Ztracené město

Vůně doutníku, zpocených košil a kubánské ohnivosti je z tohoto filmu cítit na sto honů. Garcia se herecky i režijně překonal, asi proto, že si tímto filmem splnil sen návratu ke kořenům. Povedla se mu i hudba, která asi nebude moct soutěžit s Buena Vista Social Club, ale i tak zůstává hodně nadprůměrná. Začátek je snad až příliš rozvleklý a nevyvážený, ale od druhé 1/2 jde film víc pod povrch a zcela pohltí. Hodně tak připomíná velkolepé tragédie jako třeba "Gone with the Wind". (21.07.2006)

Legend of The Fall s menším rozpočtem, zasazená o cca 50 let později, do doby převratu na Kubě. Do doby, kde spousta lidí ztratilo množství ideálů o svobodném, nezávislém a demokratickém státu. Jedním z nich je i postava Andy Garcii, který se mimo hlavní role zhostil ještě hudby a režie. Že je to pro něj látka a příběh nesmírně osobní je cítit z prvních záběrů. Čarokrásná Havana, spousta typické hudby, kluby, pláže atd. Je tam toho hodně, navíc s přijemným zrnitým obrazem přpomínající retro vypalovačky minulého století. Samozřejmě je Andy primárně herec, takže některé dramatické pasáže se mu nedaří úplně precizně uchopit, to ovšem nic nemění na faktu, že za vidění tahle rodinná sága rozhodně stojí. Je historicky docela věrohodná a i suchar musí vídět nadšení, s jakým Garcia svůj filmový sen realizuje. (05.11.2017)

Tenhle film je rozhodně sympatický. Je sympatický svým pohledem na Kubu. Láskyplným, barevným, plným hudby. Sympatickým ho dělá i Bill Murray, který tu funguje jako (a teď k těm méně sympatickým věcem) osvěžovač děje ve všech scénách, kde hraje Andy Garcia. Andy Garcia je totiž neuvěřitelné prkno. Jeho tvář nabízí jen kamenný, možná trochu zasněný výraz, a výraz s velkým, hřejivým, ale nadmíru křečovitým úsměvem. To je jeho představa herectví. Jinak nic proti němu! Napsat scénář, režírovat, být autorem hudby a hrát hlavní roli (a kdoví na co jsem zapomněl) jistě zaslouží obdiv (můj rozhodně má). Jenže krom průměrného Garciova výkonu film shazuje hlavně příšerný „příběh“, jak vystřižený z Daniele Steelové. Všechny scény, kde se nějak „hýbou dějiny“, jsou velmi dobré, často vskutku působivé. To mezi (což je dobrá polovina filmu), je ten největší balast, který si dovedete představit. Dialogy jsou příšerné (nemysli na minulost, já jsem tvoje budoucnost!), slzy umělé, skutečné emoce žádné. Tenhle film se těžko hodnotí. Na jednu stranu velmi sympatický, dobře míněný, na druhou stranu ta nejtupější červená knihovna. (12.07.2006)

Andy Garcia měl pěkný plán a z velké části ho také splnil. Ukázal nám Kubu jako krásnou zemi, Havanu před padesáti lety jako nádherné postkoloniální kreolské město, a také vzorek vyšší kubánské společnosti té doby. A perfektně předvedl typické latinskoamerické problémy - diktatury, násilí, emigraci. Může být něco horšího, než Batistův režim? Ale může, ještě jsou tu Fidelovi a Guevarovi komunisté. A komunisté, ti dokázali vždycky všem naivním snílkům o rovnosti a bratrství nekompromisně a krutě otevřít oči, většinou nakonec překvapili i sami sebe, a to velmi bolestně. Škoda, že Garcia nedonutil nikoho k nějakému hereckému výkonu. Kromě jeho samotného, Murraye a Hoffmana všichni ostatní jen předříkávali naučený text jako snaživé děti základní školy. 65%. (06.04.2010)

Sem tam na mě nějaký film zapůsobí tak silně, že zapomenu na jakékoliv formální nedostatky a nechám se unášet jen a pouze atmosférou. A takový snímek je Ztracené město - Kuba, revoluce, priorita rodiny, silný příběh hlavního hrdiny, muzika, Bill Murray, to je jen malý výčet věcí které mě zasáhly. She was a beautiful thing Havana. We should have known she was a... heartbreaker. (13.06.2010)