Ludwik Starski

V roce 1955 se o příběh zajímal ředitel nově založené filmové skupiny „Kadr“ Tadeusz Konwicki. Konwicki nejprve navrhl režii Stawińského díla Andrzeji Munkovi, který právě dokončoval práci na filmu Člověk na kolejích (1956). Munk však poté, co se svým kameramanem Romualdem Kropatem sestoupil ke kanálu na ulici Wilcza, zjistil, že uvnitř není možné film natočit, a od projektu upustil. Tehdy Konwicki se Stawińského souhlasem navrhl režii Andrzeji Wajdovi. Nejranější verze scénáře s názvem „Ku chwale ojczyzny...“ byla 24. ledna 1956 předložena k posouzení Komisi pro hodnocení filmů a scénářů. Projekt se však setkal s ostrou kritikou a hlavním odpůrcem plánovaného filmu byl tehdejší předseda Ústředního úřadu kinematografie Leonard Borkowicz. Důvod jeho nesouhlasu byl politický: Borkowicz si byl vědom, že povstání není namířeno pouze proti německé okupaci, ale má také protisovětský charakter. Zápis ze zasedání výboru obsahuje následující Borkowiczovo prohlášení: „Musíme počítat s tím, že nás budou činit odpovědnými za film, který zveřejňujeme“. Proti projektu se postavili také Aleksander Ford a Ludwik Starski, kteří zasedali ve výboru. (classic)

Filmy

1978