Babylon

Filmový kolos. Babylon dává vzpomenout na starý Hollywood nejen svým námětem, ale také opulentním stylem a obří výpravou, která jak kdyby kombinovala megalomanství Davida Leana s vulgárností Martina Scorseseho. Je to přesně ten typ velkolepé podívané, o níž mnozí říkají: „Tyhle filmy už dneska nikdo netočí.“ A stejně se to občas povede. Zkrátka opravdu epická podívaná. Je to navíc velmi osvěžující protipól k jiným nedávným dílům oslavujícím filmové médium, protože ukazuje, že kinematografie není jen o kouzle a sentimentu, ale taky hlavně o potu, krvi, špíně a v neposlední řadě spoustě hoven... Jděte na to do kina, já si to určitě dám ještě jednou! (07.01.2023)

Hurwitzova dokonalá hudba je jen logickým doplňkem pompézní oslavy života u filmu, s filmem a ve filmu. Babylon je heterogenní film s opulentní výpravou, lehce ironickým pohledem na svět Hollywoodu, zasněnou vzpomínkou na němou éru, rozdavačnou konkubínou, která častuje své diváky nespočtem podmanivých vizuálních podnětů a zároveň laská jejich sluchovody náramnou muzikou. (01.03.2023)

Tříhodinový EPOS o krásách a špíně Hollywoodu, filmového průmyslu a všeho okolo. Tam kde jiní dokáží nudit, Chazelle se svým týmem valí a pomocí neuvěřitelné záběrové, střihové, hudební a zvukové skladby předvádí neuvěřitelnou magii. Film exceluje jak v hektických, šílených scénách zahlcující vaše vjemy, tak v naprosto minimalistických tichých momentech. Jednoduše mistrovská filmařina po všech stránkách, která tvoří jeden z nejskvělejších kino zážitků posledních let. Do toho tu máme úžasné herce, kteří úžasně hrají úžasné postavy. Nemluvě o perfektní balancu snímku mezi komedii a vážnosti. Královsky jsem se bavil a ty tři hodiny jsou plně opodstatněné. Dalo by se najít sice několik výtek. ale není důvod je vlastně vůbec zmiňovat. Tohle je neskutečná magie a scény jako první den na place, nahrávání se zvukem, rozhovor Pitta s novinářkou a celé finále, budou pro mě navždy památné. Je to neskutečný RANDÁL! (01.02.2023)

Subjektivně nerelevantní a esteticky rozhárané vyobrazení raného Hollywoodu s okoukanou (Brad Pitt), nezajímavou (Diego Calva) a otravnou (Margot Robbie) postavou v hlavních rolích. Chazelle přestřelil. Nebýt průvodních jazzových vsuvek, ani ho v tom nepoznáte. Divoké večírky a hektické filmovačky jsou zábavné, ale už v nich cítit silenou teatrálnost. Scéna natáčení první zvukové scény je nejlepší z celého filmu, jak vypointováním, tak cinefilským rozměrem. Jakmile se ale předlouhá stopáž překlopí do osudového bědačení nad neschopností jít s pokrokem, jde to postupně do kopru, až do “LA shit hole” neboli nejvíce WTF scény filmu. (06.03.2023)

Všechny filmové i zhýralé cesty vedou do Babylonu. Originálně zábavný i nemálo dekadentní náhled na smetánku němého filmu v tříhodinové náloži. A v dokonalém režijním provedení Damiena Chazella. Provede nás od roku 1926 a skončíme až v roce 1952. Éra němého filmu už bere pomalu a jistě za své. Revoluční nástup hlásí zvukový film. Filmová studia Kinoscope a MGM mezi sebou vedou tichý konkurenční boj. V popředí stojí tři protagonisté vyprávění - atraktivní Nellie LaRoyová (Margot Robbie), lascivní skandalista, příležitostná gamblerka i narkomanka, která si svoji hereckou slávu musí teprve vydobýt, ač podle mnohých hereckého talentu má pomálu, Jack Conrad (Brad Pitt), milovník žen a luxusu a hlavně nejslavnější herec své doby a také Manny Torres (Diego Calva), mexický přistěhovalec, který u filmu zastává nejrůznější funkce, jen se zatím nikterak neprosadil, ale bude se postupně šplhat nahoru. A minimálně ke dvěma z nich nebude štěstěna navždy tak přívětivá a ukáže jim svoje holá záda. Chazelle natočil svůj nejosobitější film. Má špičkové herecké obsazení, kterému vévodí Margot Robbie, po celé tři hodiny svého trvání má co nabídnout a stále chrlí nepředstavitelně dramatické, zábavné i prudce absurdní scény. Ač velmi často dochází k žánrovému prostřídání, stále to je přehledné a nevytváří to chaotický ráz. Kamerové obrazy Linuse Sandgrena patří k tomu nejlepšímu na poli snímání za poslední dobu. Hned v úvodu diváka zaplaví dekadentní večírek, který přivodí vodopád mravního úpadku, na kterém v červených odhalujících šatech tanečně řádí k pomilování určená Margot. Je to oslnivě nastavené a rázem přejdeme do drobných detailů z natáčení, kde se herci musí podřizovat roztodivným požadavkům věčně nespokojených režisérů, vznikají nesváry a nemálo záleží i na těch nejtitěrnějších detailech. A pochopitelně začnou narůstat osobní problémy našich tří protagonistů. Okolo filmu se vždy točí krásné ženy a scénář si dovolil vtípek, že by se Margot Robbie mohla konečně setkat se svojí dvojnicí v reálu Samarou Weaving. A tak se i stalo, načež si ty dvě zrovna do oka nepadnou. Margot z toho ale vyjde jednoznačně lépe, přinejmenším její na vteřinu odhalené prso, tedy není jisté, jestli se o to nepostarala její dublerka, a posléze stoprocentně stojící bradavky pod kostýmem rozverné studentky jí zajistí vítězství. Jedním z producentů filmu byl Tobey Maguire. Zřejmě si vymínil, aby ve filmu dostal svoji osobní linku, takže ve třetí hodině s ním film udělá odbočku, ale i ta se povedla. Tenhle film je nastavený získat mnoho filmových ocenění. Pozornosti na Oscarech se mu nedostalo. Minimálně k Margot Robbie je to značně nefér. Ve výsledku se zrodil velmi ojedinělý multižánrově pojatý film, co zapůsobí vizuálně, herecky, scenáristicky i režijně a ani v dalších kategoriích se neztratí. Skvělý počin. 10/10 (16.03.2023)