehož zábavnost nikdo kromě hlavního hrdiny nechápe anebo kolem samotného hrdiny a jeho neznalosti běžných věcí, ale občas mě seriál dokázal rozesmát, třeba v těch částech, kdy si Jóko vzala někoho na skleničku do baru. Celkově to zkrátka je takový pomalejší, atmosférický a sympatický seriál, kterému jsem ale musel přijít na chuť. 7,4/10