Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Eric GautierHudba:
Alexej AjgiHrají:
Catherine Deneuve, Juliette Binoche, Ethan Hawke, Ludivine Sagnier, Roger van Hool, Jackie Berroyer, Laurent Capelluto, Christian Crahay, Alain Libolt (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Lumir je úspěšná scénáristka žijící s rodinou v New Yorku. Když její matka, slavná francouzská herečka Fabienne Dangeville, vydá svou autobiografii, Lumir jí i s rodinou přijíždí osobně pogratulovat. Návštěva se ale neplánovaně prodlouží a na obě hrdinky dolehne tlak nikdy nevyřčených křivd a bolestí z minulosti. Pro Fabienne to ale není jen cesta sbližování se s dcerou, je to i učení se pokoře a úcty k ostatním lidem. (Film Europe)
(více)Videa (7)
Recenze (14)
Film ako dvojhodinová prechádzka po Paríži so psom. Možno dosť príjemná, ale bez výraznejšieho konfliktu. No a ten je nám síce naznačený a divák má dojem, že sa po klasickej "stolovej" scéne všetko poriadne rozbehne a neustále hnijúce krivdy vyplávajú poriadne na povrch, avšak postavy si všetko v podstate bez problémov dokážu vyrozprávať. S tým súvisí aj pointa, ktorá je síce fajn, ale človek by očakával niečo silnejšie. Máme tu však prvotriednych hercov a ako Hawkemu, tak Binoche je jasné, že majú najviac priestoru prenechať Deneuve a tá si svoju postavu poriadne vychutnala. Diváka napadne, nakoľko "hrá" Fabienne a nakoľko samú seba. ()
Koreedovi svedčí Japonsko viacej. Chápem, že si chcel splniť asi sen a spraviť film s francúzskou elitou a s Ethanom Hawkeom, ktorý je jeden z najlepších hercov spoza veľkej mláky, ale poetika jeho filmov tu vyslovene naráža na iný spôsob herectva, tak typický pre Francúzsko. Príbeh sám o sebe nie je nejako zlý. Snaha o nájdenie si cesty medzi matkou a dcérou, ktorá je preplnená rôznorodými postavičkami a takmer bez dramatických scén pôsobí odľahčene a zároveň uveriteľne, ale výsledok je v zásade len v pohode. Film, ktorý skôr poteší fanúšikov hercov a režiséra než vyslovene konzumného diváka. Je fajn vidieť snahu o prerozprávanie osobitého príbehu v inej krajine a v inom štýle - hoci určité podobnosti s japonskou tvorbou, hlavne čo sa týka kamery - sa tu nezaprú. Je to síce film na jedno pozretie ale chápem motiváciám režiséra a oceňujem s akou gráciou dokázal vytvoriť realistické postavy, ktoré dýchajú, hovoria a majú zmysel. Len to nie je úplne moja šálka kávy. ()
No... takhle, Koreeda sice měl jasno v tom, oč mu jde a snažil se to mít propracované, ale jednak se mu nepovedlo vše rozehrát a propojit tak zdařile, jako ve většině jeho filmů, a také - a to je hlavní problém - se japonský styl dramat pokusil převést do evropských reálií a to už jen z logiky věci nemůže fungovat, když je japonská a evropská mentalita dost odlišná. V jedné scéně to tu je dokonce dost jasně ukázané, nicméně mám pocit, že si i Koreeda pak uvědomil, že mu to moc nefunguje a že Evropané by se v takových vztazích mezi sebou chovali jinak. A hlavně ne tak poklidně a bez žádné vyhrocenější reakce. Natočené to má Koreeda sice opět slušně, podmanivou pomalou atmosféru taky, i solidní herce do toho obsadil a námět mi taky nepřišel vůbec špatný, včetně jeho vedení, ale jeho podání a umístění do Evropy z něj dělá zatím ten nejslabší film, co jsem od Koreedy viděl. I když obecně špatný rozhodně není. Silné 3* ()
Špičkový japonský režisér, skvělé francouzské herečky a Hawke navrch, tak jak to, že to na mě tentokrát nefunguje? Napadá mě vysvětlení, že si možná navzájem úplně nerozuměli při natáčení, a něco důležitého tak bylo ztraceno v překladu. Matka s dcerou si potřebují některé věci vyříkat, pročistit vzduch, jak se říká, což komplikuje fakt, že jedna je herečka, co neumí přestat hrát, a druhá scénáristka zas nedokáže nepilovat repliky. Pravda je bohužel spíš nudná, než komorní, tak zvláštně odcizená, naředěná, a jak nám ostatně sám film podsouvá (pozor, teď přijde velmi výstižná metafora) - studená jak Paříž v zimě. Jsem přesvědčen, že ve Skandinávii by to vytáhli výš, než na slabé 2*. ()
Kore’edova tvorba se mi velice zamlouvá, proto jsem neváhala, když jsem narazila na jeho první produkci mimo Japonsko. Pravda je film, kterému nechybí myšlenka, má skvostné herecké obsazení hlavních rolí a úžasnou hudbu, ale v tom velkém množství dialogů se nějakým záhadným způsobem ztrácí podstata sdělení. Ačkoliv se snímek zabývá mezilidskými vztahy, chvílemi působí až překvapivě chladně. (65%) ()
Galerie (41)
Zajímavosti (1)
- Natáčelo se od 9. října do 11. prosince 2018 v Paříži. (BMW12)
Reklama