tomalakis

Já to nízké hodnocení chápu. Tenhle film je zkrátka příliš sofistikovaný a běžnému divákovi nedá prakticky nic z toho, co by očekával. Chcete válečný film? Bitev je tu pramálo. Chcete drama? Najdete jen ironii a absurdno. Chcete prožít pohnuté osudy současníků? Žádný z nich nepochopíte. Chcete historii? Té budete mít vrchovatě, ale s podstatným problémem: historii naprosto nepřefiltrovanou moderním pohledem. Protože tenhle film nevyvinul nejmenší úsilí zalíbit se nějak divákovi (antiklimatický, otevřený konec musel pro mnohé působit jako vyložená facka, což nepochybně měl), ani se nepokusil uchopit nějaké téma, s kterým byste se mohli ztotožnit, ani nezasadil žádný nadčasový a šablonovitý narativ do historických kulis, ale podává naprosto syrové a nezaobalené svědectví o době, kdy muži byli nafintění panáci přespříliš zabraní do vlastní cti a ženy pitomé slepičky tlachající nesmysly a jejichž každodenní pachtění vám bude připadat, jak z jiné planety. Všechno je to ale precizně napsané a vypiplané, a působí neuvěřitelně autenticky (komparz ve svatební scéně), že začnete hledat, jestli se Vanessa Redgrave nebo David Hemmings skutečně nenarodili v 19. století. Navíc pastva pro oči: scény na jezírku, všechny ty uniformy, garderóby a vůbec smysl pro detail, parádně rozpohybované ilustrace z dobových periodik (od Richarda Williamse), i pastva pro uši: předpotopní angličtina (dabing ani nezkoušejte, připravíte se o polovinu zážitku a stejně těmhle lidem neporozumíte) a skvělá hudba Johna Addisona... Forma tu skutečně zvítězila nad obsahem, ale zato dostala vrchovatě naloženo.

Kreativita, odvaha a originalita jsou vlastnosti, které každý velký režisér musí mít... ale zkuste si na chvíli udělat intelektuální exkurz a tohle dílko místo do kinematografických souvislostí dát do těch divadelních a uvědomit si, že divadelní produkce srovnatelné kousky zvládala už od baroka a podobné hříčky obšťastňovaly korunované hlavy 300 roků nazpět. Méliès od té řady vynalézavých impresáriů vybočuje, protože to pro nás mohl zachytit a oproti svým současníkům vybočil tím, že dokázal uvažovat mimo mísu... Čímž však vůbec nechci tvrdit, že je to málo. Ba naopak...

Jen jsem chtěl poznamenat, že mi přijde velmi vtipné, že za celých prvních šest stran recenzí zdejšího výkvětu ČSFD byl Stephen Sondheim zmíněn pouze jedinkrát. Holt za fundovaným komentářem na csfd nechoď (a nebo hodně hledej)... tímto posílám kudos JohnnyD