velkyvezir

Ten konec mě rosekal... /// Po pár dnech jsem šel na film podruhé a: v tomto případě neumím a vlastně ani nechci rozklíčovávat nejrůznější aluze ve filmu, ale užívám si fascinaci expresivních a dynamických obrazů, hereckých výkonů a míchání časových linií. Pane Tauši, děkuji, naposledy se mi stalo na přelomu 80. a 90. let u Rain Mana, abych šel do kina na stejný film a odcházel s myšlenkou jít pak ještě potřetí.

Upravená verze Rio Bravo, přesto mne to baví.

O Bolkovi kde kdo píše jako o násoskovi a kdoví co ještě, ale málokdy se setkám s hodnocením jeho jako divadelníka. Nepřestává mne fascinovat, jak již v mladém věku se uvedl jako vyzrálý herec i režisér. A taky mne nepřestává fascinovat, jak umí pracovat se scénou a rekvizitami. Žádné dekorativní předměty, ale věcí denní potřeby s vtipnými úpravami (kohoutek v kočárku). Ať Pépe, nebo Šašek a královna/syn či Am a Ea, Bolek velmi brzy vytvořil vlastní svébytnou poetiku prostoru, který je užitných a zároveň nepotlačuje výkon herců. Přes všechny možné nedostatky Bolka jako člověka (ať hodí kamenem, kdo je bez viny), uživejme si a těšme se z jeho přítomnosti na tomto světě. A kdyby náhodou jste někdo četl tyto řádky a máte tip, jak se mohu dostat k záznamu jeho představení Pezza versus Čorba, prosím, napište mi.

Absurdita života. A ten zvuk, ten vydal za víc, než přímé záběry z tábora.

Herecký koncert Lipského.

Viz lekr.

Je potřeba oddělit dvě věci - herecký výkon od příběhu. Herecky jde skutečně o koncert Bohdalové a Vlasákové. S příběhem už je to horší kvůli nedůvěryhodnému zlomu, že novinářka nezveřejní pravdu a obětuje profesní čest pro lhářku.

Vavrův styl mi sedne. Nevšedně a vtipně o stanicích metra. Vůbec mne nenapadlo, jak se na každodenní prostor dívat jinak než jen jako ... no každodenní prostor.

Bohužel druhá řada se nepovedla, seč se herci snažili.

Vizuálně výborné, ale že bych si z toho jako mnozí ostatní ucvrkával, tak to fakt ne.