Narciska

Moc krásné záběry, příště jen trochu brzdit v projevu - neděláme ve vztahu k přírodě špatně všechno, stejně jako je naivní tvrdit, že naši předci s ní žili v dokonalé harmonii. Oceňuji, že dokument je "jen" výstup práce na obnově toku Dunaje, to je určitě skvělý počin.

Objektivita 0 %, nestrannost 10 %... Za mě přesný příklad toho, jak lze špatně točit dokument! Autor sice představuje působivé téma (prostředí vysoké politiky spojené s očekáváním konce světa), ale tím, jak spojuje jednotlivé záznamy (Trump, novodobí vykladači Bible, muži s meči), vytváří obraz, který není odrazem skutečnosti, ale čistě jeho nazíráním světa. Svůj postoj neodkrývá a nedochází mu, že přestavuje své názory stejně zaslepeně, jako protistrana, kterou kritizuje. A ještě se pouští do komentářů a projevuje tak svoji neznalost náboženství a historie tam, kde mohl prostě požádat o vyjádření odborníky. Ale to už by výsledný obraz nevypadal tak, jak by on chtěl.

Určitě to není průměrný film. Hotel vysoko v horách, hodně sněhu, čtyřčlenná rodina, s tím si filmaři vystačí. Příběh a styl, kterým je natočený, to utáhne. Zajímá vás, kam se to vyvine, myšlenka filmu je velmi neotřelá. Horší už to je s dialogy, jako by je diktovala demokratická propaganda - blablabla, přetvářka, volná láska, vnitřní nespokojenost bez zjevné příčiny a zase blablabla. Mluvit, aby se mluvilo, každý má své právo - mluvit do všeho a sobecky se prosazovat. Ale za vidění to dle mého stojí, i když myslím, jedno stačí.

Krásná příroda, kapky vody ovoněné slunce, mrazivá krajina, hebká srst lam guanaco, elegance koček a jejich lovu, exotičtí ptáci. Krásný dokument, nádherné záběry.

A kdyby jen skřivana? Zde hezky k vidění i drop velký, ani bych ho u nás nečekala, moták lužní, dravec, co vyvádí mladé na zemi. Příroda fascinuje, chraňme ji.

Navzdory několika výrazným negativům - přehnaný, ale typický, americký filmový patriotismus, přehnané množství brutálních záběrů a potoků krve, přehnaná mluva a gesta, jako vytasená do kamene, a ústřední dvojice, které jsou též spíš živé legendy než lidské bytosti, je to silný film, který má stále co říci. Který dokonce může pomoci k rozšíření našeho poznání. Který se snaží ukázat, že na obou stranách války jsou lidé, co prožívají to samé. Který se snaží ukázat, že válka je zlo, jíž si vlastně nikdo nepřeje.

Notoricky známé události a jejich dopad na jediného člověka je velmi těžké ztvárnit. Právě proto, že je to tak známé a ještě k tomu se to týká bolesti a truchlení. Toto pojetí je nenápadné, neotřelé, brilantní. Elegance a noblesa zůstává decentní, jako šaty, které halí bytost a její city. Film Jackie je dobře provedenou hrou perspektiv, retrospektiv a hledání. Film, který vzdává hold, nestrhává pozornost a přináší závan naděje.

Nechápu, proč se takové filmy točí. Annie Girardot se zaskvěla, to ano, ale to je přece jasné, tím spíš měla být větší pozornost věnována ostatním. Místo toho dosti nevýrazný ansámbl. Ale to není pointa. Pointa je, že to je samoúčelné, nechutné, bez snahy cokoli vysvětlit. Takových filmů se točí dost i teď a zájem diváků zdá se vzbuzují, asi to není pro citlivé povahy.

Minimalistické pojetí, zajímavá atmosféra, spíš ponurá, zajímavé dialogy. Dějově tomu něco podstatného chybělo a něco zbytečného přebývalo. Jedno shlédnutí stačí.

Prvních 25 minut nedokázalo změnit první dojem. Zrychlené, zkratkovité, prvoplánové, dialogy úděsně hloupé, herci se nestali postavami, které hrají. Za 25 minut jsem se dozvěděla to, že návrh věže nejdříve sám Eiffel odmítl jako nevkusný a samoúčelný, aby pak impulsivně přijal za své coby zhrzený milenec. Jediné, co mohlo být kladem, historické kostýmy, účesy a prostředí se zcela topí pod tím vším balastem, a to je celkem umění. Připomnělo mi to seriál Marie Kapetová.