oLí

Od tý zk_rvený wtf scény jsem věřil v nějakou šílenou fantasmagorickou pointu nebo vícero twistů, ale s tímhle vyústěním mi smysl filmu prostě uniká ( leda že by to bylo natočený podle skutečný události - a i kdyby, tak těžko říct, jestli je pak hodno ocenit něco takovýho vůbec a proč zfilmovat nebo takovej nápad jako námět filmu vymyslet ). I přes snahu pochopit onen důvod s čím do toho režisér/scénárista šel a dal si práci to zrealizovat se mi jej bohužel nebo možná bohudík najít nepodařilo. Původně jsem chtěl nechat bez hodnocení, ale pokud mám hodnotit, tak jedině takhle. PS se SPOILERY: To zatáhnutí diváka do absolutního psycho pekla hlavní postavy s tím, že se mám jako on chuť poblít a zabít prostě neberu jako cokoli pro film či prožitek z něj ocenitelného. Šlo by to natočit jakkoli kýmkoli, přejedu svý dítě omylem na zahradě sekačkou na trávu, spadne mi z náruči při vyklánění na mostě etc, jako proč, proč tyvole?! PS2: Už jsem na to nejspíš přišel, bez ironie - mám vždy poslechnout svou ženu a neprosazovat si svou za každou cenu. A nekupovat severskej nábytek vyrobenej v Číně. Ok, to beru a musím dát tedy alespoň 1* Ale bylo to teda kure*sky nepřijemné poučení. 3/10

Děravý jak ementál, ale pokud divák přijal dávno známý fakt, že Shyamalan rezignoval na snahu ( nebo zkrátka ztratil tu schopnost ) točit plně seriózní snímky, může se bavit. Za mě jsou tyhle jeho jednohubky s dobrým nápadem úplně v pohodě, užiju si je, i když je mi líto vždy nevyužitého potenciálu, čehož si je ale sám tvůrce naštěstí plně vědom a točí je s nadsázkou a v určitém období i dřívě chybějící hravostí. Hartnett naprosto výbornej. 6/10

Od začátku až do nějaké 80. minuty perfektní - vše funguje, jak má - těžce znepokojivá atmosféra, pomalé tempo správně těžící, žánrově šlapající, bezchybná taktika sebevědomého tahu na branku, vydržel bych u filmu klidně další hodinu - kdyby - až se k té brance přiblíží a má jí ve finále plně odkrytou, neselhal v tom nejdůležitějším a nevystřílel všechny rány naprosto vedle - takže veškerá předešlá snaha a úspěch ve výsledku úplně k ničemu, velká, velká škoda. 6/10

V podstatě ve výsledku asi jako poslední Predátor/Prey. Snaha, cit i dostatečný um v kombinaci s kořeny kultovní série, ale pořád si myslím, že by si fanoušci zasloužili víc. Nenudil jsem se ani chvíli, je to celé velmi fajn a fanoušky asi potěší, ale to i díky nízko nasazené laťce, kdy si dnes filmaři s těmito návraty neví příliš rady. Celou dobu je to však dobré a baví, za mne selhává tam, kde se mělo nejvíc a nejpečlivěji udeřit - Vetřelec na scéně. Děs, konfrontace s oběťmi. Toho jsem se dočkal jen do jisté míry, protože Alvarez se očividně snažil nejvíc horrorově vyřádit v poslední dvacetiminutovce, jejíž přídavek se po Alien, Aliens a Smrti ve tmě samozřejmě nabízí a je očekáván. Od scény s hnízdem, pulse rifle a výtahem jsem byl mezi 3-4* a docela s nadšením a očekáváním seděl v napětí, co příjde na úplný konec a na 4* to bohužel není, ale je jim blízko a filmu tu v hodnoceních sedí, za mne moc hezkých a spokojených 7/10 a lehce hořkej pocit, že závěr mohl být vymyšlen lépe - lehce Smrt ve tmě vibes aka pusťmě na chvíli Alvareze ze řetězu, když se do teď držel a soustředil na látku okolo pokračování kultovní klasiky.

I přes svou délku od začátku do konce překvapivě poutavé i zábavné. Velmi slušný rodinný film, který splňuje vše, co by téma strašidelného domu splňovat mělo. Sympatické postavy, dobrá atmosféra, pěkné efekty, hodně strašidel a fakt nenudilo, s dětmi mě to hodně bavilo. 6.5/10

V náladě, stopáži (!) a celém ději výrazně jiný díl než všechny předchozí, Zatoichi v průběhu filmu jako téměř vedlejší postava ( kterou ale není, úvod i závěr patří vyloženě jemu ). Pro mě první Zatoichi za 5* a i přesto doufám, že zbylých 6 dílů půjde zpět ke kořenům série. 5* však nutných, 4 by byly málo, protože - 1) Kihači Okamoto 2) Toshiro Mifune 3) Akira Ifukube a Ajako Wakao 4) Senšššeeeeeiiiiii. 9/10 Brutal díl.

Bezpochyb jeden z nejlepších vězeňských filmů, jaký jsem kdy viděl. Gulag hadr, Japončíci se s tím rozhodně nesrali. Drsný jak sviň, od začátku vtahující a nepříjemnou tísnivou zlou atmosféru navozující - výborná hudba, kamera, herci.. Nakadai zde řekl bych až zbytečný, ale i tak výborný - jen měl dle mne až přiliš úzké mantinely hraní ( jaký rozdíl oproti jeho dva roky staré spolupráci s Gošou z gangsterské fresky Kirjúin Hanako no šógai, kde byl jak utržený ze řetězu ). Na dekapitaci se tu příliš dlouho nečeká a dojde i na medvídka. Bezútěšný, tvrdý, Japonský.. mrazivý a přesto ne chladný. 9/10

Vizuální lahůdka se spoustou naprosto fantastických záběrů a krásnou Ajako Wakao. I když jsem se ani chvíli nenudil ( tempo není kdoví jaké, ale odsejpá to ) tak mě to příběhově a postavami nedostalo - bylo mi s ubývající stopáží čím dál více jedno, co se s nimi bude dít a jak to nakonec dopadne, i když bylo předem jasné, že pro slunce v tomhle příběhu místa není. I tak nadprůměrná filmařina, co si v pohodě těch 6.5-7/10 zaslouží - protože nabídne divákovi něco, co rozhodně za jeho pozornost stojí, je nevšední a je poznat, že za filmem stojí velmi talentovaní tvůrci, cosi pro mě zásadního mi tu ale pro 4* chybělo.

Achjo, já už nevím, co psát, abych se neopakoval... Při nakoukávání Japonských historických samurai filmů asi v poslední době vyzobávám to nejlepší, co jen lze, nebo nevím... a nestačím se divit, je to krásný a cítím z filmu zase tu radost, poznávám něco novýho ( i když už jsem byl Kurosawou i jinými dříve políben ) a zažívám krásný filmový okamžiky, radost z filmu a hlavně emoce, prožitky a zamyšlení a to tyhle Japonský filmy prostě servírujou. Nevěděl jsem, o čem Kagemuša je, jen že má tři hodiny ( pro mě noproblemo - baví li mne to )... ale tohle. Já jsem se ani nemohl otočit zády, když jsem se šel vyčůrat nebo napít a šel ke klávesnici zmáčknout mezerník na stopku, musel jsem se stále dívat, co se ve filmu děje, nemohl jsem si nechat ujít ani pět vteřin, protože kdejaký pohled, neverbální interakce mezi hrdinama by mi unikla a já bych pak už nevěděl, prostě jsem od toho nemohl odtrhnout oči... za celých 180 minut, stačí ? Vizuálně nádherné, možná by někdo očekával více bitevních scén, ale o tom tenhle film vůbec není, vůbec.. je to nádhera, nechte se unášet.. vyprávěním, herci, hudbou.. finální pasáž je strašná, půl hodinu před koncem jsem si říkal, jak to spěje k hezkému konci, holt osud byl jiný a o tom tento film je, o osudu, a o osudu Šingena Takedy a jeho rodu, Tacuja Nakadai, píšu to počtvrtý, je zase jinej - nepoznal bych ho, to je herec, jeden z nejlepších, co jsem prostě kdy viděl... ten konec za znění skladby Finale Shinichirô Ikebeho  je něco nepospatelného. 9/10

Co k tomu říct, opět brilantní snímek z historie Japonska, opět úplně jiný než ostatní a opět nemám slov, jak na mne zapůsobil. Nejde jen o tu zde naprosto špičkovou filmařinu, přenesení do historického Japonska období Edo, herecké výkony (Nakadai... opět dokonalý, to jeho herectví vůbec nechápu, je v každé roli úplně jiný a tady si to zase dává neuvěřitelným způsobem, to je prostě herectví na té nejvyšší možné světové špicce a dost možná a bez nadsázky byl jedním z nejlepších herců celého světa své doby), pak ty dialogy a hustou atmosféru, ale také o to, jaké emoce vyvolal a zamyšlení zanechal. Prostřední část o rodině je strašně nepříjemná, opravdová a aktuální dnes i zítra... Stejně tak společenské poměry a ukázka pokrytectví Domu Iyi se nese naší historií od pradávna a není tomu jinak ani dnes. Pokud dostanu špičkovej filmovej zážitek co do řekněme zábavy, ze kterýho mám radost ale zároveň ve mě vyvolá silné emoce hluboko uvnitř - protože je v něm kus pravdy/opravdovosti a ještě mě příjměje k různým zamyšlením, tak víc mi snad film ani dát nemůže... a tohle snad nikdy nezestárne - na to, že má snímek již 62 let nepůsobí vůbec v ničem zastarale. Jo a dobře s nima vyje*al. 10/10