kwoky

Velmi efektní a dramatický úvod do učení Ori. Obě strany se zatím oťukávají, ale už je jasné, že o přátelské potřesení rukou tady rozhodně nepůjde. Člověka napadají paralely s inkvizicí a vůbec náboženstvím na Zemi. Fanatismus je prostě svinstvo. Mám rád díly, které mají koule. A tenhle mezi ně rozhodně patří. Závěr byl trochu zvláštní (generál Landry evidentně moc nepochopil, o co jde), ale přimhouřím oko.

"- Tak jak to jde na Dakaře?" "- Asi tak dobře jako tady." První setkání s Ori, respektive s převorem, nedopadne zrovna nejlíp. Poddaní jsou spíš než vírou ovládáni strachem. A jaffové si novým politickým uspořádáním zadělali na občanskou válku. Moc pěkné. A je tu i suverénně nejmorbidnější scéna v seriálu.

První půlka slouží jako intenzivní představovačka nového a vlastně i jediného člena SG-1 Camerona Mitchella. Jeho postava profesionálního ale nadrzlého frajírka je něco mezi Danielem a Oneillem. Pak je nám představen i nový generál, což je ale ve srovnání s Hammondem nebo Oneillem jen parodie na velitele. Bohužel nevtipná parodie. A objeví se tu i Vala, kterou si tvůrci bůhvíproč vybrali jako hlavní postavu. Naprosto nedůvěryhodná psychopatka, která dostala druhou šanci a zase zradila. Kdyby jí přimáčkli prsa v korzetu ještě o kousek víc, vylezou jí na zádech. Díl jako celek působí trochu jako představení klaunů. Místy je to zábava, ale já jsem asi na serióznější přístup.

Humorně laděný díl o věčné filozofické otázce, zda máme právo cestovat v čase do minulosti a tu změnit. Tady je to tedy opepřené snahou získat velmi cennou powerbanku pro antické technologie - ZPM. Nerdovská Carterová pobavila, loser Jackson se chce okamžitě chytit šance na změnu svého života a Oneilla to celé vůbec nezajímá. Dvojdíl by se kompletně zhroutil, kdyby se kamera z minulosti poškodila. Každopádně bych chtěl vidět tu pásku, která přežila 5000 let.

"Říkal jste, že máme problém. Ne, že jsme v galaktickém průšvihu." Veškerá sranda končí, teď jde opravdu do tuhého. Replikátoři decimují goauldské řady, SGC plánuje s tím zkusit něco udělat a jaffové se obávají, aby si při úspěchu goauldi nepřisvojili zásluhy. Takže roztáčíme pořádně rychlý kolotoč událostí a je to jízda. "Musíme jednat bratře. Protože jinak žádné z našich dětí nepozná budoucnost. O svobodě ani nemluvě." Když zapomenu na to, že jaffský přístup je trošičku sobecký, tak je to jeden z nejlepších dílů celého seríálu. A Oneillovo vydrbávání s Baalem nemá chybu :)

Díl o tak trochu náhodném největším fanouškovi Hvězdné brány na světě :) Bohužel mu tohle fanouškovství rozloží život i rodinu. Každopádně jako pocta scénáristickým nápadům tahle epizoda funguje skvěle. Je fajn, když si umí tvůrci udělat legraci sami ze sebe.

Hledáte-li díl s největším množstvím nelogičností, našli jste ho. Scénárista přišel do mateřské školky, zeptal se dětí, jak funguje armáda a podle toho napsal děj. Naštěstí jsou tu aspoň zajímavé zvraty a atmosféra, tak to ve výsledku není až tak hrozné.

Tenhle díl mě moc nebavil. Maybourne je tady jen karikatura svého dřívějšího já. V ději jsme se taky nikam neposunuli. Jediná opravdu zajímavá věc na této epizodě je objevení antického jumperu.

Humorněji laděná epizoda. Člověk se na začátku těší, že půjde o Atlantidu a ono hovnajs. Ani tam nedoletí. "Ještě zvláštnější je, že neberete zajatce. Většinou nejdřív střílíte a až pak... ne vlastně tím to končí, tím střílením." První setkání s Valou. I když je jakési jiskření mezi ní a Danielem zábavné, příběhově nedává smysl. Vlastně víc věcí je tu úplně praštěných. Naštěstí všemu velí Hammond a mise s Prométheem jsou vždycky zajímavé, takže to byl dobrý díl. "- Kdo jste?" "- Já jsem Oulou. Hans Oulou" :)

Co se příběhu týče, stalo se toho v tomto díle víc než dost a rozhodně jsem se nenudil. Společnost se zdá být zatím nejzajímavějším nepřítelem osmé série. Což je trochu smutný vzhledem k tomu, že máme k dispozici celou galaxii a nakonec bojují lidé s lidmi. Právě Společnost ale chce plošně vyhladit všechny symbionty, tedy i vzbouřené jaffy a tokry, což je trochu příliš. Každý člen SG1 tu tentokrát fungoval samostatně, což mi moc nevyhovovalo.